Mám pocit, že inflace bude možná klesat rychleji, než jsme si všichni představovali. To mimochodem neznamená, že Česká národní banka má sedět se založenýma rukama, říká hlavní ekonom investiční společnosti CYRRUS a bývalý makroekonomický analytik Raiffeisenbank Vít Hradil. V rozhovoru pro deník FORUM 24 radí, jak s rostoucími cenami můžou občané bojovat, mimo jiné ale popisuje také to, jak se inflaci daří zvládat ČNB v čele s guvernérem Alešem Michlem. 

Česká národní banka 2. února opět ponechala úrokové sazby stabilní. Základní úroková sazba tak přetrvává na hladině sedmi procent, kam ji v červnu posunula předchozí bankovní rada. Promeškala rada ideální chvíli pro zvýšení sazeb, a tedy i pro dřívější návrat inflace ke dvouprocentnímu cíli?

Kdybyste se mě zeptal, když se to řešilo v létě loňského roku, když se poprvé bankovní rada po předchozí sérii zvyšování rozhodla nezvýšit, tak tehdy bych tvrdil, že ano, že je to promeškané a že se to může ukázat jako docela dramatická chyba. Mezitím se stalo to, že nám ekonomika docela výrazně zpomaluje, a to vlivem faktorů, které se před tím nedaly úplně očekávat. To znamená jednak to, jak se naplno rozhořela energetická krize a s ní spojený pokles reálných příjmů domácností, ale i zahraniční poptávka. To přineslo zpomalení v celé Evropě a z toho vyplývá menší poptávka po našem průmyslovém zboží a tak dále.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Omluva českému venkovu a rozhovor s Pavlovým poradcem Petrem Kolářem

Vychází nový Týdeník FORUM. Již nyní je k dispozici na webu tydenikforum.cz pro digitální předplatitele. Na místě hlavního rozhovoru…

Došlo k tak výraznému ekonomickému ochlazení, že teď bych těch sedm procent, kde momentálně se sazbami jsme, nerozporoval. Nakonec, byť to tehdy byl docela hazard, protože předpokládám, že bankovní rada nemohla vědět, že ta situace vyeskaluje tak, jak se stalo, tak teď se zdá, že je docela možné, že to vyjde, že těch sedm procent se nakonec ve zpětném zrcátku ukáže jako docela rozumná volba.

Takže souhlasíte s tím argumentem bankovní rady, že vyšší základní úrok by již byl kontraproduktivní, protože by ekonomiku až příliš dusil?

Vyšší úroky vždy dusí ekonomiku. To je nutná podmínka potlačování inflace, že potlačíte ekonomickou aktivitu. To, že vyšší úroky přidusí ekonomiku, se dá říct obecně vždycky. Co si myslím, že se teď dá říct, je, že externí vlivy, které jsou mimo konání České národní banky – a hlavně se jedná o energie, přidusily ekonomiku do té míry, že už v tuhle chvíli asi není potřeba ji přidušovat ještě víc. Souběh toho, co ČNB udělala ještě předtím – vytlačení sazby na sedm procent v kombinaci s tím, jak se ochladila celá evropská ekonomika vlivem drahých energií – přidusí ekonomiku asi dostatečně.

Vy mluvíte o zpomalení ekonomiky. Jak zásadní problém to je?

Není to takové drama, jak se to občas líčí. Já třeba ani nečekám, že ten pokles HDP nastane. Připadá mi, že to dopadne nějakým nerůstem, řečeno klausovsky. To znamená, že nám HDP může narůst o půl až jedno procento, což není úplně špatná zpráva. Česká ekonomika a její potenciál, když roste tak nějak normálně, je okolo dvou až tří procent. To jsou standardní časy, cokoliv nad tím jsou dobré časy. Budeme pod tím.

S trochou pesimismu se to dá označit za nevydařený rok, ale rozhodně to není žádná velká tragédie. Kdyby úměrně k vývoji ekonomiky se vyvíjela i životní úroveň obyvatel, tak by si asi nikdo ani nevšiml, že ten rok je nějak výrazně špatný. Když jsme měli běžně růst okolo jednoho procenta, tak to nikdy nebyly časy, kdy by nám nějak dramaticky upadla životní úroveň a lidé měli tendenci se vydat do ulic.

Teď máme tak trochu nepříjemný souběh faktorů, které způsobují, že ačkoliv ekonomika roste, tak z toho lidé moc netěží, protože se jim životní úroveň zhoršila docela skokově, a můžeme se pro vysvětlení ohlédnout za cenami energií. Ten rok 2023, pokud všechno dopadne tak, jak to teď vypadá, tak ani nikdo nebude mít pocit, že byl ekonomicky špatný. Bude takový nemastný, neslaný.

Cílem je dostat inflaci na dvouprocentní hranici. Podle ČNB je to možné v roce 2024. Je tento časový horizont reálný?

Je to možné. Troufnu si trochu spekulovat a je mi jasné, že jsem v menšině mezi kolegy. Mám ale pocit, že inflace bude možná klesat rychleji, než jsme si všichni představovali. To mimochodem neznamená, že Česká národní banka má sedět se založenýma rukama. To, o čem mluvím, znamená, že je docela možné, že inflaci stlačí vnější vlivy, a to skoro bez přičinění ČNB.

Část inflace byla skutečně způsobená nárazovým šokem z vnějšku. Do značné míry v tom vidím postpandemické období, kdy se srazila poptávka, která byla nabuzená pandemickými podpůrnými programy s nabídkou, která byla omezená pandemickými omezeními. Když vám do ekonomiky narazí takový faktor, který způsobí, že všechno je příliš poptáváno a je toho nedostatek, tak to je přechodný faktor. Nevyplývá to z toho, že by bylo na světě méně zboží a že by se na všechny nedostalo. Vyplývá to z toho, že ho nárazově nebylo dost. Podobně, jako se nárazově objevil nedostatek, tak se po postpandemickém pročištění, kterým teď procházíme, může ukázat opačný efekt. To znamená, že najednou toho všeho bude až příliš a že předchozí zvýšené ceny se ukážou jako neobhajitelné.

Částečně už to vidíme. Mezinárodní kontejnerová přeprava po pandemii vyskočila na pětinásobek normálních cen. Teď se cena vrátila na předchozí normály, to znamená, že se pětkrát snížila. To je například jedna věc, která vstupuje do spotřebního zboží. Index komodit, které se používají ve výrobě, si podobně prošel nárůstem po pandemii a teď už klesl zhruba o 30 procent a bude asi klesat i nadále.

Poslední, co nám tady zbývá, jsou energie. To, co se děje na spotovém trhu, je evidentní. Dostali jsme se s energiemi na předválečnou úroveň. Samozřejmě do spotřebitelských cen se to nepropíše hned, protože správný dodavatel nakupuje na roky dopředu. I tam, pokud nedojde k eskalaci, když jde o konflikt s Ruskem, tak není důvod, proč bychom se nemohli vrátit do okolí předválečných cen.

To jsou silné dezinflační faktory, které budou inflaci tlačit,a velká část ji bude tlačit do mínusu, až do deflace. Navíc máme nečekaně silnou korunu, která zahraniční vlivy přepočítává do příznivějších hodnot. Jediné, co nám brání vrátit inflaci na normální čísla, by bylo to potenciální utržení inflačních očekávání. To je ta obávaná inflační spirála, ta je psychologická. Pokud se to nestane, tak je otevřená cesta pro hodně rychlý pokles.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Jak hodnotíte celkově tu protiinflační politiku ČNB? Guvernér Michl tvrdí, že současná bankovní rada dělá nejvíce protiinflační politiku v celé historii samostatné ČR.

Nerad bych se vyjadřoval konkrétně k vyjádřením pana guvernéra Michla. Česká národní banka ještě pod vedením bývalého guvernéra pana Rusnoka skutečně byla hodně bojovná. Byla jednou z prvních, která identifikovala hrozbu inflace a hodně energicky proti ní bojovali. Stálo to hodně odvahy, protože začali zvedat sazby ještě během pandemie. Tehdy bylo zřejmé, že budou za blázny, protože se všichni těšili na zotavení ekonomiky a oni zvedali sazby. Pan Michl tehdy byl v té radě, byť nehlasoval pro zvedání. Tehdejší radě se dá dát to přízvisko, že byla hodně odvážná a přísná. Historie jí dává za pravdu, protože to inflační nebezpečí tady opravdu bylo.

Pan Michl se vyjadřuje o současné bankovní radě a ta tedy sazby nezměnila. To znamená, že se nedá mluvit o tom, že by byla přísná, a je pravda, že intervenovala ve prospěch koruny. Z tohoto pohledu se dá říct, že zpřísňovala měnovou politiku.

Asi bych to zhodnotil tak, že Česká národní banka byla bojovná proti inflaci. Asi bych neříkal, že historicky nejvíce, protože záleží na tom, jak vysoké jsou sazby oproti inflaci a očekávané inflaci. Jelikož máme inflaci astronomickou a sazby nejsou tak vysoko, tak bych neřekl, že máme historicky přísnou měnovou politiku. Řekl bych, že jsme ji měli zavčasu a správně zvýšenou, ale to bylo dílem předchozí bankovní rady.

Nová bankovní rada došla k tomu, že přísnost v tuto chvíli není potřeba a ekonomické okolnosti jí nakonec nahrály na to, že její sázka se ukáže jako správná.

Někteří komentátoři naopak tvrdí, že Aleš Michl je nejhorší guvernér ČNB v dějinách. S tím tedy nesouhlasíte?

Nechci se pouštět do osobních soudů. Jeho pozici vnímám tak, že měl expertní názor, který byl jiný než ten, který diktovala ekonomická teorie a praxe. Ta skutečně velela sazby zvyšovat. On se rozhodl to neudělat, což je jeho právo a zodpovědnost. V tu chvíli, když to udělal, tak to byl opravdu primárně jeho názor. Bylo velice těžké v tu chvíli pro to najít oporu.

Proč to tehdy udělal, když to nebylo postaveno na tom, jak inflaci v ekonomii chápeme, nevím. Nicméně zpětně se ukazuje – a nikdy se nedozvíme, jestli prorocky předpovídal, že ekonomická krize vyeskaluje do takových rozměrů, nebo jestli to bylo dílem štěstí – nicméně teď si myslím, že jejich rozhodnutí minimálně nebylo špatné. V moment, kdy ho dělali, pořád nechápu, proč ho tak dělali, pořád jsem tomu neporozuměl.

Co by podle vás měli občané dělat, aby své finance ochránili před vysokou inflací?

Mnoho se toho dělat nedá. Inflaci v dvouciferných hodnotách prakticky nemůžete porazit. Žádný finanční produkt, který by byl alespoň rámcově bezpečný a nabízel tak vysoké zhodnocení, neexistuje. Inflace vám nemůže zničit peníze, které nemáte. Pokud jste plánovali vyšší výdaje a víte, že na ně dříve nebo později dojde, tak asi nic nezkazíte, když ten výdaj uskutečníte už teď. S největší pravděpodobností už to levnější nebude. To ale centrální banka nerada slyší, protože když se všichni vrhneme do obchodů, tak tu inflaci jen přiživíme.

Každopádně pomoct může být i nedržení přebytečných financí v hotovosti, nebo ve skoro hotovostní formě, jako jsou třeba spořící účty. V této formě by měl člověk držet jen nezbytnou rezervu, která se odhaduje na čtyřnásobek měsíčních výdajů. Zhruba tolik by měl mít člověk po ruce. Všechno ostatní musí pryč. Asi jediný způsob, jak se alespoň přiblížit inflačním hodnotám, je investice na akciové trhy. Ty mají historicky nejvyšší výnos. Člověk ale musí počítat s tím, že se s těmi penězi rozloučí minimálně na čtyři roky. Investice do akcií s nižším horizontem je gamble.