Českoamerický historik Igor Lukeš z Boston University FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
ROZHOVOR / Podstata Trumpova vztahu s vládcem Kremlu představuje ústřední problém naší doby, říká Američan s českými kořeny Igor Lukeš, který koncem sedmdesátých let emigroval do USA z komunistického Československa. Jako historik a univerzitní profesor se zabývá politickými dějinami střední a východní Evropy a Ruska, působí na Pardee School of Global Studies v rámci Boston University. V rozhovoru pro deník FORUM 24 analyzuje současnou situaci Spojených států, vyslovuje třeskuté diagnózy a mimo jiné říká: „Amerika Trumpa přežije, ale co přijde po něm?“
Jaké pocity máte, když vidíte záběry z Minneapolis? Co se to vlastně s USA děje?
Jaké mám pocity? Mísí se v nich stud, lítost a tíseň. Stydím se, že máme vládu, která se bratří s Putinem, jehož hlavním cílem je rozvrátit nebo i zničit západní demokracie a obnovit sovětsko-ruské impérium. Zároveň mě trápí, že v mé milované Americe agenti ICE vytrhávají plačící děti z náručí hysterických rodičů, zatýkají pacienty v nemocnicích, věřící v kostelích nebo školáky cestou domů.
Scény v Minneapolisu mi připomněly pražské ulice v srpnu 1969, kde fízlové a milicionáři mlátili mladé lidi, kteří protestovali proti ruské okupaci. Rozdíl je v tom, že Husák českou, respektive československou společnost úspěšně zastrašil a vyhnal z veřejného prostoru, zatímco tady se lidé nebojí. Zažíváme tu vystoupení legitimní občanské společnosti, která brání ústavní pořádek před nelegální federální zlovůlí. Jen ve státě Minnesota prošly tisíce lidí kurzem, kde se učí monitorovat činnost ICE a dalších šest tisíc dobrovolníků vozí jídlo a jiné potřeby pro rodiny, které kvůli agentům raději ani nechodí ven.
Co se stalo se Spojenými státy? Jsou americká demokracie a právní stát stále tak robustní, anebo o ně máte strach?
O americkou demokracii je třeba mít strach z mnoha důvodů. Ani Kongres ani soudy nekonají své ústavní povinnosti, a tak prezident vládne jako nepředvídatelný autokratický monarcha. Média se Trumpa bojí. A není divu! Aby se vyhnuly jeho hněvu a ke všemu odhodlaným právníkům, společnost CBS mu po mimosoudní dohodě preventivně vyplatila 16 milionů a společnost ABC 15 milionů dolarů. Firma Amazon si Trumpa podplatila tím, že investovala 75 milionů dolarů do filmu Melania. Zároveň prezident žaluje BBC o 10 miliard, New York Times o 15 miliard a Wall Street Journal o 10 miliard dolarů.
Deník Washington Post, jehož motto je Democracy dies in darkness, sehrál klíčovou roli v odhalení aféry Watergate a byl jedním z pilířů amerických médií. Pak ho ale koupil Jeff Bezos, zakladatel zmíněné firmy Amazon. Začal tím, že zrušil sekci, kde denně vycházely kritické politické komentáře a názory ze všech názorových stran. Pak odvolal zahraniční korespondenty z Moskvy a Paříže, z Ukrajiny nebo Blízkého východu a tamní kanceláře zavřel. Teď rovnou propustil 300 novinářů. V takové situaci stát nemusí ani zaměstnávat cenzory, protože každý autor a nakladatel dobře ví, co je v sázce. Autocenzura je elegantnější a účinnější než byrokrat s červenou tužkou.
Jak a v jaké kondici podle vás přežijí Spojené státy Trumpovo prezidentství?
Amerika Trumpa přežije, ale co přijde po něm? Pokud Bílý dům znovu obsadí republikáni, například J. D. Vance, máme se na co těšit. Je to člověk nelítostný a všehoschopný. Světu to ukázal, když v Oválné pracovně slovně napadl ukrajinského prezidenta Zelenského. Americký státní zájem, transatlantické spojenectví, fakta, pravda a realita – nic z toho mu nesmí stát v cestě. Tak jako Trumpovi, i jemu schází duše a pocit jakéhokoliv studu. Má stejně jako jeho šéf pokřivené hodnoty, žije v podobném narcistickém světě, ale je inteligentnější.
Pokud by v roce 2028 naopak vyhrál kandidát Demokratické strany, ani tehdy by nebyla situace jednoduchá. Trump a jeho lidé propustili desítky tisíc nepolitických federálních zaměstnanců a klíčová místa obsadili svými ideologickými pobratimy. Ministerstva zahraničí a obrany, sbor náčelníků štábů ozbrojených sil, ministerstvo spravedlnosti, federální žalobci, FBI, DNI (Úřad ředitele národního zpravodajství), CIA, Nejvyšší soud a federální soudy, ale také Federální statistický úřad nebo Centrální banka, se změnily ve vykonavatele příkazů Bílého domu.
Co si s tím případně zvolený demokratický prezident nebo prezidentka počne? Zahájí novou čistku, tentokrát opačným směrem? Asi by to bylo nezbytné, ale to znamená přijmout destruktivní a neamerický styl politiky. Zkrátka řečeno, Trump způsobil zemi takové trauma, že se z toho stát a společnost jen tak nevzpamatují.
Jak byste vlastně definoval MAGA hnutí a trumpismus?
MAGA jsou nesourodé střípky dnešní Ameriky. Jednu skupinu představují ti, kdo marně touží po návratu do sedmdesátých let minulého století, kdy americké továrny běžely na tři směny, než se o pár let později začaly hromadně zavírat, protože totéž, ale levnější zboží bylo možné dovést z ciziny. Další vlivnou skupinou jsou voliči, kterým jde výhradně o jedno konkrétní téma. Patří k nim členové některých náboženských denominací, kteří dali své hlasy Trumpovi, protože slíbil, že zruší právo na umělé přerušení těhotenství. Hromadně Trumpa volili mladí muži, kteří se cítí ztraceni ve světě sebevědomých a úspěšných žen. Američtí Kubánci na Floridě zase věří, že Trump jejich ostrov osvobodí od komunismu.
Pak jsou tu evangelikálové, k nimž patří třeba současný americký velvyslanec v Izraeli. Ti volí Trumpa v naději, že pomůže izraelským extrémistům vyhnat všechny Palestince, což prý umožní druhý příchod Ježíše Krista. Co se v tom případě stane s Izraelem, to mi dosud nikdo nevysvětlil. V neposlední řadě jde také o lidi, kteří mají Trumpa lidsky rádi, protože má obrovské charisma, mluví jejich řečí a oni věří, že je jejich přítel. Právě tito voliči jsou většinou z chudších vrstev společnosti. Asi je jim jedno, že zbožňují člověka, jehož majetek za uplynulý rok v prezidentské funkci vzrostl z 3,9 na 7,3 miliardy dolarů – v příkrém rozporu s Ústavou, která výslovně v článku 1 zakazuje, aby se prezident během výkonu funkce obohatil.
A konečně je tu malá, ale mocná skupina pohádkově bohatých techno-mogulů. Jako ruští oligarchové, i ti naši zjistili, že vydělat miliardy je relativně jednodušší, než si je udržet. K tomu jsou nutné politické páky, konexe a vliv na antimonopolní úřad, na zákony, regulace a daňový systém. Proto majitelé největších korporací financují Trumpovy eskapády a v předklonu líbají jeho prsten. Nejde jim o Trumpa jako člověka. Jde jim o jeho úřední moc. Stejně tak by podlézali komukoli jinému v Bílém domě, protože musí mít želízko v mocenském ohni Washingtonu.
Timothy Snyder hovoří v souvislosti s Trumpem rovnou o fašistických tendencích. Souhlasíte?
Kdo o tom pochybuje, že trumpismus obsahuje elementy fašismu, měl by si poslechnout Trumpův poslední projev k národu. Začal tím, že po svém předchůdci zdědil svinčík, který teď musí uklízet. Je to těžší a trvá to déle, protože prý proti němu intrikují radikální levičáci, přistěhovalci ze Somálska a trans Američané. On ale bude vždy, tak jako dosud, bojovat za zákonů dbalé, pracovité občany, díky nimž Amerika funguje. Místo „radikálních levičáků“, „přistěhovalců ze Somálska“ a „trans Američanů“ si dosaďte Židy, Poláky a Čechy a máte ve zkratce německý tisk z let 1937 až 1938.
Stejně tak je hodné pozornosti, že Trump obdivuje diktátory. V Saudské Arábii se cití jako doma, jistě i proto, že dostal darem těžký zlatý řetěz. V Kataru dostal Boeing 747-8 v hodnotě 400 milionů, který teď za vládní peníze ještě vylepšují, a počítá se s tím, že si ho po odchodu z úřadu ponechá. Na Putinovi obdivuje, že s ním souhlasí 82 procent Rusů. Říká o něm, že je to prý „mnohem lepší vůdce než prezident Obama“. O severokorejském diktátorovi Kim Čong-unovi Trump doslova řekl: „We fell in love.“ Absolutní oddanost vyžaduje Trump od republikánských politiků. Patolízalské deklarace se staly normou. Kongresmanka Diane Blacková z Tennessee děkovala Trumpovi za to, „že jste nám dovolil mít vás za prezidenta“.
A co nejvíc zavání fašistickou apokalypsou? Trump vážně hovořil o tom, že by se volby měly zrušit. Je prý tak populární, že není vůbec třeba to volbami ověřovat. Sám ovšem nakonec uznal, že to asi nebude možné. V tom případě však bude třeba volby, jejich organizaci, průběh a sčítání hlasů, jednoduše „znárodnit“, tj. řídit z Washingtonu. Jenže Ústava pravomoc nad volbami dává jednotlivým státům, nikoliv federální vládě. Trump přesto nařídil FBI, aby zabavila voličské seznamy a další písemnosti z jednoho volebního okrsku ve státě Georgia. To samo o sobě je protiústavní.
Trumpův poradce a Mefistofeles v jedné osobě, Steve Bannon, pracuje na tom, aby Trump mohl nezákonně kandidovat potřetí. Říká předem, že volební místnosti budou v roce 2028 „obklopené“ agenty ICE. Nám ostatním Bannon vzkazuje: „Budete vzlykat a plakat a vyházíte hračky z kočárků, ale my už nikdy nedovolíme, abyste volby ukradli“. Bannon tu postfakticky mluví o volbách, které Trump v roce 2020 prohrál.
Trump nejspíše vnímá Rusko jako partnera v globálním zápase s Čínou. Je to tak?
To, co říkáte, by dávalo smysl, kdyby Trump uvažoval strategicky. On je ale improvizátor, který zaměňuje politiku na nejvyšší geopolitické úrovni za televizní show, v níž mu scénář zaručuje vítězství. Trump se nerozhoduje rozumem, ale na základě emocí. Například na Švýcarsko uvalil devětatřicetiprocentní dovozní daň, protože ho prý švýcarská ministerská předsedkyně, ve skutečnosti prezidentka, „naštvala“. Nevěřím, že by, jako před ním Nixon, překročil bariéry a posílil vztahy s Ruskem, aby tím izoloval Čínu.
Stačí se podívat na jeho vyjednavače. Steve Witkoff je obchodník s realitami, ale ve všem ostatním je amatér, jehož neznalost místní geografie je donebevolající. Přesto má dnes vlivné slovo stran následujícího vývoje na Blízkém východě i na Ukrajině, v EU, NATO i ohledně íránského nukleárního programu. To nemůže skončit dobře. Nejvíc mate, že Trump dokáže bez mrknutí oka bombardovat Írán, Sýrii, Irák, Jemen, Nigerii a Somálsko, unést prezidenta Venezuely, hrozit vojenským zásahem Panamě, Kolumbii, Mexiku, Grónsku a Kanadě. Jen o Rusku, které už čtyři roky vede velkou válku proti Ukrajině, vraždí a terorizuje své ukrajinské sousedy, neřekne kritické slovo.
A jak tuto geopolitickou záhadu a zvláštní vztah k Putinově Rusku interpretujete?
Trump svou záhadnou podřízenost vůči Putinovi znovu nedávno potvrdil. Právě on světu oznámil Putinův závazek, že po dobu jednoho týdne nebude Rusko útočit na ukrajinské elektrárny. „To je dobrý začátek,“ řekl Trump. Neuběhly ani čtyři dny a Rusové slib porušili. Přestávku evidentně využili k nahromadění munice, takže v noci z 2. na 3. února na ukrajinské cíle vypustili 450 dronů a 71 raket. Po dalších třech dnech to bylo 408 dronů a 39 raket. Když si na nedodržený Putinův závazek Ukrajinci stěžovali, Trump se hned vládce Kremlu zastal: Putin prý své slovo dodržel. Nebyla to pravda a každý si to s kalendářem v ruce mohl ověřit.
Proč se jinak sebevědomý Trump vůči Rusku chová jako lokaj? Proč je ve prospěch Kremlu ochoten i lhát? Proč právě teď v Bílém domě vyvěsil svou fotografii s Putinem? Podstata jeho vztahu s vládcem Kremlu představuje ústřední problém naší doby. Dokonce i Trumpovi oddaní spojenci, jako senátor Lindsey Graham, prezidenta téměř na kolenou prosí, aby se konečně zbavil iluze, že Putin je důvěryhodným partnerem. Kdybychom našli odpověď na tuto otázku, vyřešily by se tím i jiné záhady Trumpovy kariéry.
Trump během jednoho roku rozvrátil transatlantické vazby a způsobil rozval Západu. Co nám o trumpovské Americe prozradily kauzy Venezuela a Grónsko?
Trump skutečně po více než osmdesáti letech rozvrací transatlantické spojenectví. Letošní Mnichovská bezpečnostní konference si všímá, že Amerika, která po druhé světové válce utvořila současný mezinárodní řád a díky němu se stala nejmocnější zemí na planetě, ho dnes sama demontuje. Místo spolupráce se v Trumpově světě budou dřívější partneři vydírat, vyhrožovat si a hledat pro sebe krátkodobé výhody. Jak říká mnichovský konferenční dokument: „Trump is a demoliton man.“ Z nastalého chaosu profituje Putinovo Rusko.
K útoku na Venezuelu je třeba říct, že ohánění se Monroeovou doktrínou nikam nevede. Smyslem tohoto diplomatického nástroje z roku 1823 bylo odradit evropské kolonizátory, hlavně Španělsko, od snahy znovu získat kontrolu nad bývalými koloniemi v Latinské Americe. Šlo hlavně o Venezuelu a Novou Granadu čili Kolumbii. Ministr zahraničních věci John Quincy Adams, autor doktríny, ji koncipoval jako závazek Spojených států politicky bránit západní hemisféru před vnějšími kolonizátory. Svým útokem na Venezuelu obrací Trump Monroeovu doktrínu vzhůru nohama. Její smysl byl obranný, není to licence k unášení cizích prezidentů před americký soud. Nebo dokonce k zabírání nerostného bohatství jiných zemí. To by neudělal ani Theodore Roosevelt.
Americko-dánská krize kvůli Grónsku je čirý dadaismus. Je všeobecně známo, že podle smlouvy z roku 1951 mají Spojené státy právo zřizovat na ostrově vojenské základny, a dokonce tam i nyní jedna základna stále je. Proč hrozit dánskému spojenci invazí? Proč vydírat? Komu to pomáhá? Člověk neví, zda by se měl smát, nebo plakat.
Opravdu se Amerika přestává zajímat o Evropu a nové generace necítí spřízněnost se Starým kontinentem?
Možná J. D. Vance a jemu podobní se o Evropu nezajímají. Ale ze tří Trumpových manželek byla jedna Češka, druhá je Slovinka. Co se mladých lidí týče, ti se o Evropu zajímají velmi. Jistě je v Praze potkáváte jako turisty, ale stále více i jako studenty.
Čekají nás Midterms, jaké jsou prognózy? Může se Republikánská strana emancipovat od MAGA a trumpismu? Jak vidíte obrodu Demokratů? Je stranický systém v USA v krizi?
Do listopadových voleb je dlouhá doba, může se stát cokoliv a dnešní prognózy nevidí tak daleko. Nemyslím si ale, že je tu stranický systém v krizi, právě naopak. Obě strany jsou silné a dokonale opevněné. Své členy v Kongresu kontrolují téměř absolutně. Případní disidenti, kteří hlasují proti vlastní straně, jsou nemilosrdně trestáni. Ještě začátkem osmdesátých let minulého století jsem na univerzitě při přednášce slyšel, že od druhé světové války se v Kongresu ani jednou nehlasovalo stoprocentně podle stranických linií. Dnes je to přesně naopak. Platí to pro obě strany. Ovšem v řadách republikánských kongresmanů je disciplína tvrdší a nelítostná, protože členové hlasují i ve prospěch vyloženě špatných rezolucí, které hájí Trumpovy neobhajitelné kroky. Dosud to funguje, ale jednoho dne, jak to bývá v každé vlčí smečce, vůdce ukáže slabost…
Trump vnímá svět jako prostor, kde se o zájmy vlivu budou dělit USA, Čína a Rusko. Co by měla dělat Evropa? Zdá se, že ji z geopolitické letargie neprobudila ani ruská válečná agrese.
Jak jsem už řekl, neznám jediný příklad toho, že by Trump myslel geopoliticky nebo strategicky. V jeho světě vše řídí silní muži, takže nikoliv USA, Čína a Rusko, ale on, velký a silný Trump, Si Ťin-pching a Putin. Co se Evropy týče, jsem optimističtější než vy. Mám velikou radost, že země jako Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Polsko, ale i Velká Británie nebo Francie, udělaly pro Ukrajinu hodně. Ani zdaleka to nestačí a Evropané i Američané měli udělat hned na začátku mnohem víc a válka by byla skončila po prvním masovém úprku Rusů z bitevního pole. Nestalo se a byla to katastrofální chyba. Hlavním viníkem ale není jen Trump. Co udělal Obama, co udělala EU, když Rusko okupovalo Krym a část Donbasu? I Biden zklamal. Ovšem to, co dělá Trump, je na hranici zrady.
Trumpův postoj k Rusku se jeví jako velice „neamerický“. Jak populární je to v USA?
Jediným příkladem z minulosti, který připomíná Trumpovo chování vůči Rusku, je bizarní vztah prezidenta Lincolna a cara Alexandra II. Lincoln viděl podobnost mezi svým bojem proti otrokářství a osvobozením mužiků z nevolnictví. Byl to nesmysl. Alexandr II. sice začal jako reformátor, ale brzy se uchýlil, zejména v anektovaném Polsku během lednového povstání v letech 1863–1864, k represím a popravám. Kromě Lincolna bychom snad mohli ještě zmínit Franklina D. Roosevelta, který z pragmatických důvodu zastíral stalinské zločiny. Jinak snad všichni američtí prezidenti jednoznačně vždy viděli Rusko, ať už oficiálně vystupovalo pod jakýmkoliv jménem, jako hrozbu pro západní demokracie. A pak nastoupil Trump.
V Evropě je mnohým jasné, že válka Ruska proti Ukrajině představuje zásadní problém, poněvadž je to proxy válka proti Evropě (a Západu). Jako znalec dějin 20. století, považujete situaci za nebezpečnou pro suverenitu České republiky?
Hlavním nebezpečím pro suverenitu České republiky není ani Putin ani Trump. Jsou to občané České republiky, kteří nechápou, jak nebezpečné je Rusko pro suverénní existenci českého státu. Pro srovnání se stačí podívat na Finsko, zemi, o níž si Rusové myslí, že jim, stejně jako Česká republika, patří. A protože si na ně Putin brousí zuby, Finové si postavili vynikající armádu a mají národní obrannou strategii, kterou jim může každý závidět. Naopak v České republice jde jedna vláda jedním směrem, druhá směrem úplně opačným. V základu všech rozhodnutí by mělo být vlastenectví a zakotvenost v západních politicko-obranných strukturách. Přitom ale pouhá snaha odkrývat a odvracet aktuální ruské útoky na českou suverenitu je v očích výrazné části národa považována za neslušnost.
