Islámský stát v Iráku a Sýrii: Trvající porážka, či předzvěst návratu?

(FB)

Co rok 2020 znamenal pro Islámský stát a co od něj můžeme čekat v roce letošním? Byť ISIS je daleko od kapacit rozpoutat rozsáhlé povstání či od kontroly území, pokračuje v operacích k zajištění pokračující svobody pohybu v těžko přístupných, často venkovských oblastech. V roce 2020 podle OSN disponoval 10 tisíci aktivními členy v Iráku a Sýrii. Pentagon udával v roce 2019 číslo 14–18 tisíc. Jen zlomek jsou však bojovníci „na plný úvazek“, většinu tvoří spící buňky či podpůrný personál starající se o logistiku či finance.

Strategie ISIS v Iráku v průběhu roku 2020 získala jasnější kontury. Povstání ISIS je atomizovanější a sestává z menších buněk do 25 lidí, které jsou s to operovat bez nutnosti zásobování či centrálního řízení. Aktivní bojovníci, kterých má organizace v Iráku k dispozici až 1300, těží z místní znalosti terénu a rodinných a kmenových vazeb, protože často pocházejí přímo z oblasti, kde působí. Dalších 2700 členů se stará o logistiku, finance a další podpůrné aktivity. Jejich cílem je udržet jednak existenci venkovských „zemí nikoho“, kde irácké bezpečnostní složky patrolují minimálně, a zároveň zabránit návratu místní vysídlené populace. Některé oblasti jako pohoří Hamrín či Qaračok jsou tradičním útočištěm rebelů a irácká vláda je stejně jako rozsáhlé pouštní oblasti podél syrské hranice nikdy neměla plně pod kontrolou.

Kooperace mezi iráckými a kurdskými bezpečnostními složkami je nadále omezená a ideje na vytvoření společných operačních center uvázly na mrtvém bodě. V říjnu 2017, po kurdském referendu o nezávislosti, přikročila irácká vláda k opětovnému obsazení sporných území na úkor kurdské vlády. Tato území v provinciích Ninive, Kirkúk a Dijála, o jejichž přidružení pod správu Erbílu či Bagdádu měla do roku 2007 rozhodnout místní referenda, byla v předchozím období povětšinou de facto pod kontrolou Kurdů. Po říjnu 2017 vzniklo mezi pozicemi irácké a kurdské vlády bezpečnostní vakuum v šířce až desítek kilometrů, které ISIS využívá jako útočiště.

V průběhu jarní ofenzívy ISIS v roce 2020 se zvýšilo množství i komplexnost útoků. Nově se více útoků soustředilo na oblasti na sever od Bagdádu v „trojúhelníku smrti“ tvořeném městy Samará, Baqúba a Kirkúk, kde operuje na 1200 bojovníků ISIS. Taktika směřuje k izolaci venkovských oblastí od pravidelné přítomnosti irácké státní moci a patrolování bezpečnostních složek. V některých oblastech ISIS záměrně brání návratu vysídlených obyvatel a využívá opuštěná sídla jako základny. Například ve zmiňovaném „trojúhelníku smrti“ je takových vesnic až 200. Častou taktikou jsou žhářské útoky a následné napadání záchranných sborů, které k požárům vyjedou. Tyto kroky demotivují irácké bezpečnostní složky od stálého působení na periferii. Stejně tak ISIS cílí na místní představitele, kteří spolupracují s iráckou vládou.

Banner Nová Orientace Je oněch sedm statečných senátorů nadějí pro Republikánskou stranu? (FB)

ISIS naproti tomu nepokračuje v podnikání sebevražedných bombových útoků. Důvodem může být snaha konzervovat svoje síly. Výjimkou byl dvojitý sebevražedný atentát na rušném náměstí Tajarán v Bagdádu 21. ledna 2021, který si vyžádal 32 obětí a 110 raněných. Poslední podobný útok proběhl v téže čtvrti v lednu 2018. Irácké vládě ve spolupráci s mezinárodní koalicí se následně 27. ledna podařilo zlikvidovat Abú Jásira al-Isávího, velitele ISIS pro celý Irák, v jednom z tradičních útočišť rebelů v provincii Kirkúk, ve Vádí al-Šaj.

Provincie Dijála severovýchodně od Bagdádu je dlouhodobě dějištěm největšího počtu bezpečnostních incidentů, v průměru téměř třiceti útoků ISIS měsíčně v roce 2020. Důvodem je kromě komplexní geografie a sociálního prostředí (v provincii žijí arabští šíité, sunnité, ale na severu také Kurdové) rovněž absence spolupráce mezi tamními bezpečnostními složkami a mezinárodní koalicí.

Hlavním aktérem tam jsou převážně proíránské šíitské milice, jejichž odnože se pravidelně zaměřují na americké cíle v Iráku. ISIS je aktivnější také v sunnitské provincii Anbár na západ od Bagdádu, kde se mezi červencem a zářím 2020 událo 13 % útoků. Trend většího počtu útočných operací namísto využívání oblasti pro logistiku se Sýrií pokračuje až do ledna 2021.

ISIS je v Iráku schopen nadále operovat, udržovat si operační flexibilitu. Na straně druhé rok 2020 nepředznamenává návrat k rozsahu povstání v letech 2011–2013. Počet incidentů se snížil z průměrných 95 měsíčně v roce 2019 na 85 v roce 2020. Kvalitativně je však patrný posun ke komplexnějším operacím.

Pohled z Kremlu, ohniska ruské moci, na centrum Moskvy (FB)

V Sýrii byl ISIS v roce 2020 výrazně aktivnější na pouštních územích pod kontrolou syrského režimu na západ od Eufratu, odkud je nejen s to podnikat pravidelně útoky, ale také působit v komparativně větších skupinách až sto bojovníků a zároveň trénovat nové rekruty. Nárůst incidentů kulminoval útokem na autobusy přepravující syrské vojáky zpět na pozice na silnici Hamá–Dajr az-Zaur 30. prosince, který si vyžádal 37 obětí. V roce 2020 bylo zabito 819 syrských vojáků.

Na straně Eufratu pod kontrolou syrského režimu, kde se rozprostírá poušť, je totiž situace problematičtější než na východním břehu. Bádija je obrovské a nehostinné území pokrývající 55 % Sýrie s velmi nízkou hustotou zalidnění. Hlavní výpady ISIS probíhají právě zde, zejména na jihu provincie Dajr az-Zaur a Rakká a ve východním Homsu a Hamě. Režim ani se svými spojenci (například íránské jednotky a proíránské milice jsou velmi aktivní na západním břehu Eufratu od města Dajr az-Zaur až k irácké hranici v Abú Kamálu) nemá kapacity tato území dostat pod svoji kontrolu. Navíc jak Teherán, tak Moskva jsou k přímému nasazení v pouštních oblastech liknaví. Roztříštěnost a nedostatek koordinace je umocněná i spory mezi lokálními představiteli režimu.

Podobně jako v Iráku odrazuje ISIS v Sýrii své oponenty od snah kontrolovat rurální útočiště, aby si udržel svobodu pohybu včetně propojení s iráckým bojištěm. Útoky ISIS a kroky proti němu na režimních územích mají více konvenční charakter (klasické ad hoc pročesávací operace). Na západ od Eufratu v Bádiji je aktivních 1500–1800 členů ISIS. Byť páteř kádrů tvoří syrští Arabové, často se mezi nimi nacházejí hlavně Iráčané. Oproti roku 2019 se počet útoků připisovaných ISIS na východ od Eufratu snížil v roce 2020 z 906 na 572. Stejně tak proběhlo méně speciálních operací a zátahů proti ISIS (221 oproti 395).

Zdá se, že na území pod kontrolou kurdské administrativy se taktika ISIS kromě menších převážně bombových a střeleckých incidentů soustředí na destabilizaci a zastrašování lokálních arabských aktérů, kteří se rozhodnou spolupracovat se Syrskými demokratickými silami a USA.

Vražděni jsou nejen klíčoví kmenoví vůdci, ale i kurdští a arabští představitelé lokální administrativy. Tamní kurdská administrativa odhaduje, že na dva tisíce místních bojovníků ISIS žije nyní na východ od Eufratu skrytě pod ochranou svých rodin a kmenů a disponuje dalšími 10 tisíci kolaboranty.

Arabské sunnitské kmeny v Bádiji, které tvoří 15 % syrské populace, jsou rozděleny a jejich podpora je roztříštěna mezi syrský režim, Kurdy a USA, Turecko, Írán, Rusko, ale i ISIS, který se je snaží získat na svoji stranu. Ostatně pokračující soupeření o vliv v severní Sýrii mezi těmito aktéry je překážkou dlouhodobé stabilizace.

Bezpečnostní hrozbou, kromě zhruba 10 tisíc bojovníků vězněných kurdskou administrativou, zůstává i tábor rodin příslušníků ISIS v al-Húlu, kde se stále nachází přes 60 tisíc převážné žen a dětí (včetně teenagerů nad 15 let). Tábor pod silnou vnitřní kontrolou struktur a vymahačů pravidel ISIS čelí četným infiltracím, pašování lidí a vraždám, kterých bylo dvanáct jen v prvních dvou týdnech roku 2021.

Vojenská technika NATO, ilustrační foto (Shutterstock.com)

Nevysychající příjmy

ISIS je s to nadále prosperovat. Organizace má k dispozici rezervy ve výši 50–300 milionů dolarů. Již v roce 2019 byla navíc schopna v Iráku generovat zisky ve výši 2,5–3 miliony dolarů měsíčně za výpalné od obchodníků či komerční přepravu, méně systematicky i z únosů za výkupné. „Zdaňování“ místní ekonomické aktivity je patrné i v Sýrii, zejména v provincii Dajr az-Zaur, kde ISIS například vybírá od obchodníků poplatky odvíjející se od jejich zisku, v průměru až 10 tisíc dolarů měsíčně. ISIS kontroloval obrovské finanční zdroje a s ohledem na fakt, že neusiluje o správu území a výrazně omezil počet bojovníků i operací, nemá velké výdaje.

Finanční struktura organizace navíc zůstává aktivní a je schopna bez problémů přesouvat zdroje mezi Irákem a Sýrií za využití svých logistických sítí zejména v Turecku. Nelze tak očekávat, že se organizace snadno dostane do finančních nesnází. Teritoriální porážka ISIS byla nakonec dlouho očekávána a velitelé měli dostatek času připravit alternativní plán i zázemí pro pokračování existence organizace v podobě zásob materiálu, zbraní a peněz. Absence finanční tísně a snaha získat loajalitu místních obyvatel je nakonec patrná i na chování vůči běžné populaci v okolí pohoří Hamrín a Qaračok v Iráku, kde bojovníci ISIS nakupují zásoby od místních.

Co čekat v roce 2021?

ISIS bude v roce 2021 pokračovat ve vedení povstání nízké intenzity jak na území Iráku, tak Sýrie. ISIS zůstane teritoriálně poražen a místní podpora a charakter operací zůstanou na nízké úrovni. ISIS nebude mít kapacity jako v předchozím období a ani se nepřiblíží intenzitě povstání před teritoriální porážkou v Iráku v listopadu 2017 a v Sýrii v březnu 2019. V Iráku rovněž nelze předpokládat, že by operace ISIS dosáhly intenzity jako mezi léty 2011 až 2013.

ISIS bezesporu sleduje v Iráku i v Sýrii strategii, která je zaměřena na pohodlné přežití s cílem zachovat a rozšířit stávající útočiště v těžko přístupných periferních oblastech, kde jejich protivníci neudržují stálou ozbrojenou přítomnost. Narůstající komplexnost a spektakulárnost ojedinělejších útoků ISIS v Iráku i Sýrii (zejména na území pod kontrolou damašského režimu) v roce 2020 je patrná.

Nicméně celkový počet incidentů má sestupnou tendenci oproti roku 2019 v Iráku i na území pod kontrolou kurdské administrativy na severovýchodě Sýrie.

To ovšem neznamená, že ISIS je či se stane zcela pasivním aktérem. Akceschopnost ISIS dokládají i pravidelné rozsáhlé protipovstalecké operace a policejní zátahy na bojovníky, spící buňky a sítě podporovatelů ISIS ze strany Bagdádu, Erbílu, ale i kurdské administrativy a vlády v Damašku. Předpokladem k trvající porážce ISIS jsou však dlouhodobé strukturální změny: zejména vyřešení konfliktu v Sýrii, stabilizace a rekonstrukce válkou poničených oblastí (jen v Iráku je stále k prosinci 2020 přes 1,2 milionu vnitřně vysídlených osob), lepší koordinace mezi rozličnými bezpečnostními složkami a jejich stálá přítomnost i na periferii.

Bez adekvátních ekonomických a sociálních politik a s pokračující marginalizací sunnitské arabské populace může snadno přijít další povstání.

Mgr. Tomáš Kaválek je politolog a ředitel Centra blízkovýchodních vztahů CEVRO Institutu v Praze, předtím přednášel na Technical University of Ostrava/Erbil Campus v Erbílu v iráckém Kurdistánu a pracoval též jako analytik pro Blízký východ a severní Afriku v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). Zaměřuje se na Blízký východ, zejména na etnické a náboženské problémy nebo ozbrojené konflikty, výrazně pak i na kurdskou otázku.

Analýza vyšla nejprve v revue The Conservative (15. 2. 2021) i s mapkami a hypertextovými odkazy – zde ji publikujeme mírně upravenou s laskavým svolením autora a redakce.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner