Tomáš Prouza FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR Tomáš Prouza v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, co českou ekonomiku čeká v letošním roce a jakým výzvám bude čelit podnikatelský sektor u nás. Upozorňuje na to, že pro každou firmu, která nakupuje v Evropě nebo do ní vyváží, je česká koruna zbytečným a drahým luxusem. Rovněž uvádí, že nebýt prudkého a zbytečného zvýšení mandatorních výdajů předchozí vládou, nemuseli jsme řešit tak vysokou inflaci, jaké dnes čelíme.
Jak náročný podle vás bude letošní rok pro českou ekonomiku?
Jsem mírný optimista. Během posledních let prokázaly firmy působící v Česku až obdivuhodnou schopnost přizpůsobit se zcela nestandardním a rychle se měnícím podmínkám covidového období. To, že loňský růst ekonomiky nedosáhl původně předpokládané úrovně, je pravda. Ale i přes všechny problémy způsobené nedostatkem komponentů, potížemi s dodavatelskými řetězci i nepředvídatelnými kroky končící vlády ekonomika v mezích možností šlapala.
A mohla by výrazně líp, kdyby vláda nepomohla rozjet inflační spirálu a nebránila příchodu pracovních sil, které česká ekonomika zoufale potřebuje. České firmy mají výrazně více zakázek, než mohou naplnit, protože nemají lidi. Takže o letošním výsledku české ekonomiky rozhodnou tři věci: jestli budeme mít dostatek lidí, jestli vláda a ČNB začnou spolupracovat na krocení inflace a jak se vyvine pandemie.
V čem se tento rok bude lišit od toho předchozího?
Největší změna, ve kterou doufám, bude v předvídatelnosti prostředí. To, že předchozí premiér vedl tuto zemi přes facebook a své chování řídil podle průzkumů veřejného mínění, firmám škodilo více, než si většina z nás dokáže představit. Ekonomika potřebuje primárně vědět, v jakém prostředí bude fungovat. A následně se dokáže většina firem přizpůsobit. Pevně doufám, a náznaky už existují, že nová vláda se bude od té předchozí v tomto lišit. A doufám, že bude mít i více odvahy při rušení byrokracie, abychom se mohli konečně nadechnout a místo papírování se věnovat produktivním věcem.
Jaké jsou z vašeho pohledu největší výzvy pro naše podnikatele v nadcházejícím roce?
Globální ekonomická situace, inflace, spotřebitelská důvěra, jistota, respektive nejistota, jak se situace vyvine, nedostatek lidí. Hodně důležité bude, jak se podaří stabilizovat obrovský tlak na výrobu, dopravu či logistiku poté, co skončila nejintenzivnější etapa koronakrize. Obrovská odkládaná poptávka zvýšila nároky a současné kapacity to prostě nestíhají. Inflace je kapitola sama o sobě, bohužel jsme si ji zčásti způsobili předvolebním rozhazováním. Důležité bude také to, jak moc budou spotřebitelé ochotni investovat do nákupů zboží a rozpouštět covidové nadúspory, kdy místo nákupů a cestování ukládali volné peníze do bank. Na vše jsou naše firmy schopné pružně reagovat. Potřebují k tomu ale maximální možnou jistotu vývoje prostředí a skutečné osekání přebujelé české byrokracie.
Nekompetentní rozhodnutí minulé vlády
Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské odolnost naší ekonomiky vůči covidovým vlnám roste. Souhlasíte s tím?
Bylo by zvláštní, kdyby tomu tak nebylo. V „covidovém režimu“ žijeme už dva roky. Firmy mají obrovskou schopnost využívat své zkušenosti a stavět na nich. Naučili jsme se přizpůsobit, naučili jsme se fungovat z hodiny na hodinu v neustále se měnících pravidlech, výrazně jsme digitalizovali i to, co nikdy předtím digitalizovat „nešlo“. Teď nás musí dohnat státní správa…
Jaké jsou vyhlídky turistického ruchu v České republice? Má to nejhorší už za sebou?
Pevně věřím, že ano. I když škody, které nejen covidové období, ale také nekompetentní rozhodnutí vlády napáchaly, jsou obrovské. Bylo by naivní předpokládat, že se vše obratem vrátí do normálu. Takhle jednoduše to nepůjde. Ale rovněž pevně věřím, že toto období poslouží i jako inspirace pro provozovatele hotelů či penzionů. Moc rád se dívám, jak si mnoho z nich uvědomilo, že pouze ubytování se snídaní není cesta k prosperitě. Bez navazujících služeb, jako je třeba vytváření programů pro hosty, bude řada z nich pouze živořit. Trend změny tady byl, teď ho musíme akcelerovat.
Nakolik podle vás v tomto roce budou pokračovat problémy s dodavatelsko-odběratelskými řetězci, které nás trápily v loňském roce?
Předpokládám, že půjde ještě řádově o měsíce, ale také doufám, že tento trend bude postupně slábnout. Trh se totiž nedostatkovým zbožím postupně nasytí. Paradoxně tomu pomohou i doprovodné jevy, jako je inflace či vysoké ceny energií. Zpomalí totiž spotřebitelskou poptávku, ochladí ekonomiku a sníží nároky na výrobu, respektive na celé dodavatelské řetězce. Teď bude důležité, abychom dospěli do stavu rovnováhy, a nikoli do recese, z níž se budeme složitě dostávat.
Do jaké míry podle vašeho názoru bude mít předešlé i následující zvyšování úrokových sazeb České národní banky negativní dopad na náš ekonomický růst?
Je to rozhodně jeden z významných faktorů. Nefunguje však osamoceně. Důležité bude, jak se vyvine situace právě v dodavatelských řetězcích, jak se bude dařit našim ekonomickým partnerům (a zejména Německu), jak se vyvine cena energií a jestli konečně budeme moci najmout dostatek lidí, abychom mohli vyrábět naplno. Zvyšování úrokových sazeb bude mít spíše dlouhodobější dopady, protože dražší úvěry znamenají zpomalení investic do modernizace nebo expanze. Hlavní dopady tak pocítíme až za několik let, ale o to bolestivější budou, protože jen posílí zaostávání české ekonomiky.
Česká koruna jako zbytečný a drahý luxus
Zvyšování sazeb centrální bankou rovněž posiluje korunu. Podle ČNB by česká měna měla zpevňovat v průběhu tohoto roku postupně až k hladině 24 korun za euro. Jak to ovlivní české hospodářství a jak moc to zkomplikuje život českým exportérům?
Samozřejmě že zkomplikuje. Je to daň za to, že bojujeme na několika frontách. Nebýt prudkého a zbytečného zvýšení mandatorních výdajů předchozí vládou – mám na mysli třeba dárky seniorům, růst minimální mzdy nebo různé druhy nesmyslných plošných dávek, jako je zrušení DPH na energie pro všechny –, tak jsme až tak vysokou inflaci řešit nemuseli. Teď neděláme vlastně nic jiného, než že ochlazujeme ekonomiku, kterou jsme přehřáli. A zdůrazňuji, že zbytečně, účelově a populisticky.
A měnová politika? Pokud bychom už konečně měli euro, tahle zbytečně drahá nejistota by nás netrápila.
Dočká se podle vás Česká republika někdy přijetí eura? Nová vláda tvrdí, že není na pořadu dne s tím, že evropská měna se má přijmout, až to bude pro Česko výhodné, což zatím není.
Chtěl bych slyšet argumenty, co to znamená, „až to bude pro nás výhodné“. Aby mi to někdo předvedl na konkrétních číslech a datech. A to se netýká jen této koalice, ale všech, kdo tohle říkají, protože pro každou firmu, která nakupuje v Evropě nebo do ní vyváží, je česká koruna zbytečným a drahým luxusem, který jen zvyšuje náklady.
A druhá důležitá věc – euro není o tom, že si počkáme na „nějakou“ fázi ekonomického cyklu a pak ho přijmeme. Ta fáze někdy skončí a co uděláme pak? Vrátíme se ke koruně?
Otázka eura se v ČR stala bohužel více politickou než ekonomickou. Kdyby rozhodoval firemní sektor, který je primárním nositelem prosperity, euro tady už dávno máme. Takto si asi ještě počkáme, ale přesto věřím, že v dohledné době za nákup v českém obchodě eurem zaplatím.
Otevření pracovního trhu
Často se hovoří o tom, že českou ekonomiku limituje její struktura a přílišná závislost na subdodavatelském sektoru. Vidíte zde změny k lepšímu? Máte v tomto ohledu nějaká očekávání spojená s novou vládou?
Bohužel je to tak. Na jedné straně se nám podařilo inspirovat se od velkých výrobních firem, které u nás na začátku tisíciletí masivně investovaly. Výsledkem je řada malých a středních podniků s čistě českými vlastníky, kteří dokázali své společnosti vybudovat na „zelené louce“, najít si odbyt a úspěšně podnikat. A nejen to. Mají vlastní vývoj a kvalitní finální produkt. Nicméně tohle nestačí. To, co hýbe světem, je výzkum, produkce konečných výrobků s vyšší přidanou hodnotou a služby. Ve výzkumu se máme co učit od USA, ve výrobě konečných výrobků bohužel od Číny a v obchodu a službách jsme na tom stále relativně dobře. A proč bohužel? Protože stále více produktů vynaleznou v USA, vyrobí v Číně a my za to platíme.
Změna tohoto nastavení je dlouhodobý proces.
Bohužel na to nestačí jedno volební období, a proto pro řadu politiků tohle téma není dostatečně zajímavé. Ještě tak o tom dokážeme mluvit. Od nové vlády o tom slyším mnohem častěji, a proto doufám, že se věci pohnou výrazně rychleji. Dobrou zprávou pro mne je díky svým zahraničím zkušenostem a investorskému pohledu finančníka nový ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela; jsem rád, že máme v Heleně Langšádlové opět ministryni pro vědu a výzkum, o reformě školství mluví velmi nadějně nový ministr školství Petr Gazdík. Můj vrozený optimismus tak má o něco pevnější základ než v minulosti.
Podle ČNB se zvyšuje napětí na trhu práce, podíl nezaměstnaných osob v posledních měsících klesal a řada firem se potýká s nedostatkem personálu. Jak vážný problém to pro naše hospodářství představuje? Jak by na to měla reagovat vláda? Měla by usnadnit pracovní migraci do České republiky?
Podíl nezaměstnaných klesá už roky a nemám dojem, že by se tím někdo smysluplně zabýval. Když mám zakázku a nemá ji kdo vyrobit, ztrácím příležitost – příjem, vztahy se zákazníkem, přicházím o další zakázky. A mimochodem, vláda přichází o daně z mého zisku i z mezd a spotřeby lidí, kteří by v Česku bez problému našli zajímavou práci, žili a utráceli tady.
V rámci Hospodářské komory ČR jsme připravili řadu konkrétních kroků, jak oživit trh práce. Krátkodobě potřebujeme otevřít pracovní trh, protože jinde než v zahraničí těch chybějících 300 000 lidí nenajdeme. A vláda musí výrazně zrychlit vízový proces, nemůžeme být třikrát pomalejší než okolní země. Ale musíme se bavit o skutečné reformě školství a výrazně větším propojení škol a firem a duálním vzdělávání. O větší podpoře částečných úvazků. O podpoře různých forem péče o nejmenší děti, aby se ti, kteří chtějí rychle zpátky do práce, mohli jednoduše vrátit. O modernizaci a digitalizaci pracovně-právní legislativy, třeba abyste se se zaměstnancem mohli o home office dohodnout po mailu a nemuseli si ho nejdřív pozvat na centrálu a tam mu dohodu o home office dát podepsat na papíře. Vždyť přece žijeme ve 21. století!
Koaliční smlouva vlády Petra Fialy obsahuje zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH na 2 miliony korun a snížení sociálního pojištění na straně zaměstnavatelů o dva procentní body – za předpokladu konsolidovaných veřejných financí. Nakolik jsou tato dvě opatření výhodná pro naši ekonomiku a v čem přesně jejich výhodnost spočívá?
Zvýšení limitu pro povinnou registraci DPH zejména sníží administrativní náročnost fyzickým osobám a živnostníkům, kteří až příliš mnoho času tráví neproduktivním papírováním. Vítám to, a dokonce si myslím, že to nebude mít negativní dopad na státní rozpočet, ba naopak. Podnikatelé přestanou hledat cesty, jak „nedosáhnout“ limitu jednoho milionu korun, ale budou svobodně podnikat, fakturovat, budou ziskoví a podle toho budou odvádět daně. Snížení sociálního pojištění o dva procentní body ze současných 24,8 procenta, které zaměstnavatelé platí za zaměstnance, představuje pro firmy určitě úlevu, protože náklady práce v Česku jsou extrémně vysoké. Dlužno nicméně dodat, že je toto opatření podmíněno úspěšnou konsolidací veřejných financí, takže budeme ministru financí Zbyňku Stanjurovi držet palce, aby se mu to podařilo. Možností, jak veřejné finance ozdravit, má hodně. Věřím, že se nebude bát říznout tam, kde to bude potřeba.
