Volodymyr Zelenskyj FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
Podle úterní zprávy budou izraelští představitelé jednat o rozšíření pomoci Ukrajině, včetně dodávek obranného vojenského vybavení, které Jeruzalém dosud zadržoval. Od 24. února, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, Izrael odmítal žádosti Kyjeva a Západu o vojenské vybavení, jako jsou protiraketové baterie, a teprve nedávno souhlasil s odesláním přileb a neprůstřelných vest civilním záchranným a zdravotnickým složkám. Proč dochází k této změně izraelského postoje?
Z Ruska zazněl z vysokých míst výrok k tématu, na které jsou Izraelci citliví. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Adolf Hitler měl židovský původ. Tím se snažil nějak vysvětlit absurditu ruských snah takzvaně denacifikovat Ukrajinu, když je přitom prezidentem země Žid Volodymyr Zelenskyj.
Izrael si předvolal ruského velvyslance, aby podal vysvětlení, a ministr zahraničí Jair Lapid uvedl, že tyto komentáře „překročily hranici“. Izrael se přitom dosud snažil zachovat vztahy s Ruskem. Proto na Ukrajinu Izraelci neposlali žádné zbraně, ale asi 100 tun humanitární pomoci a na šest týdnů zřídilo polní nemocnici na západní Ukrajině.
List The Times of Israel píše, že se očekává, „že izraelští představitelé nyní podpoří zasílání vojenské pomoci Ukrajině, i když v symbolické výši a stále s nadějí na zachování vztahů s Ruskem“. „Podle jednoho z diplomatických činitelů Izrael nebude uvažovat o zaslání útočných zbraní nebo pokročilé obranné technologie, jako je protiraketový systém Iron Dome, ale pokusí se najít vybavení, které by bylo možné darovat, aniž by to vyvolalo krizi s Moskvou. ‚Stále není v plánu poskytnout útočné zbraně, ale pouze obranné zbraně,‘ sdělil zdroj.“
Zaslání obranných zbraní by znamenalo zásadní změnu v přístupu Izraele k válce, i když by se zdaleka nevyrovnalo tankům, dělům, letadlům a munici, které poslali Evropané a Američané. Tato dodávka by byla spíše symbolická. Kromě toho, že Lavrovovy výroky Izraelce urazily, může být za změnou také tlak ze strany USA a dalších západních spojenců.
Článek v The Jerusalem Post objasňuje jeden z motivů, proč se Izrael nechtěl pouštět do konfliktu s Ruskem: „Izrael a Rusko si od roku 2015, kdy Moskva zasáhla do syrské občanské války, přátelsky rozumí v otázce Sýrie. Za bývalého premiéra Benjamina Netanjahua byly tyto vztahy důležité a byly řízeny složitým a opatrným způsobem. To neznamená, že Netanjahuovo řízení ruské otázky vždy fungovalo; ze strany Moskvy docházelo ke kritice izraelských akcí v Sýrii, ale vztahy přesto pokračovaly. Nyní, v souvislosti s novým napětím mezi Izraelem a Ruskem kvůli konfliktu na Ukrajině a s podnětnými výroky ruského ministra zahraničí, se objevují otázky, zda to bude mít důsledky pro jejich širší vztahy.“
Současná izraelská vláda se pokusila pokračovat v modus vivendi v Sýrii. To znamená, že Rusko podporuje syrský režim, zatímco Izrael působí proti íránské přítomnosti. Íránští bojovníci bojují na straně režimu Bašára Asada podporovaného Moskvou. Izraeli se ale íránská přítomnost v sousední zemi nelíbí a letecké údery zaměřené na íránské cíle probíhají již několik let. Kdyby došlo k roztržce mezi Jeruzalémem a Moskvou, mohli by v Kremlu změnit svůj vztah k Íránu. Mohli by mu umožnit přesunout do Sýrie více raket a zvětšit vojenskou základnu Imám Alí, kterou Írán podle všeho v posledním roce příliš nevyužíval. Mohli by také posílit íránskou protivzdušnou obranu. Rusko by také mohlo zajít ještě dál a začít prodávat zbraně Íránu nebo prodávat více zbraní syrskému režimu. A konečně by Moskva mohla dokonce začít pomáhat syrskému režimu v konfrontaci s izraelskými leteckými údery. Vzhledem k těmto možným důsledkům je izraelská zdrženlivost ohledně Ukrajiny o něco pochopitelnější, ačkoliv z hlediska Ukrajinců je samozřejmě veškeré zdůvodňování odmítání vojenské pomoci těžko přijatelné.
