Termín „gender“ začal být významově používán inflačním způsobem (ilustrační obrázek) FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
GLOSA / Ombudsman Technické univerzity v Liberci (TUL) Petr Pavlík (ČSSD) poskytl jako akademický odborník na gender a rovnost žen a mužů rozhovor pro iRozhlas.cz v souvislosti s kauzou na této univerzitě, kde kvůli nevhodnému chování se sexuálním podtextem museli odejít dva pedagogové. Pavlík mimo jiné prohlásil: „Když bude vyučující říkat ženám, vy se neučte matematiku, jste hloupé, ženy na matiku nemají buňky, tak už to konstituuje sexuální obtěžování.“
V minulosti byl Petr Pavlík náměstkem na ministerstvu školství i předsedou pražské organizace ČSSD, v současnosti působí i jako zástupce vedoucí Katedry genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, která nedávno řešila kauzu profesora Miroslava Vaňka, jenž žádal po studentce sex výměnou za hladký studijní prospěch.
Pojem gender prvně použil ve vědecké publikaci v padesátých letech vlivný americký sexuolog John Money. Je příznačné, že právě tento sexuolog se stal později známým v souvislosti s genderovou kauzou, kdy zatajil neúspěšný pokus o převýchovu chlapce, který přišel při obřízce o penis. Money navíc po zveřejnění svého skandálního nevědeckého přístupu obvinil novináře BBC, že jsou poplatní pravicové ideologii a antifeministickému hnutí.
Na počátku sedmdesátých let britská socioložka Ann Oakleyová popisovala zmatek v rámci feministické diskuse, kdy se směšovalo na jedné straně biologické pohlaví a na druhé straně pohlaví definované kulturou, a proto podle ní byla zavedena „dělící čára“ mezi „pohlavím“ a „genderem“ (sex/gender).
U nás se pojem gender začal příznačně používat až po pádu komunistického režimu v souvislosti se znovuoživeným zájmem o ženskou otázku a feminismus. Nepřítomnost feministického diskursu, absence zkušeností a jazyka v souvislosti se stále vlivnou společenskou podmíněností vědních oborů umožnily, že v rámci vlivného sociologismu byl genderový diskurs postupně prezentován nikoliv jen jako „dělící čára“, ale spíše ideologicky jako samostatný „systém“ nebo „organizující princip“ či „řád“. Termín „gender“ začal být významově používán inflačním způsobem. Na druhé straně bylo částečně posíleno i binární pojetí ve vztahu sociální konstruktivismus / biologismus a na své si přišlo i tradiční filosofické pojetí rozdělující skutečnost na fysis a nomos, bios a logos, přírodu a kulturu.
I expertní sociologicky zaměřený časopis Gender, rovné příležitosti, výzkum se přidržoval dichotomického dělení sex/gender podle socioložky Ann Oakleyové: pohlaví je biologická kategorie a gender odkazuje na sociální rozdíly mezi muži a ženami, které jsou kulturně a sociálně podmíněné – konstruované.
Když socioložka Jiřina Šiklová začala propagovat gender studies v Česku, vysvětlovala tento obor ideologicky zmatečně, prostřednictvím vymezení vůči feminismu. Podle ní jsou gender studies vědeckou, odbornou disciplínou, feminismus je záležitostí ideologickou. Propagátorka gender studies si neuvědomovala, že částečně pokračuje v marxistickém společenskovědním schématu.
Tehdy jsem jako feminista začal psát o „krizi genderu“ a kritizoval jsem představu, že genderový diskurs je pouze „sociálně vědeckou“ disciplínou a není „ideologicky“ orientovaný jako feminismus, protože navíc tento vědní koncept se programově podílel na feministických cílech a interpretoval empirická data o rozdílech obou pohlaví i na základě nové sociální senzitivity.
Pokud ombudsman Technické univerzity v Liberci a odborník na gender tvrdí, že samotný soud, že ženy nemají buňky na matematiku, je „sexuální obtěžování“, potom by měl vysvětlit, co je tedy gender, respektive odpovědět na otázku: Je sexuální obtěžování taky konstruktem? Zatímco Oakleyová se snažila vyhnout zmatku a byla pro zavedení „dělící čáry“ mezi pojmy „sex“ a „gender“, mnozí čeští odborníci a vědkyně pojmový zmatek dál produkují, přičemž způsob jazykového užití je dokladem dlouhodobé ideologizace genderu v Mannheimově smyslu, neboť analytická kategorie zkoumané problémy nepostihuje, ale spíše zastírá a znejasňuje.
Otázka zní: Proč se kulturní a sociální předsudek explicitně spojuje se „sexuálním obtěžováním“ v kontextu s kriminálním jednáním Harveyho Weinsteina, problémem #MeToo a kriminálním jednáním psychiatra Jana Cimického, které se také stalo předmětem policejního vyšetřování? Kdyby odborníci na gender říkali, že tvrzení, že ženy nemají buňky na matematiku, je „genderový stereotyp“, vyznělo by to příliš odborně a ideologicky slabě. Jinými slovy by to ideologicky a politicky bylo málo „sexy“ stejně jako jsou málo sexy samotné buňky v ženském nebo mužském mozku. Samozřejmě, že i „sexuální harašení“ zní taky více „sexy“ než „genderové harašení“.
I když některé kulturní a sociální předsudky a stereotypy nejsou v žádném případě věcí nevinnou, protože útočí například na důstojnost ženy, na druhé straně mnohé genderové podobně jako jazykové stereotypy nemusí mít nutně negativní charakter, jak dokládá složitost lidské kultury a zejména současného umění. Možná ale právě proto se ideologicky hovoří o „sexuálním obtěžování“ i tam, jak přiznává sám Petr Pavlík, kde nejde o sexualitu. Sociálno se tím ale objektivizuje a sexualita se posuzuje jako předmět. Ideologie totiž nepotřebuje „dělící čáru“, ale jednotný „systém“, „organizující princip“ nebo „řád“, v němž se stírají důležité diference.
Miroslav Vodrážka je filosof, publicista, undergroundový hudebník a herec působící v oddělení digitalizace archivních dokumentů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), zároveň je předsedou Nezávislé odborové organizace ÚSTR. Je také členem Centra pro dokumentaci totalitních režimů.
