Alexandr Dugin FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Ideolog eurasijského hnutí Alexandr Dugin došel ve svém politicko-náboženském blouznění k názoru, že válka na Ukrajině je ze strany Ruska vedena za samotného Krista a záchranu pravé civilizace. Je to naprostá perverze křesťanství, ale je zcela v duchu staletých představ o ruské duchovní nadřazenosti.
Svůj článek na webu Katehon.com začíná Dugin sdělením, ve kterém už je v podstatě všechno: „My Rusové Ukrajinu nepotřebujeme. Potřebuje ji Kristus. A proto jsme tam my.“
Kristus ale není jaksi nikde vidět, tak ho musí zastoupit ozbrojené síly Ruské federace. Co mají dělat, když to tak chce vyšší moc.
Dugin pro pořádek shrnuje, o jakých možnostech teď může uvažovat ruská vláda. Jsou tři:
- DNR + LNR + Cherson (a k tomu nutnost ještě osvobodit Záporoží, Charkov, Nikolajev, Dněpropetrovsk) – ohledně Oděsy se váhá;
- Novorossija celá (s Oděsou) a neurčitý status střední Ukrajiny a Kyjevské oblasti (s předběžným odstraněním vůdců zločinecké junty);
- Úplná kontrola.
Náš myslitel ale dospěl k tomu, že ty první dvě varianty už jsou málo:
„Způsob, jakým speciální vojenská operace začala a jak se vyvíjí první dva měsíce, znemožňuje, aby zbytek Ukrajiny zůstal pod vládou nacistů a globalistů. Není v tom žádný imperiální maximalismus – tentokrát. Imperiální maximalismus mohl skončit v Novorossiji. A druhá polovina bývalé Ukrajiny ať si žije, jak chce. Ale teď už věci zašly příliš daleko.“
Kam daleko? No už jde podle něj o jakousi svatou válku.
„Důležitým faktorem byl přímý úder ruské pravoslavné církvi na Ukrajině. Zastavíme-li se u první (obecně chybné) nebo druhé varianty, vrhneme miliony pravoslavných věřících na smrt, mučení a genocidu. Nic z nich nezůstane. To znamená, že nyní neseme plnou odpovědnost za západní Ukrajinu. Tuto eskalaci nám samozřejmě vnucuje Kyjev a Západ, který na něj tlačí. Zelenskyj je připraven obětovat vše v naději, že lidstvo zatáhne do jaderného konfliktu. Už o sobě neuvažuje jako o prezidentovi Ukrajiny, Ukrajina je poražena. Myslím, že se považuje za tzv. antikrista. A v této druhé roli se cítí stále pohodlněji. Je to vrchol klaunovy kariéry, protože mnozí badatelé dokázali, že pod maskou šaška se od středověku skrývá postava ďábla.“
Máme tu před sebou výplody zjevně choré mysli. Mechanismus démonizace, tady v doslovném smyslu, nastupuje tehdy, když chybí aspoň trochu racionální argumenty. Tady už nezůstalo nic, co by se dalo brát vážně. Kdyby nějaký imperátor prohlásil, že potřebuje pole a ropu a plyn a strategicky dobře umístěné kopce, aby jeho velkolepá říše přežila, znamenalo by to sice nejspíš nějaké bezpráví, ale pořád bychom se pohybovali v tomto hmotném světě. Vykrádat byty se nemá, ale celkem rozumíme tomu, proč to někdo dělá. To samé se týká válečných tažení, kde šlo o získání různých statků. Jak ale do toho vstoupí nějaké fantasmagorické posvátno, jde veškerý rozum ke dnu jako křižník Moskva. Zelenskyj nikomu, kdo má všech pět pohromadě, nepřipomíná člověka, který se považuje za antikrista.
Dugin připouští, že tažení se poněkud zadrhlo: „Možná jsme počítali se zdrženlivější reakcí Kyjeva a Západu. Západ by uvalil sankce a omezil se na ně, zatímco Kyjev, který by si uvědomil, že prohrává, by vyvěsil bílou vlajku. Tak to mělo být v kontextu chladného politického realismu. Ale tak to neproběhlo. Západ jedná agresivněji, než by mohl, a Zelenskyj je v podivném extatickém stavu, který nelze vysvětlit drogami. Vidí sám sebe jako ‚nového Davida‘, který bojuje s Goliášem, a protože nemá šanci zvítězit, vyzývá celou sílu NATO, aby zasadila lidstvu smrtelnou ránu. To už není politika, ale apokalyptické zápletky měnící se ve skutečnost.“
Myslitel podezírá svou vlastní vládu, že snad stále přemýšlí o těch třech scénářích, které zmínil v úvodu. To by podle něj byla chyba, protože podle něj připadá v úvahu jen poslední varianta, totiž úplné podřízení Ukrajiny. Tady už je úplně vykolejený a soudí, že už nejde jen o „střet civilizací“, ale „apokalyptický scénář“.
„Nestřetávají se zde prostě ideologie (mimochodem, co tyto ideologie mezi sebou sráží, není zcela jasné a vědomé), ale čistě duchovní skutečnosti. A ty bez okolků vtrhnou do odměřené každodennosti, rozboří města, zruinují miliardáře, zničí tisíce lidí, včetně civilistů, probudí bestialitu, která spala v hlubinách člověka (nebo naopak svatosti), dramaticky změní poměr sil v planetárním měřítku. První mor, druhá válka. Stali jsme se nejen svědky, ale i aktivními účastníky apokalypsy.“
Prostě jde o boj se Satanem o tuto část světa: „Buď se tato oblast světa dostane pod omofor (část liturgického oděvu pravoslavného biskupa, pozn. red.) Krista a Jeho Neposkvrněné Matky, nebo zůstane pod nadvládou Satana, který nesmírně posílí svou vládu nad tím, co je vlastně kolébkou naší ruské státnosti, církve a kultury, našeho lidu. Boj o Donbas, Oděsu, Kyjev, a dokonce i o Lvov je součástí velké eschatologické bitvy. Někteří tušili, že k tomu dojde, ale my sami jsme tomu až do konce nevěřili, věřili jsme, že ne teď, někdy později.“
A ještě závěr: „Skutečnost předchází sny – včetně císařských eschatologických snů. Skončila éra materialismu, ekonomie, racionální analýzy, expertů, technokratů, manažerů. Do našeho světa se vracejí ideje. A hlavní bitva se od nynějška odehrává mezi nimi. Mezi ruskou Ideou, Katechónem, pravoslavnou civilizací a světem západního Antikrista, který se na nás řítí. Nejsme to my, Rusové, kdo potřebuje Ukrajinu. Je to Kristus, kdo ji potřebuje. A proto jsme tam my. A proto ji neopouštíme.“
Tady je snad na místě, abychom se snesli na zem a vybavil se nám známý výrok z filmových Pelíšků. „To muselo dát práce. A přitom taková blbost.“
Samozřejmě, aby někdo zamluvil všechno to vraždění vojáků, žen, dětí, starých lidí, prostě nakonec všech, potřebuje k tomu hodně svatě znějících frází, protože ničím jiným se to okecat nedá. Často se cituje Dostojevskij, že není-li Bůh, je vše dovoleno. Ono bohužel platí, že s určitou zvrácenou představou Boha je dovoleno ještě víc. Čím se putinismus liší od pohanského nacismu a ateistického komunismu? Metody jsou nakonec stejné.
Putin nejspíš nebude brát všechny tyhle nesmysly úplně doslova, ale jeho oblíbený patriarcha Kirill už takhle taky mluví a společným jmenovatelem je u těch všech přesvědčení o poslání od nějaké vyšší moci, které je třeba naplnit, nebo ať celý svět zahyne.
Kdyby někdo potřeboval předlohu antikrista pro nějaké umělecké dílo, Zelenskyj by asi nebyl vhodný model. Tvůrce by mohl sáhnout po Putinovi, nebo třeba po samotném Duginovi.
