Ištvanovo státní zastupitelství se chová jako justiční divize Agrofertu

Olomoický vrchní státní zástupce Ivo Ištvan (ČTK)

Olomoický vrchní státní zástupce Ivo Ištvan | FOTO: ČTK

Olomoucké vrchní státní zastupitelství opakovaně slouží zájmům oligarchického hnutí ANO. Nijak to nezakrývá ani jeho samotný lídr Andrej Babiš, přičemž atak na ředitele GIBS Michala Murína s využitím podkladů Iva Ištvana je jen špičkou ledovce. Ve kterých kauzách se jeho lidé chovali jako justiční divize Agrofertu?

Statní zastupitelství má být garantem právního státu, objektivity a zákonnosti vyšetřování. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pod vedením Iva Ištvana však v posledních několika letech nejednou prokázalo, že si vytvořilo vlastní pojetí právních konstrukcí, které mají do objektivního naplňování spravedlnosti nezřídka daleko. V některých případech se otevřeně a jednostranně projevilo v zájmu hnutí ANO. Které to jsou?

Útok na ředitele GIBS

Premiér v demisi se potřebuje zbavit ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), aby mohl inspekci ovládnout. Používá k tomu silové metody, které se samy o sobě pohybují na hraně zákona a přinejmenším evokují vydírání mafiánské provenience, jež do rejstříku demokratického politika nepatří.

Andrej Babiš zřejmě porušil zákon při jednání bezpečnostního výboru, kdy nebylo zcela jasné, zda při veřejném slyšení necituje z důvěrných dokumentů. To vše za přihlížení špiček justice včetně nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nejenže proti tomuto skandálnímu chování nezakročili, ale naopak si přisadili vlastní kritikou GIBS, čímž evidentně nahráli premiérově křížovému tažení proti řediteli této nezávislé instituce.

Předseda hnutí ANO použil k útoku na Michala Murína loňský dokument olomouckých žalobců, navrhující tehdejšímu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi zahájit kárné řízení proti řediteli inspekce. Údajně jim zatajil zdroj, odkud se dozvěděl o vyšetřování tehdejšího náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho v rámci sporu o policejní reorganizaci, které bylo později odloženo. Sobotka na tento pokus destruovat GIBS pro nedostatek důkazů nereagoval.

Zjevná pseudokauza byla vytažena až nyní v době, kdy se Andreji Babišovi hodí. Jako velmi idealistické se přitom jeví názory, že vyšetřování Čapího hnízda už nelze ovlivnit, protože zašlo příliš daleko a je pod kontrolou státního zastupitelství. Babišovým zájmem je nejlépe přes inspekci kriminalizovat vyšetřovatele Pavla Nevtípila, účelově ho propojit s „mafií“, a tím dosáhnout jeho výměny.

Navíc dozorový státní zástupce už zhruba pět měsíců nerozhodl o stížnostech Babišových právníků na průběh vyšetřování, což bývá obvykle jako formální akt zamítnuto. Takže další vývoj v této věci je otevřený a bude nutné jej sledovat s největší obezřetností.

Policejní reorganizace

Murínova kauza je jen dozvukem války o policejní reformu v létě 2016, která vedla k odchodu bývalého ředitele ÚOOZ a Babišova spojence v policejních složkách Roberta Šlachty z policie do celní správy. Za pomoci masivních nezákonných úniků do tisku vlastněného Agrofertem tehdy olomoučtí žalobci rozvíjeli fantasmagorické vývody, že za policejní reformou stojí vliv blíže nespecifikované kriminální scény. Toho zneužilo hnutí ANO v krajské volební kampani. Tato tvrzení však nebyli schopni podložit žádnými důkazy.

Nestandardnost postupu Ištvanových žalobců, kdy v přímém přenosu dramaticky oznamovali vyšetřování špiček policejního prezidia, konstatovala i poslanecká vyšetřovací komise v lednu 2017. Jednomyslně se shodla na tom, že společně s bývalými detektivy ÚOOZ Šlachtou a Komárkem porušili zásady neveřejného řízení a presumpce neviny.

„I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé,“ uvedli poslanci v závěrečné zprávě. Přesto nebyl nikdo kázeňsky potrestán, jelikož špičky justice – a s nimi i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) – drží pohromadě.

Útok na policejního prezidenta

V rámci tohoto politického boje se mělo stát klíčovým trumfem odpůrců sloučení protikorupčního a protimafiánského útvaru do jedné centrály veřejné obvinění policejního prezidenta Tomáše Tuhého z „brutálního úniku informací“.

V pozadí tohoto později vyvráceného očernění stál rovněž olomoucký vrchní žalobce Petr Šereda, který v rozporu s předpisy předal blízkému Šlachtově spolupracovníkovi Jiřímu Komárkovi podvržený dokument GIBS, ze kterého citoval v médiích. Za to si Komárek později u soudu vysloužil podmínečný trest, zatímco trestní oznámení na Šeredu bylo pražským vrchním státním zastupitelstvím odloženo.

Velmi kriticky se tehdy vyjádřil k roli olomouckých státních zástupců policejní prezident Tomáš Tuhý. „Platí, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vedlo rok a půl nějaké řízení, ve kterém jsem měl figurovat jako podezřelý. A je velmi zvláštní, že se někdo může takovým příběhem takto intenzivně zabývat na základě vykonstruovaných faktů a nepravdivých údajů. Nevím, jakou to pak může vyvolávat důvěru v takovou instituci.“

Doslova výsměchem veřejnosti je i skutečnost, že nikdo nevyvodil odpovědnost ani z chybného dozoru olomouckých žalobců v této věci. Podle Iva Ištvana šlo o „pochybení drobného charakteru, které prý nemělo žádný vliv na průběh řízení,“ jak uvedl v obhajobě své podřízené, dozorující žalobkyně Jarmily Ošlejškové.

Kauza Vidkun

Olomoučtí žalobci stojí společně s Robertem Šlachtou za spektakulární operací Vidkun spuštěnou v říjnu 2015. Tehdy šlo o rozkrytí údajné klientelistické sítě mezi některými policisty, podnikateli a politiky na Olomoucku.

Kauza zasáhla i hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD) a dodnes se významněji nepohnula z místa. Už tehdy se spekulovalo tom, že šlo o improvizovanou odvetu ÚOOZ poté, co se Robert Šlachta dozvěděl, že chce GIBS obvinit jeho blízkého spolupracovníka Luďka Vokála z korupce a vynášení informací ze živých spisů do podnikatelské sféry. Výsledkem byla výměna ředitele GIBS Ivana Bílka, ovšem zjevně jinak, než si Babišův zájmový konglomerát představoval. Dnes se proto odehrává druhé dějství stejné hry.

Sponzor ANO Rusňák

V této souvislosti je pozoruhodný dvojí metr Ištvanových žalobců v kauze vlivného brněnského podnikatele Davida Rusňáka. Rusňák je významným sponzorem hnutí ANO a zetěm ministryně financí Aleny Schillerové. Loni v prosinci, tedy už po podzimních volbách do poslanecké sněmovny, podmínečně zastavili jeho trestní stíhání.

V kauze rozsáhlých úniků informací ze živých spisů, jež zasáhla řadu současných i bývalých policistů, bylo obviněno osmnáct lidí. Vyšetřovatelé zjistili dvanáct nelegálních přístupů Rusňáka do policejních evidencí, z nichž si nechával dlouhodobě vytahovat informace o kauzách propojených s jeho osobou. Podezření, že se stal součástí zločinecké organizace, která si u policie zajišťovala ochranu svých byznysových aktivit, se nakonec potvrdilo jeho přiznáním.

Zatímco sponzor hnutí ANO vyvázl příliš lacino a bez veřejné osobní dehonestace, vyšetřování dalších šestnácti lidí pokračuje. Dvojí přístup Ištvanových žalobců vynikne o to více, že ve výše zmíněné kauze Vidkun, která je téměř navlas podobná, se nic podobného neodehrálo.

Razie na úřadu vlády

Zapomenout se nesmí na startovací kauzu, která významnou měrou přispěla k nastolení babišistánských pořádků. V červnu 2013 spustili Ištvan se Šlachtou obří razii stovek policistů, kterou opepřili avizováním obří korupce podpořené medializací zadržených 150 milionů korun a desítek kilogramů zlata. Dodnes se nepotvrdila.

Navíc dosud neexistuje jediný pravomocný rozsudek v této věci, přičemž míra údajného provinění aktérů této kauzy je nesrovnatelná s podezřením z padesátimilionového dotačního podvodu současného předsedy vlády, který se přesto zuby nehty drží u moci a často na kontroverzní Ištvanovu akci poukazuje. Jediné, čeho olomoučtí žalobci zatím dosáhli, je výměna „nepohodlné“ soudkyně v jedné z větví údajného zneužití vojenského zpravodajství, jelikož nerespektovala odlišné názory odvolacího soudu na provinění jejích aktérů.

Závěry o jejím pochybení jsou však zatím předčasné. Nabízí se totiž otázka, zda měl správný právní názor odvolací Městský soud v Praze, protože dosud nebyly využity všechny právní instrumenty (dovolací soud, Ústavní soud), které by mohly jeho rozhodnutí zcela zvrátit.

V každém případě tyto kauzy ukazují, že se olomoučtí vrchní žalobci často stavěli po bok oligarchického hnutí, ovládajícího dnes menšinovou vládu. Tato politicko-byznysová skupina nahradila svět „kmotříčků“ systémovou „korupcí“ vlivných korporací. Za přihlížení špiček justice obsazuje státní správu a šije si na míru zákony a vládní usnesení, vyhovující silným ekonomickým skupinám v čele s Agrofertem.

Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!