Jméno olomouckého vrchního žalobce Iva Ištvana spojuje několik obřích policejních razií. Poslední z nich ohrožuje Jaroslava Faltýnka, zatímco ta první, „nejslavnější“, vedla před téměř šesti lety k pádu pravicové vlády. Způsob, jakým ji dodnes obhajuje, však nemá oporu ani v zákoně.

[ctete postid=“239734″ title=“Pokrytecká hra. Faltýnkův skandál odhaluje rozkol v ANO, vinu má i Ťok“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/03/Faltýnek-mýto-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér Babiš je v posledních dnech velmi nervózní. Jeho slibům nenahrává zhoršující “ permalink=“https://forum24.cz/pokrytecka-hra-faltynkuv-skandal-odhaluje-rozkol-v-ano-vinu-ma-i-tok/“]239734[/ctete]

Do médií postupně unikají střípky z monstrózní operace pěti set policistů, jejímž výsledkem je zatím devět obviněných v rozsáhlé brněnské operaci „Stoka“, týkající se podezřelých veřejných zakázek. Do nejvyšších politických pater zasahuje kvůli pochybnému angažmá prvního místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka, který na vlastní pěst zasahoval do tendru na výběr mýtného systému ve prospěch jednoho z účastníků, společnosti Kapsch.

Ačkoli je Faltýnkovo chování nepřijatelné, jeho neoficiální schůzky s předsedou ÚOHS Petrem Rafajem v průběhu tendru jsou nepřípustné a ruce pryč od něj dává i premiér Andrej Babiš, přesto je nutná velká obezřetnost, pokud tyto aktivity dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v čele s Ivem Ištvanem.

Závažný trestný čin? Nikoli

O tom svědčí i Ištvanův rozhovor pro portál iRozhlas.cz (12. 3. 2019), kde arogantně a podrážděně obhajoval výsledky policejního zátahu čtyř set policistů na Úřadu vlády v červnu 2013. Několik podmíněných trestů rozhodně tehdy vytvořenému očekávání obří korupce s využitím četných úniků do médií neodpovídá. Přesto Ištvan stále nepřipouští jedinou chybu a jeho obhajoba je v rozporu s realitou.

Ištvan považuje pravomocné rozhodnutí soudu v případu Vojenského zpravodajství za důkaz, opravňující použití tehdy vynaložených policejních prostředků. „Podle mě to je zcela jednoznačně závažná trestná činnost,“ říká.

Trestní zákoník a předseda senátu Městského soudu v Praze Richard Petrásek, který nakonec v odvolacím řízení rozhodl o podmíněných trestech, však hovoří o něčem jiném. Podle něj byli všichni obžalovaní v této věci stíháni pro (pouhý) přečin zneužití pravomoci úřední osoby ve formě účastenství, s trestní sazbou 1 až 5 let.

Za „závažný trestný čin“, kterým v tomto případě operují i s vrchními žalobci spřízněná Unie státních zástupců a na ně napojení novináři, je podle trestního zákoníku považován ten, u kterého lze uložit tresty odnětí svobody s horní hranicí nejméně 10 let (sem patří i kauza Čapí hnízdo).

Z toho vyplývá, že se odsouzení v této věci, uměle vykreslované jako mimořádný zločin, závažné trestné činnosti nedopustili. Ištván buď projevuje nízkou odbornou zdatnost, nebo úmyslně mate veřejnost, aby zpětně dodal legitimitu zpackanému policejnímu zásahu, za který nesl odpovědnost.

Zátah? Chybělo jen vodní dělo

Ištvan se dokonce ohradil proti tomu, aby byla podobná činnost orgánů činných v trestním řízení, jako je čerstvá brněnská operace nebo razie na Úřadu vlády, označována za „zátahy“. „To je taková libůstka novinářů…“ vadí mu.

Jak ovšem tak rozsáhlé operace, kdy stovky policistů v noci zatýkají a provádějí prohlídky v desítkách nemovitostí, nazývat, nikoho nepoučil. Z dostupných informací vyplývá, že policie použila při razii na Úřadu vlády a dalších místech všechny možné prostředky, které mohla použít, snad kromě vodního děla. Účastnili se jí i detektivové protidrogové centrály a desítky ozbrojených zakuklenců.

Některé z těchto prostředků jsou představitelné maximálně u nebezpečných zločinců a teroristů, kam patří páčidla na dveře nebo pouta na rukou i nohou v podobě „medvěda“ v případě bývalé ředitelky kabinetu premiéra, záměrně demonstrovaná před televizními kamerami.

„Státní zastupitelství dozoruje trestní řízení, nikoliv organizační záležitosti. My nerozhodujeme, zda se nějakého úkonu zúčastní šest policistů nebo čtyři, jestli mají mít kuklu nebo stejnokroj. Je to věc policie, která má odpovědnost za to, aby domovní prohlídky byly provedeny řádně,“ reagoval Ištvan na adekvátnost konání policistů.

Je pravda, že technické prostředky na místě zásahu si řeší policie sama. Dozorový státní zástupce však z titulu svého postavení strážce zákonnosti trestního procesu zodpovídá i za policejní úkony, pokud se s nimi ztotožňuje. Pokud je v tomto případě shledal zákonnými, odpovídá za jejich adekvátnost i za legálnost důkazů, které z takového postupu vzešly.

Ištvan tím, že nepřiměřený zákrok bývalého ÚOOZ Roberta Šlachty posvětil, porušil i on sám trestní řád, který stanoví jednu ze základních zásad trestního řízení, a to zásadu zdrženlivosti (přiměřenosti) v souladu s právy zaručenými Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, úměrnou závažnosti daného případu.

Komunikace prý byla uměřená

Olomoucký žalobce však jde ještě dál. Problém nevidí ani v tom, že se nepotvrdila bombasticky avizovaná podezření o zabaveném zlatě a 150 milionech korun, údajně související s činností zločinecké klientelistické sítě, prezentovaná na památné tiskové konference dva dny po policejní razii.

„Pokud jde o obsah, všechno, co se na té tiskové konferenci řeklo, se potvrdilo. Tam neproběhla žádná nepravdivá informace,“ brání se dnes Ištvan dotazu redaktora. „Mě velmi irituje, když se používají prázdné fráze místo toho, abyste mi řekl, co třeba já jsem tehdy řekl špatně. Já pořád nevím, v čem by má komunikace nebyla uměřená. Ani od vás jsem neslyšel žádný věcný argument.“

Skutečně to myslí vážně? To i Šlachta zpětně připouští, že tam informace o zlatě a penězích neměly zaznít.

Vysoká očekávání podle Ištvana vytvořili novináři, nikoli orgány činné v trestním řízení. Tak proč tehdy přes média vypouštěly do éteru závažně působící informace, které neměly nijak důkazně podloženy?

Vrcholem je v tomto směru jeho odpověď na otázku, kde je konec „klientelistické síti, která bránila prověřování korupce“, o jejímž vyšetřování rovněž s Robertem Šlachtou informovali na inkriminované tiskové konferenci. Tato součást rozvětvené kauzy by jako jediná opravňovala nasazení mimořádných policejních prostředků.

Vyšetřování odloženo, zapomeňte

„To řízení bylo odloženo,“ uvedl. „Ale nikoliv proto, že se trestný čin nestal, ale proto, že se nepodařily objasnit skutečnosti umožňující stíhat konkrétní osoby. Nepodařilo se tak zahájit trestní stíhání, to se děje velmi často,“ přiznal.

Ale málokdy přitom padají vlády, aspoň ne v civilizovaných zemích. Kdyby tato věc nebyla tak vážná, slušel by takovému absurdnímu zdůvodnění jeden díl satirického pořadu Česká soda.

[ctete postid=“237558″ title=“Poznámka k podmínce pro Nečasovou aneb O čem Unie státních zástupců nepíše“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/05/Šlachta-Ištvan-385×230.jpeg“ excerpt=“Unie státních zástupců považuje podmíněné tresty v kauze Vojenského zpravodajství za “ permalink=“https://forum24.cz/poznamka-k-podmince-pro-necasovou-aneb-o-cem-unie-statnich-zastupcu-nepise/“]237558[/ctete]

Ištvan pominul nezákonné vazby tří poslanců či přesně cílené využití místně nepříslušného soudu v Ostravě k jejich potvrzení. Fabuloval i v jiných věcech. Netušil prý, proč ho tehdy měsíc po policejním puči pozval na Hrad prezident Miloš Zeman, který na základě jeho výpovědi o dalších hrozících skandálech jmenoval svoji Rusnokovu vládu. Později se od Ištvanových slov distancoval, že ho uvedl v omyl.

Nepravdivě komentoval i pětiletý průběh soudního řízení v kauze Vojenského zpravodajství. „Z toho většinu, tři a půl roku, ho soudila paní doktorka Králová takovým způsobem, že jí ta kauza musela být odňata,“ prohlásil. Skutečnost je však jiná.

Prvoinstační soudkyně Helena Králová, která obviněné v této věci dvakrát zprostila obžaloby, u sebe měla případ celkem 21 měsíců, odvolací Městský soud v Praze 19 měsíců a nová soudkyně Pavla Hájková rovněž 19 měsíců.

Králová byla na návrh olomouckých žalobců vyměněna, a následně na ni podal tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) kárnou žalobu se snahou zbavit ji soudcovského taláru. Sice neuspěl, ale jeho akce působila jako politický nátlak s cílem zastrašovat soudce, nerozhodující v souladu se společenskou poptávkou. Nová soudkyně už rozhodla jinak, nicméně pořád jde o podmíněné tresty.

My nevnímáme nic, my konáme

O Ištvanových myšlenkových pochodech nejlépe vypovídá jeho vyjádření v rozhovoru, jak dnes vnímá výsledky této kauzy jako celku. „My nevnímáme nic, my přece konáme,“ odvětil.

Takové pojetí spravedlnosti, zcela přezírající vlastní chyby a nezákonné postupy bez vyvození vlastní odpovědnosti, nemá s právním státem nic společného.