„Klamání je součástí jeho profesionálního výcviku jakožto absolventa Vysoké školy KGB. Proto Putin vždycky a ve všem lže. A právě na absolutní lži je postavena i Putinova internacionála“.

„Rusko vyhrává informační válku“ – tuto myšlenku vyslovili v různých variantách minulý týden ministr zahraničních věcí Litvy Linas Linkevičius, americký kongresman a předseda parlamentního výboru pro zahraniční věci Ed Royce a několik dalších představitelů establishmentu západního světa.

Obvykle taková prohlášení obsahují určitou dávku koketerie a ziskuchtivosti.

Koketerie proto, že zatímco v případě porážky v ekonomickém soupeření nebo, nedej Bože, ozbrojeného konfliktu se jedná o ránu pro ego, informační válka je chápána jako soutěž propagand neboli utkání lhářů a kecálků, kde prohrát nejen není hanebné, ale je to naopak docela ušlechtilé.

Ziskuchtivá složka takových stížností je zřejmá tehdy, pokud má stěžovatel vztah k hybatelům informační války. Například představuje-li nebo lobbuje-li média zabývající se vysíláním do jiných zemí. V takových případech se stížnost na porážku v informační válce rovná žádosti o peníze.

A propos peníze. Roční rozpočet vícejazyčné ruské zpravodajské televizní sítě Russia Today činí za poslední roky přibližně 450 milionů dolarů (téměř 11,2 miliardy korun). Celkový rozpočet amerických médií vysílajících v ruštině činil podle informací sesbíraných Guyem Taylorem z Washington Times v roce 2015 celkem 23,2 milionu dolarů (576 milionů korun). Rozdíl je téměř dvacetinásobný.

A touto dvacetinásobnou finanční převahou zdaleka není vyčerpán seznam startovacích výhod Putinových informačních vojsk. Již zmíněný litevský ministr zahraničních věcí Linkevičius například oznámil, že 60 % kabelových televizních stanic dostupných na území Litvy odráží názory Moskvy.

Nebylo by ostatně od věci, kdyby si západní politici a veřejní činitelé alespoň přibližně představili, s jakým soupeřem má Západ co do činění v podobě Putinova režimu v Rusku. Lenin vytvořil pro boj se západní civilizací Kominternu. Po druhé světové válce Sovětský svaz svůj arzenál rozšířil: Varšavská smlouva, institut Mezinárodních porad komunistických a dělnických stran, k tomu všemožné organizace umožňující ovlivňovat tvůrčí inteligenci Západu, např. Mezinárodní organizace novinářů se sídlem v komunistické Praze.

Internacionála, kterou vytvořil Putin, je ovšem unikátní. Od všech ostatních internacionál – Kominternou počínaje a Liberální internacionálou konče – se odlišuje tím, že nemá žádnou ideologii, protože žádnou ideologii nemá ani Putin, ani jeho režim, a vypadá to, že ji nebudou mít ani v budoucnu.

Základem, na kterém je postavena Putinova internacionála, jsou peníze. A navzdory všem finančním problémům současného Ruska jde o obrovské částky. Přestože rozpočet USA je 16krát větší než rozpočet Ruska, americký prezident Obama může osobně disponovat jen zanedbatelnou částkou z rozpočtu USA, zatímco podíl rozpočtu Ruska, kterým disponuje ruský prezident, není nijak omezen. A na informační válce Putin penězi rozhodně nešetří.

Dost pozorně sleduji, co o Putinovi píší a říkají západní experti, a čas od času se nestačím divit, jak neadekvátně je tento člověk na Západě chápán.

Putin je absolutní morální idiot a své nejbližší okolí si vybral podle stejného příznaku. Je naprosto neschopen rozlišovat mezi dobrem a zlem. A nejen to: on je přesvědčen, že všichni ostatní lidé na planetě rovněž mezi dobrem a zlem nerozlišují, ale pouze to předstírají.

Proto nechápe, proč je špatně, když zpočátku kategoricky popíral přítomnost ruských vojsk na Krymu, aby to vzápětí přiznal. Nechápe, proč jeho slova o „jistých Turkomanech“, o kterých „neměl tušení“, když na jejich území seslal nakládačku leteckých bomb a raket s plochou dráhou letu, jsou tak zarážející. Stejně jako jeho slova o tom, že zabít Borise Němcova nebylo až tak nutné.

Klamání je součástí jeho profesionálního výcviku jakožto absolventa Vysoké školy KGB. Proto Putin vždycky a ve všem lže. A právě na absolutní lži je postavena i Putinova internacionála.

Na rozdíl od všech ostatních internacionál je ta Putinova ledovcem, jehož obrovská část je ukryta pod hladinou. Viditelná špička ledovce zahrnuje tři hlavní složky: propagandistickou (televizní síť Russia Today a další propagandistická vysílání), intelektuálně-expertní (především tzv. Valdajský klub) a zahraniční v podobě Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace. Tyto tři složky vypouštějí metastázy do všech pórů státního aparátu, politických struktur a občanské společnosti prakticky všech států světa.

Základní metoda naleptání západního světa Putinovou internacionálou připomíná vnější trávení u pavouků a je pojmenována zcela ustáleným termínem: schröderizace elit (podle bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, který po skončení funkčního období přijal vysokou placenou funkci v ruském státním ropném a plynárenském koncernu Gazprom – pozn. red.). Jen místo žaludečních šťáv vypouští kremelský pavouk do ukořistěné země peníze a skupuje všechny dostupné klíčové politiky, experty, veřejné činitele a novináře.

O vskutku globálním rozměru tohoto jevu vypovídá například příběh fascinující postavy Kirsana Iljumžinova, dobrodruha, kterému se jen díky zkorumpovanému justičnímu systému podařilo uniknout soudu za objednávku vraždy novinářky Larisy Judinové. Člověka s pomateným vědomím, který veřejně a zcela vážně oznámil, že byl osobně pozván na UFO a byl poctěn rozhovorem s mimozemšťany. A tento člověk již 20 let stojí v čele Mezinárodní šachové federace (FIDE).

V roce 2010 byl jeho soupeřem mistr světa Anatolij Karpov, v loňském roce mistr světa Garry Kasparov. Iljumžinovovo vítězství v čestném souboji o post prezidenta FIDE, ať už s Kasparovem, nebo s Karpovem – to je to samé jako vítězství nějakého vyzáblíka nad Mikem Tysonem v rozkvětu jeho kariéry nebo výhra v soutěži krásy jednooké obludy nad Marilyn Monroe. FIDE neodvolala Iljumžinova ani tehdy, když jej USA zařadily na sankční seznam poté, co ho obvinily ze zprostředkování obchodu s ropou mezi Islámským státem a vládou syrského prezidenta Bašára Asada. Pavouk strávil svou kořist a zanechal jen nablýskanou skořápku s nápisem FIDE.

Nehledě na to, že ze všech viditelných struktur Putinovy internacionály je vícejazyčná televizní síť Russia Today tou nejvýraznější, alespoň podle objemu investovaných prostředků a úrovně samochvály, ve skutečnosti je to její nejslabší článek. Důvod? Neefektivní rozdělování peněz.

V září 2015 publikoval zpravodajský server Daily Beast výzkum, z něhož vyplývá, že RT prakticky chybí v žebříčcích sledovanosti zpravodajských kanálů v USA za 1. čtvrtletí roku 2015. V Evropě má RT méně než 0,1 % publika, kromě Velké Británie, kde její podíl dosahuje 0,2 %. Hlavní konkurent RT, televizní kanál Al-Jazeera v angličtině, který má menší rozpočet, je na tom co do dosahu a vlivu mnohem lépe než RT.

Mnohem efektivnější je struktura Valdajského klubu, která se za 11 let svého působení přetvořila na organizovanou zločineckou skupinu s vlastní klientelou a rozvětvenou sítí spolupracovníků, v níž je striktní vertikální struktura doplněna o síťové horizontální uspořádání. V loňském roce vstoupil Valdajský klub do druhé etapy své existence: z fáze „vyprávět světu láskyplně o Rusku“ přešel k formování pro Putinův režim tak potřebného pořadu dne, tj. snahy vyhodnocovat z pozice Putinova režimu světové politické a ekonomické problémy.

Špičku Valdajského klubu tvoří bývalé hlavy evropských vlád. Jsou to těžké váhy Putinovy internacionály: Wolfgang Schüssel (bývalý rakouský kancléř), Romano Prodi (bývalý italský premiér), Dominique de Villepin (bývalý francouzský premiér), Václav Klaus (bývalý český prezident), François Fillon (další bývalý francouzský premiér), Ján Čarnogurský (bývalý slovenský premiér), ale taky několik dalších veličin z řad lordů a bývalých ministrů různých zemí.

Druhá příčka, to jsou lehké váhy, politologové a novináři. Zatímco těžké váhy se svým úsilím snaží pootočit světovou osu mírně na stranu Putinova režimu, lehké váhy jako Nikolaj Zlobin, Alexander Rahr, Robert Ware, Stephen Cohen, Peter Lavelle a podobní se pokouší přenést kult Putina na Západ. Anebo alespoň vytvořit v Rusku dojem, že na Západě takový kult existuje.

No a posledním konstrukčním prvkem přiléhajícím k Putinově internacionále jsou ti, které Lenin správně nazýval užitečnými idioty. Ty není třeba kupovat. Ty je třeba pouze vzít za ruku, záhadně se jim zahledět do očí, odmlčet se a pak zpěvným hlasem pronést – ROS-SI-JA! Následně je třeba si ihned zakrýt tvář a nenápadně protřít oči, aby byly červené a váš protějšek nabyl dojmu, že jste v danou chvíli velmi rozrušen a vedete vnitřní dialog s Dostojevským.

Cenu „užitečný idiot roku 2015“ vyhrál s velkým předstihem americký ministr zahraničí John Kerry, který odehrál se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem všechny partie, v nichž bylo cílem prohrát, a dovolil tak Putinovi nadále vyvádět v Sýrii a na Ukrajině.

Mít k dispozici takový nástroj, jakým je Putinova internacionála, spolu s ovládáním jaderných zbraní, umožňuje vlastníkovi obou těchto pomůcek být největší hrozbou pro světovou civilizaci. Bylo by záhodno, aby se lídři západních zemí alespoň rámcově seznámili se strukturou tohoto nástroje světového vlivu a naučili se mu oponovat.

Igor Jakovenko
Autor je významný ruský novinář, bývalý šéf Svazu ruských novinářů a bývalý poslanec Státní dumy.

Článek vyšel 4. ledna 2016 na webu 7days.us.