Petr Štěpánek FOTO: Roman Binder / Wikimedia Commons
FOTO: Roman Binder / Wikimedia Commons
NÁZOR / Místopředseda Trikolory a poslanec Petr Štěpánek na Facebooku vytáhl snůšku obvyklých lží, z kterých si máme odnést dojem, že za válku na Ukrajině může Ukrajina. Činovník Trikolory funguje jako celkem zbytečná spojka mezi Kremlem a českými občany. Co plácá mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, si umíme najít sami, na to nepotřebujeme ani Štěpánka, ani Zuzanu Majerovou.
Štěpánek nakupil tolik nesmyslů, že se jimi v úplnosti zabývat nelze. Tak aspoň část za celek. Autor začal větou „Válka na Ukrajině by nikdy nezačala, kdyby…“ a pak tam ty nehoráznosti sází jednu za druhou.
Válka by prý nebyla, kdyby Ukrajina ze své ústavy neodstranila neutralitu, kdyby si Západ v čele s USA nechtěl z Ukrajiny udělat nástupiště ke své další politické, ekonomické i vojenské expanzi na východ. Dalším důvodem má být to, že Západ neakceptoval, že právem řádně zvoleného ukrajinského prezidenta je odmítnout asociační dohodu s EU, pokud si myslí, že je pro Ukrajinu nevýhodná. A v neposlední řadě by válka podle Štěpánka nebyla, kdyby se pokojné protesty ukrajinské veřejnosti na Majdanu nepřeměnily v krvavou lázeň „ukronacistických“ ostřelovačů a kdyby na Ukrajině v roce 2014 nedošlo ke státnímu převratu a k odstranění legitimního prezidenta Janukovyče.
Takže postupně. Od roku 2010 do 2014 Ukrajina měla politiku nezařazení do vojenských bloků, ale v roce 2019 ukrajinský parlament tuto orientaci změnil a zakotvil ambici stát se členem NATO. Stalo se to až po ruské anexi Krymu a válečném konfliktu na Donbasu. Byla to reakce na ruskou agresi, ne příčina války. Suverénní země si může o své neutralitě rozhodovat sama. Je nějaký rozdíl mezi Finskem a Ukrajinou? Stát má na takové rozhodnutí právo a Rusku po tom nic není.
Neexistuje žádný důkaz o tom, že by západní státy měly expanzivní vojenské plány a že by jejich nástupištěm byla Ukrajina. Západ podporuje Ukrajinu především v obraně před ruskou agresí. Rusko vpadlo na Ukrajinu, nikoli Ukrajina nebo nějaká západní země do Ruska. Je to tvrzení zcela vycucané z prstu.
Ukrajina vyjednávala o asociační dohodě s EU, načež přišel ruský tlak na její odmítnutí. Šéf Kremlu Vladimir Putin mimo jiné za příklon k Rusku sliboval velké peníze. Prezident Viktor Janukovyč najednou změnil názor, což vyvolalo protesty. Dalším důvodem byl odpor proti korupci spojené s jeho vládou. Nejvyšší rada přitom předtím drtivou většinou uzavření asociační dohody s EU schválila.
Lidé si uvědomili, že Janukovyč se chová jako Putinova loutka, a nechtěli, aby se jejich země proměnila v druhé Bělorusko. Zvláště mladší lidé pochopili, co by to znamenalo pro jejich další život. Janukovyč se prostě postavil proti vůli občanů a parlamentu. Občané mají právo protestovat, když politik, byť zvolený, hodlá napáchat nevratné škody trvající i po skončení jeho volebního období. To platí i u nás, kdyby to chtěl pan Štěpánek slyšet.
Zvláště odporné je Štěpánkovo tvrzení, že se „pokojné protesty ukrajinské veřejnosti“ proměnily na Majdanu v „krvavou lázeň ‚ukronacistických‘ ostřelovačů“. Je to naopak. Všechny násilné činy včetně vražd demonstrantů v letech 2013 až 2014 spáchali příslušníci ukrajinských bezpečnostních složek na příkaz tehdejší Janukovyčovy vlády. Ta byla silně ovlivněna Ruskem a spolupracovala s ruskou FSB. Zabíjeli a násilné trestné činy páchali členové ukrajinských bezpečnostních složek, kteří dostávali pokyny od tehdejších ukrajinských úřadů.
V lednu a únoru 2014 vedly střety mezi demonstranty a speciálními jednotkami policie Berkut ke smrti 108 demonstrantů a 13 policistů a k zranění mnoha dalších lidí. První demonstranti byli zabiti při prudkých střetech s policií v Hruševského ulici ve dnech 19. až 22. ledna. Většina zabitých demonstrantů byla zabita ve dnech 18. až 20. února.
Pokud by šlo o „převrat“, byl by to dost zvláštní převrat. Armáda zůstala v kasárnách a Janukovyčovy bezpečnostní jednotky střílely do demonstrantů. Věřit v puč bez zapojení armády a policie je dost bizarní. Janukovyč pak prchnul do Ruska, které mezitím začalo rozjíždět separatistické hnutí na východě Ukrajiny, a byl tedy jako prezident poněkud nepoužitelný. Poté byl parlamentem sesazen, a to i hlasy poslanců jeho vlastní Strany regionů. Ti ho označili za zrádce Ukrajiny a člověka odpovědného za spáchané masakry. Moskva zareagovala protiprávní anexí Krymu a rozjela na Donbasu nevyhlášenou válku proti Ukrajině, kterou propagandisticky vydávala za občanskou. Občanská nebyla, když tam Moskva posílala ruské vojáky a zbraně.
To všechno jsou fakta, která si průměrně bystrý a průměrně šikovný jedinec může snadno zjistit. Pokud někdo i jedenáct let po událostech na Majdanu trvá na prolhané ruské verzi, něco s ním není v pořádku. A nejen to, zřejmě taková hlásná trouba ruských lží nemá ani dobré úmysly.
