Občas neuškodí se podívat i za hranice naší malebné vlasti. Jsou místa i situace, které se v něčem mohou podobat naší realitě, a někdy se pro nás mohou nabízet i jako inspirace. Takovým místem je dnešní politická situace v Izraeli před blížícími se parlamentními volbami. Atmosféra v Izraeli je značně ovlivněna tím, že bylo nedávno dnešnímu premiérovi Benjaminu Netanjahuovi sděleno obvinění ze spáchání několika trestných činů. Izraelská Generální prokuratura soudí, že se Bibi (což je přezdívka Benjamina Netanjauha) spolupodílel na úplatkářství, že se dopustil podvodu, zneužití důvěry a konfliktu zájmů. Objektem vyšetřování je i jeho paní Sára. Generální prokurátor Avichaj Mandelblit soudí, že důkazy obžaloby jsou velmi vážné, spis čítá mimo jiné výpovědi šedesáti svědků. 

Šéf konzervativní strany Likud Netanjahu se příliš úzce spojil s významným podnikatelem Šaulem Elovičem, majitelem velké telekomunikační firmy Bezeq, která vlastní i vlivný mediální internetový portál Walla. A právě zde měl premiér, a dříve také ministr telekomunikací, takřka neomezený prostor, a se svými lidmi ovlivňoval strukturu a obsah vysílání. Dostalo se mu tak nepřiměřených výhod a možností dle vlastní vůle ovlivňovat média. Vlastníkovi Bezequ Šaulu Elovičovi pak byly mimo jiné poskytnuty výhody v rámci regulací jeho podnikání. Vyšetřována je i manželka Šaula Eloviče Iris, a to za poskytnutí významných darů manželům Netanjauhovým.

Na tuto situaci reagovala centristická opozice integrací do jednoho volebního bloku. Zásadně tím změnila poměr sil, a stala se konkurenceschopnou alternativou vůči konzervativnímu Likudu a levicové Straně práce, pod vedením předsedy Jicchaka Herzoga. Nový volební blok (koalice) nese název Modrá a bílá. Tvoří jej tři strany – Nezlomný Izrael, v čele s Benny Gancem (bývalým náčelníkem generálního štábu izraelské armády), strana Ješ atid, s šéfem Ja´ir Lapidem (bývalý herec, novinář, televizní komentátor a také dřívější ministr financí) a strana Telem, jejímž předsedou je Moše Jaalon (exministr obrany).

Mnozí voliči oceňují samotný fakt dohody a dávají této formaci nemalé šance, a vkládají do ní své naděje. Množí se hlasy, které již účtují s érou Benjamina Netanjauha, kterého nazývají zkorumpovaným politikem posedlým mocí. Netanjahu se brání svým obvyklým způsobem. Všechny kauzy považuje za účelové, lživé, zmanipulované a politicky motivované. Mluví o honu na čarodějnice a říká, že nikdy, nikdy neodstoupí. Nepřipomíná vám to někoho?

Nejviditelnější tváří bloku Modrá a bílá je charismatický Benny Ganc. Je rozhodný, ale zároveň působí velmi klidným dojmem, má vybrané chování a něco čemu se dříve říkalo noblesa. To vše je velký kontrast se hřmotným sebevědomým Netanjauhem. Ve všech volbách vždy platí to, zda touha po změně je větší než obava ze změny. Izrael se zřejmě rozhodne pro změnu. Za necelý měsíc budeme znát odpověď. Stabilní a silný Izrael je klíčovým stabilizačním prvkem v celé oblasti Blízkého východu, což si zcela uvědomují lídři bloku Modrá a bílá.

V té době (již za několik dnů) bude mít sousední Slovensko asi poprvé svou prezidentku. Zuzana Čaputová je také produktem dohody rozumných sil, a svým způsobem i reakcí společnosti na atmosféru v zemi po loňské nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Proti Zuzaně Čaputové stojí mečiarovský zombie Štefan Harabin a Ficův favorit Maroš Šefčovič. Většina Slováků se nechce vracet k Mečiarovi a chce se odstřihnout od éry Fica. V tomto je Slovensko o kus před námi, je přehlednější a srozumitelnější zemí, i když řeší ještě řadu složitých situací. Krom toho je v eurozóně, zatímco naše centrální banka dotuje astronomickými částkami kurs naší koruny.

My si tady zatím pěstujeme náš posttotalitní skanzen. Vládu drží u moci echtovní komunisté, v čele s bývalým agentem StB (se čtvrtmilionovou měsíční gáží). Předsedou vlády je trestně stíhaný bývalý člen KSČ a spolupracovník StB v kolosálním střetu zájmů. Na hradě sedí podivná parta v čele s čínským a ruským emisarem. Bývalý prezident nazývá EU zločineckou organizací a jezdí na srazy německých ultranacionalistů, a pro medaile do Kremlu. Jedna kauza střídá druhou, jeden exces přebíjí druhý. Srovnejme si pro porovnání hříchy našeho a izraelského premiéra, a také všechny eskapády našeho prezidenta v porovnání s kteroukoliv hlavou státu zemí EU. Zamysleme se vážně a odpovědně nad budoucí postbabišovskou a postzemanovskou dobou. Oběma se musí postavit silní autentičtí vyzyvatelé. Měli by se již nyní hlásit o slovo. Změna sama nepřijde. Ta se musí odpracovat, alespoň tak jako na Slovensku či v Izraeli. Snadné to nebude. Své zájmy budou zcela jistě velmi tvrdě prosazovat nejmocnější čeští oligarchové, kterým dnešní stav ještě stále vyhovuje. Nebude jednoduché změnit klima v zemi po nacionalistické a populistické praxi dnešní věrchušky, která hrála líbivé hry s lidem v podhradí. Už ale není na co čekat, aby nás pak nezaskočila nějaké náhlá změna, kterou možná přinese dnes ještě neznámý faktor X či nějaký vnější otřes.

Demokratická opozice by se měla pokusit o společný postup vůči této vládě, vzniklé a existující z komunistické vůle, a třeba i o společný volební blok. Budoucí nástupce Zemana by to měl říct už dnes a třeba i vystupovat trochu jako stínový prezident, stejně jako stínová vláda opozičního bloku. O budoucnosti přemýšlí i mnozí voliči, rádi by se k někomu přihlásili, s někým identifikovali. Atomizované zájmy mnoha part a jedinců jsou při nejmenším málo přehledné. Přichází jaro, a to je vhodný čas na změnu. Tato země není jen „Babišovo“ a „Zemanovo“, tedy alespoň v to doufám. A těm, kteří by mohli být v onom společném (dnes ještě opozičním) volebním bloku bych rád doporučil, aby již nechodili na mejdany Jaromíra Soukupa, a ani na oslavy na ruskou ambasádu. Vysílají tím budoucím voličům těžko stravitelné signály. A také si pamatujme, že malá každodenní srozumitelná skutečnost je lepší než velká vzdálená předpověď. Step by step.