Europoslanec Ivan David (SPD) FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Ivana Davida, europoslance za SPD, napadlo, že by se kandidátům a subjektům do nákladů kampaně měly započítávat i položky, kterým říká „nefinanční plnění“. Podle něj se nezapočítávají všechny služby, i když jejich hodnota je velmi vysoká. Ano, i nás občas napadne, že někteří kandidáti mají výhody, které jsou téměř k nezaplacení. Poslanci Davidovi se pak ale směr jeho uvažování poněkud zvrtnul.
Ocitujme, co autor v článku na webu Vaše věc (26. 1.) považuje za „nefinanční plnění“. „Především obrovskou pomoc médií volebním subjektům a kandidátům, kteří dostávají v médiích prostor navíc oproti konkurentům, a nejen to, moderátoři jim kladou otázky, na něž je radost odpovídat, a naopak nekladou otázky nepříjemné. Pokud jsou v diskuzi protistranou grilováni, pak přeruší grilování skákáním do řeči oponentovi. Sem patří také články v médiích, které jsou pochvalné. A co teprve dokolečka inzerované výsledky údajných zcela neověřitelných průzkumů veřejného mínění?“
No vida, říkáme si. Konečně se někdo z SPD pustil do toho, jak Miloš Zeman nepáchne nikam, kde pro něj není připraven úslužný a veleuctivý redaktor. A že se i okamurovci zabývají tím, že Andrej Babiš si koupil celé vydavatelství, kde má k dispozici dva celostátní deníky a hejno časopisů, které lid už dost dlouho bombardují dojemnými články o rodině Babišů.
Ale pak jsme zaskočeni. „Tato podpora by měla být důsledně vyčíslena, vždyť čas v médiích něco stojí a reklamní plocha také. Měla by, ale není. To by takový Petr Pavel dávno překročil několikanásobně zákonný limit pro financování kandidátů. Ani se neptejme na profit mocných podporovatelů, finančních i nefinančních přispěvatelů do kampaně, redaktorů a moderátorů,“ plane David spravedlivým hněvem.
Pak přichází perla, kterou už jsme považovali za starý vtip: „Samozřejmě nezvaní do médií politiků, kteří mají být utajeni před veřejností, jsou-li už pozváni, pak budiž atakováni podpásovými otázkami se lživými tvrzeními, chtějí-li se obhájit, pak je třeba skákat do řeči.“
Ano, „lživé otázky“, to je jeden z významných objevů české politické scény. Ještě pikantnější je ale tenhle obrat: „Dokolečka inzerované výsledky údajných zcela neověřitelných průzkumů veřejného mínění.“
Zatím víme o jednom takovém a ten šířil Tomio Okamura. Výzkum neexistující agentury Star Research s údajnými preferencemi 18 procent pro Jaroslava Baštu. Velký předseda se pak vytáčel. „Prosím vás, já vůbec nevím, která existuje,“ tvrdil o dalších agenturách v televizi moderátorce Terezii Tománkové.
Prostě pravda v pojetí SPD.
Pokud jde o visibilitu některých politiků, máme jisté podezření (které by šlo jistě nějak vyvrátit), že některé koníky ze své stáje na obrazovku pan Tomio radši ani moc nepouštěl, jako třeba proslulé duo Koten a Rozner. Přitom to málo, co stačili za své dráhy říct, už přímo zlidovělo.
Neznáme tajemné obsahy skryté v hlavě europoslance Davida. Je ale jeho významné mlčení o zjevném střetu zájmů politika a mediálního (a jiného) magnáta Andreje Babiše jen náhoda? Je to těžké. Babiš je pro SPD jediný potenciální partner a současně i nepřítel odsávající hlasy. S tím si v útvaru přímočaré nedemokracie hned tak neporadí. Musí tedy kličkovat a omezit se na jednoznačné nepřátele. S tím si vystačí, protože to jsou na světě skoro všichni.
Budeme vývoj tohoto hemžení v politickém suterénu sledovat. Občas to má i komické prvky.
