Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian varoval, že Írán by mohl mít jaderné zbraně za jeden nebo dva roky. Tedy pokud bude nadále porušovat jadernou dohodu se světovými mocnostmi.

Ministr to prohlásil před mimořádným zasedáním ministrů zahraničních věcí Evropské unie 10. ledna. To se koná v době narůstajícího napětí mezi Íránem a Spojenými státy po zabití nejvyššího íránského velitele Kásima Sulejmáního minulý týden v v Bagdádu. Následoval íránský raketový útok na americké síly v Iráku, který si ale nevyžádal žádné oběti.

Teherán se v rámci dohody (Společného komplexního akčního plánu – JCPOA) zavázal omezit své jaderné ambice výměnou za zmírnění mezinárodních sankcí. Dohoda mezi Íránem a Spojenými státy, Británií, Francií, Německem, Ruskem a Čínou a Evropskou unií byla podepsána v říjnu 2015 ve Vídni. Dohoda ale dostala trhlinu nejdříve z americké strany, protože prezident Donald Trump v roce 2018 oznámil, že Spojené státy od ní odstupují a uvalují na Írán další přísné sankce. Poté už bylo obtížné předpokládat, že se dohodou bude cítit vázán i Írán.

Podle francouzského ministra zahraničí by za poměrně krátkou dobu, mezi jedním a dvěma roky, mohl mít režim v Teheránu přístup k jaderné zbrani. Před dohodou z roku 2015 někteří odborníci odhadovali, že Írán byl schopen vyrobit jadernou bombu do pěti až šesti měsíců, zatímco jiní soudili, že k tomu může dojít během dvou až tří měsíců. Írán trvá na tom, že jeho jaderný program je určen pouze pro civilní účely a že podle dohody smí provozovat reaktory k výrobě energie.

Donald Trump ale tvrdí, že dohoda byla nedostatečná a měla by být znovu projednána, protože se nezabývala íránským programem balistických raket ani zapojením země do regionálních konfliktů. Mezitím sankce značně poškodily íránskou ekonomiku. Evropská unie se snaží udržet dohodu při životě navzdory americko-íránskému napětí, ale zatím výsledky nevypadají vůbec slibně.

Po odstoupení USA z dohody Írán přestal respektovat hlavní omezení a překročil povolené množství produkce obohaceného uranu. Dohoda omezuje obohacování uranu na 3,67 procenta, což je úroveň, která může pohánět komerční jadernou elektrárnu. Obohacování uranu pro použití v jaderné zbrani musí dosáhnout 90 procent. Vědci však tvrdí, že jakmile kapacita pro obohacení uranu dosáhne kolem 20 procent, čas potřebný k dosažení 90 procent se sníží na polovinu.

Z praktického hlediska je k použitelné jaderné zbrani ještě dlouhá cesta, protože je potřeba takovou pumu otestovat, být schopen ji vyrobit ve velikosti, aby se vešla do balistické střely, a také tuto raketu s potřebným doletem mít. Íránská raketa Simorgh je zatím zřejmě schopna zasáhnout oblast, která pokrývá například Řecko a jižní Itálii a také celou Indii a Egypt. Podle tvrzení Teheránu dokonce i Berlín, což je ale sporné. Po předchozím neúspěchu se ale Íránu povedlo už v únoru 2009 vyslat na oběžnou dráhu vlastní lehkou družici Omid, čímž se stát zařadil do „kosmického klubu“.

Severní Korea už své jaderné zkoušky provedla a nezdá se, že by se chtěla nechat moc omezovat, a pilně také pokračuje ve vývoji balistických raket. Vládci na Východě zřejmě sází na to, že pokud budou mít jaderné zbraně, bude je svět brát vážněji, což se zatím bohužel osvědčuje.

(Zdroj RFE/RL)