Íránská komunita slaví v Londýně blížící se pád teokratického režimu v Teheránu (1. 3. 2026) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V Izraeli žije už více než třicet let a působí jako rabín. Jicchak Seifert, rodák z Brna, má české i izraelské občanství, ale srdcem zůstal Čechoslovák. Není příznivcem současného izraelského premiéra Netanjahua, avšak stejně jako většina Izraelců i Arabů z Blízkého východu vítá snahu o zničení teokratického režimu ajatolláhů v Íránu. Podle informací, které mu přicházejí od přátel, je v Teheránu a v dalších městech Izrael oslavován jako osvoboditel.
Když v sobotu čili na šábes zaútočily Spojené státy americké a Izrael na Írán, deklarovaly, že jejich cílem je pád brutálního režimu v Teheránu, který v posledních letech a měsících brutálně vraždil po tisících své odpůrce a podporoval terorismus po celém Blízkém východě, včetně palestinského Hamásu. „Írán, což byla až dosud jedna z největších raketových mocností světa, udělal hned v první fázi války velkou chybu, když vypálil rakety na okolní arabské země. Zaútočil paradoxně i na Omán a Katar, a to jsou přece jeho spojenci. Je jasné, že iránské vedení je rozdělené a vládne v něm totální chaos,“ říká rabín Seifert.
Arabské muslimské země vnímaly perský šíitský imperialismus samozřejmě už dlouho jako nebezpečí, ale íránské raketové útoky je v tomto postoji ještě více utvrdily: „Během několika desítek minut bylo kvůli íránským raketám jasné, jak se k situaci postaví arabský svět. Tam, kde ještě vlády váhaly, se to naprosto otočilo. Írán sám sebe prezentoval jako ochránce muslimů před velkým a malým satanem čili USA a Izraelem, a to, co se stalo, byla urážka arabské hrdosti a ponížení. To se neodpouští,“ dodává Jicchak Seifert.
Íránské ostřelování arabských zemí odsoudila jak Rada pro spolupráci arabských zemí v Zálivu, tak Liga arabských států, k americko-izraelskému útoku na Írán se už přidaly Saudská Arábie i Spojené arabské emiráty. „Připojení arabských států, které s USA a Izraelem přímo útočí na Írán považuji za obrovský obrat,“ podotýká a připomíná, že zničení íránského teokratického režimu podporují v Izraeli všichni, napříč politickým spektrem.
„Ano, Izrael má také ztráty, íránské rakety zabily několik izraelských civilistů, ale porazil největší raketovou velmoc světa, a navíc zneškodnil drtivou většinu raket vyslaných na své území. Lidský život je cenný, ovšem ztráty mohly být mnohem větší. V Izraeli ovšem nikdo neočekává, že by válka trvala příliš dlouho,“ komentuje rabín dosavadní průběh válečných operací.
Jicchak Seifert potvrzuje i všeobecné přesvědčení, že USA a Izrael dotáhnou pád diktatury v Teheránu do konce a nenechají Íránce protestující proti teokratickému režimu zmasakrovat. Izraelská vláda o tom hovoří zcela otevřeně.
„Nepřítelem Izraele opravdu není íránský lid, ale tamější režim. V Teheránu i jinde v Íránu se spontánně objevily názvy jako Netanjahuovo náměstí, Izraelská ulice, Jeruzalémská třída. Místní demonstranti už dříve vyplenili velvyslanectví Palestiny a srovnali ho se zemí. Nenávist ajatolláhů ke všemu izraelskému totiž vzbudila v Íránu ohromné sympatie k Izraeli. Svou roli hraje i vzpomínka na spojenectví, které tu bylo za šáha. I proto je dnes Izrael považován za osvoboditele,“ líčí situaci izraelský rabín a hovoří o tom, že mu íránští přátelé posílají fotky, jak slaví s izraelskými vlajkami.
Už nyní se prý některé íránské kruhy obracejí na Izrael s požadavky na vyřešení problémů s vodou, neboť hrozí katastrofa. Ajatolláhové totiž místo projektů týkajících se vody financovali teroristy z palestinského Hamásu a libanonského Hizballáhu, což Íránce nesmírně iritovalo. Podle rabína Seiferta bude mít blížící se pád režimu i dalekosáhlé geopolitické důsledky, poněvadž Írán přestane být spojencem Ruska, které vede válku proti Ukrajině, a Číny, jež je stále agresivnější vůči Tchaj-wanu.
Zároveň Jicchak Seifert připomíná, že v Izraeli je rusko-ukrajinská válka vnímána jako cosi vzdáleného, ale rozumí tomu, že pro Evropu jde o existenciální záležitost. Jen by Evropané neměli podceňovat vliv turbulentního dění na Blízkém východě i na evropské země, jejich ekonomiku a bezpečnost. I tady se podle něj hraje o budoucnost Evropy.
