Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/hobim
FOTO: Pixabay/hobim
NÁZOR / Odmítnutí Istanbulské úmluvy naším senátem vyvolalo na jedné straně nadšení a vzájemné poplácávání po ramenou, vydávající zvuk připomínající blažené pomlaskávání, na té druhé znechucení.
Koalice proti úmluvě (přesný název dokumentu je „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“) byla jinak dost různorodá. Po hlasování to okomentoval na síti X třeba senátor Pavel Fischer.
„V senátu jsme odmítli ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Hlasoval jsem proti, protože mám výhrady vůči jejímu znění. Obsahuje nadbytečné části, které jako zákonodárce s respektem k našemu právnímu řádu nemohu s klidným svědomím odsouhlasit. Osobně ale vítám, že se díky tomu na plénu senátu mluvilo o extrémně bolestném tématu domácího a sexualizovaného násilí, mnohdy velmi věcně a se znalostí problému. Náš stát má co dohánět: chybí terapeuti a odborná pomoc pro děti i dospělé, stabilní financování pomoci obětem, systematická prevence a práce s pachateli, celonárodní nonstop linka pro pomoc, sbírání relevantních dat, také intenzivní školení soudců a mnoho dalšího. Oběti často nejsou slyšet, ale jsou tu a potřebují nejenom pomoc, ale i spravedlnost. Vzít téma domácího násilí jako prioritu, to je úkol pro vládu. A to platí pořád – Istanbulská úmluva a její přijetí nebo nepřijetí na tom nic nemění,“ tvrdí senátor.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš to vidí jinak. „Šel jsem si radši ověřit do kalendáře, že fakt žijeme v roce 2024, a ne ve středověku. Děkuji všem senátorům a senátorkám, kteří dnes společně s Piráty podpořili přijetí úmluvy o potírání a prevenci násilí. Bohužel zbytek dal najevo, že je boj proti domácímu a sexuálnímu násilí ani pomoc obětem nezajímá. Věřím, že jim občané v podzimních volbách jasně ukážou, že pro ně ale toto téma důležité je,“ píše Bartoš.
Odpovědělo mu rázné chlapácké zvolání expremiéra Mirka Topolánka: „To je strašný blábol. Prosaďte důslednou aplikaci stávajících českých zákonů a nezaplevelujte českou legislativu podobnými levicovými ideologickými sračkami.“
Jenže je to marné. Úmluvu přijaly všechny země na západ od nás. Jsme teď v jednom klubu se Slovenskem a Maďarskem, tak jako se v téhle věci na jedné lodi ocitli Pavel Fischer a senátorky Jana Zwyrtek Hamplová a Daniela Kovářová.
V debatě zazněly absurdní hlášky odpůrců, vesměs takových, kteří nemají ponětí, že slovo „gender“ je odborný pojem, jenž něco konkrétního znamená, a pak námitka, že IÚ stejně nic nového nepřinese, protože už u nás vše potřebné máme. Ani tohle ale není pravda.
„Na území ČR není zajištěno dlouhodobé provozování bezplatné SOS linky, není zabezpečen dostatek azylových domů a intervenčních center a pro nedostatek kapacit nejsou všechny případy vyšetřovány specializovanými policejními týmy a tzv. interdisciplinárními týmy, které mají zajistit spolupráci mezi všemi aktéry. Není zajištěna dostatečná finanční podpora a psychoterapeutické služby pro rodiny s dětmi zasažené násilím, dále programy pro násilné osoby a systémová úprava kontaktu dětí s násilným rodičem,“ píše právnička v oblasti lidských práv a politoložka Zuzana Fellegi.
Kromě toho se značná část dokumentu věnuje otázkám prevence a tady se skutečně nezdá, že bychom na tom byli u nás moc dobře.
Tato autorka také zmiňuje, jak malá byla informovanost veřejnosti k tématu. Zmínky na stránkách veřejnoprávních médií nebyly příliš časté, ale dezinformační weby najely velkou kampaň.
„Za rok 2018 bylo na stránkách veřejnoprávních médií dohledatelných pouhých 12 zpráv ve srovnání s téměř stovkou zpráv zveřejněných v Parlamentních listech. Ve vysílání veřejnoprávní televize je možné za rok 2018 najít pouze osm a ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu deset zmínek. Nejčastěji se zmínky o úmluvě vyskytují na serveru Parlamentní listy (za rok 2018 jich bylo 92, což bylo přibližně 10 % všech zmínek), dále na serverech Politické listy, Euportal, Protiproud, Rukojmí a dalších,“ uvádí právnička.
Když se mluví o tom, že IÚ je symbol, nemělo by se to chápat jako „jenom“ symbol. Je to zároveň příznak. Pokud v senátu většina lidí hlasovala proti něčemu, co přijala většina západních zemí, a ti samí teď mohou slavit společně s prokremelskými silami, je to nápadné. Jde o zdegenerované chápání konzervatismu, pro které je charakteristická hrůza z ochrany lidských práv a dohledu nad tím, zda se dodržují. Povyk, že tady budou nějaké „neziskovky“ (oblíbené strašidlo), které budou čerpat peníze na svou činnost, je jen čirá ideologická propaganda.
Ano, bylo by dobře, kdyby se někdo zvenku díval na to, jestli stát konečně s problémem něco dělá. Ano, bude to stát peníze, ovšem zlomek toho, co se už vyhodilo na řadu nesmyslů a skončilo třeba v kapsách podivných „podnikatelských“ existencí. A ano, neschválení úmluvy je mezinárodní ostuda, znak zaostalosti a deformovaného myšlení. Děkujeme všem strážcům „hodnot“ z prvobytně pospolné společnosti, kteří nás tam chtějí vrátit, protože tehdy byl svět podle nich ještě v pořádku.
