Ty situace zná každý, kdo se někdy bavil s psychopatem, procházel složitým partnerským rozchodem nebo narazil na politika. Festival argumentačních faulů, podpásových útoků, nelogických útěků od tématu. Přeborníkem v této mediálně vděčné disciplíně je Andrej Babiš, jehož klamy HlídacíPes.org sleduje a rozebírá dlouhodobě. Další velkou příležitostí bylo vystoupení předsedy vlády při interpelacích na právě probíhající schůzi Sněmovny.

Sněmovní interpelace jsou pro Andreje Babiše citlivé téma. Pokud se o něm tvrdívá, že nesnáší parlamentní procedury, nechápe smysl parlamentarismu a čas od času proto vzbudí vášně nějakým návrhem směřujícím proti ústavní principům (žvanírna apod.), bývá to často v souvislosti s jeho povinností účastnit se právě interpelací nebo docházkou do Sněmovny vůbec.

Bylo to tak i minulý čtvrtek, kdy nejprve zmeškal projednávání písemných interpelací a odpoledne při ústních ho za to vyplísnil poslanec Jakub Michálek (Piráti). Při té příležitosti zazněl i jeden z dosud nejbrilantnějších argumentačních faulů, jaké jsme dosud od předsedy hnutí ANO slyšeli.

Michálek se ptal:

„Vysvětlete prosím občanům, proč z 25 termínů písemných interpelací jste přišel sem do Poslanecké sněmovny čtyřikrát a 21krát jste nepřišel. Čili vaše docházka na písemné interpelace je na 16 procentech. Kdy konkrétně plánujete dorazit? Vím, že dneska jste nepřišel, podle toho, co jsem viděl, kvůli tomu, že jste byl na stadionu v Litvínově. Skvělé, hokej skvělé.“

Co na to Babiš?

„No tak teď občané v Litvínově vědí, že vy nechcete ten stadion. Oni mají výjimku, poněvadž nemůžou hrát extraligu. A ten stadion je důležitější než ty vaše interpelace.“

Vybudoval jsem firmu…

Čistě pro pořádek. Stadion samozřejmě důležitější než interpelace není, aspoň optikou jednacího řádu Sněmovny. Tedy zákona, který blíže rozepisuje samotný ústavní princip odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně. V praxi tento princip znamená, že předseda vlády a ministři ve stanovených časech a předepsaným způsobem poslancům k dispozici být musejí.

Z hlediska logických faulů je pak Babišův „argument stadionem“ krystalickou ukázkou falešného dilematu. Příklady? Kdo mě nepodporuje, je můj nepřítel. Kdo nejde s odbory, podporuje vládu. Případně – kdo mě kritizuje za neúčast ve Sněmovně, je proti přání lidu.

Základní a nejznámější argumentační figurou Andreje Babiše je emotivní klam oslavující úspěch. Popisovali jsme ho zde v nejrůznějších obdobách opakovaně: „Kdybych nerozuměl lidem, kdybych jim s pokorou nenaslouchal, tak bych nikdy nevybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě a zaměstnává 35 tisíc lidí!“ řekl například před dvěma lety.

Jde o kombinaci dvou řečnických faulů: emotivní klam oslavující úspěch a tzv. společný efekt. Ten první předpokládá, že bohatství nějak nutně souvisí s pravdivostí tvrzení. Ve druhém případě jde o sloučení zdánlivě souvisejících jevů, které ovšem nemají společnou příčinu.

Došlo na něj i minulý čtvrtek v pasáži, kde Babiš odpovídal předsedovi ODS Petru Fialovi.

„Já jsem byl ve firmě, která má 35 000 zaměstnanců, a řídil jsem to přes sedm lidí. A vždycky jsem si vybral nějaké věci, na které jsem dohlížel. A když jsem vyřešil problém, tak jsem to posunul tomu manažerovi. Takže nevím, jak se mám s vámi bavit o řízení, když my dva jsme úplně z jiného světa.“

Zde navíc ke zmíněnému přistupuje ještě klam vyžadování odbornosti kritika (appeal to accomplishment), známý například v těchto polohách: 

• Jak můžeš říct, že ta krasobruslařka má pomalé piruety? Zabruslil bys snad její sestavu líp?
• Kolik celovečerních filmů jste natočil, že si dovolujete režiséra kritizovat?

Samotný úvod odpovědi Fialovi pak vykazoval rysy zesměšnění, které patří do skupiny osobních útoků (argumentů ad hominem):

„No, kde začít? Vy jste měli teď ten sjezd, nebo sněm, nebo co jste to měli. Tak gratuluji. (Nápověda z pléna: Kongres.) Prosím? Kongres. Pardon. Pardon. Tak jako kdybych tady četl… Vy máte ten problém tu značku. Vy jste dostal tu značku zničenou. Nechci o tom tady mluvit.“

Na šikmé ploše

Útoků osobní povahy bylo ostatně Babišovo vystoupení tradičně plné. Ať už šlo o konkrétní média…

„Tak samozřejmě, je to lež. Je to zase lež těch médií. Já teď nevím, jestli to byla sekta Respekt, Bakalova, která vypustila tuhle lež, ale je to lež. A nic takového není. A stát určitě své občany nešpicluje a nechce špiclovat, není na to nejmenší důvod.“
(odpověď poslanci Stanislavu Blahovi ve věci elektronických dálničních známek)

… nebo dehonestaci expertů:

poslankyně Olga Richterová: „Pokud vím, tak v rámci otevřeného dopisu od ekonoma pana Pertolda byly odhady, že chybí až 14 tisíc míst té předškolní péče.“
Andrej Babiš: „Já nevím, kdo je to pan Pertold, ani nevím, kde to vzal.“

U kauzy tendru na dálniční známky se ještě zastavíme a ukážeme si argumentační faul zvaný šikmá plocha. I ten vychází z již zmíněného falešného dilematu.

„Prosím vás, tak znovu opakuji. Není to špiclování našich občanů. A 21. prosince 2018 cituji: Slovák, který přijal islám, připravoval teroristický útok v České republice. Česká policie obvinila muže pocházející ze Slovenska, bydlícího v Praze z přípravy teroristického útoku a propagandy terorismu. V pátek o tom informoval Český rozhlas. Během domovní prohlídky atd… bomba, ano.“

Nesouvisející, okrajové a jednotlivé jevy jsou zde dávány za následek toho, že tajné služby nebudou mít přístup do evidence dálničních známek. Pro klamavý argument zvaný šikmá plocha typické.

Uzený sleď a slaměný panák

Úhybný manévr, zvaný též uzený sleď (red herring – podle historky s uzeným sleděm, který měl lovce svést ze stopy), je faul užívaný ve chvíli, kdy docházejí logické argumenty a debatu je třeba odvést jiným směrem. Příkladů najdeme pěknou řádku.

„Vy jste v roce 2008 udělal smlouvu na královský průvod za 43 milionů. Takže spíš vysvětlete lidem, jak jste privatizovali nemocnice s Bendlem a proč jste dávali 43 milionů na takové nesmysly. Jo, prosím vás. Takže nechte to být radši. Zkuste se chovat normálně. Já Agrofert neřeším. Já jsem jako odešel. A ta firma zaměstnává 35 tisíc lidí a něco tady dělá pro tuto zemi, hlavně ti, co jsou tam zaměstnaní.
(v reakci na poslance Martina Kupku, který se ptal na dotace pro firmy z Agrofertu)

Povšimneme si i opětovné zmínky o 35 tisících zaměstnanců, kteří něco dělají pro tuto zemi. Jde o útok na city, jeden z emotivních klamů.

„Ty dotace jsou na to, aby se podnikalo. Na to jsou. A zbytek dala ta firma. Zaměstnala lidi. To je asi pro vás těžko pochopitelné. Takže to nechci ani tady moc jako řešit.“

„Takže těch 100 milionů šlo na výrobu toustového chleba. A zaměstnalo to lidi.“

A úplně na závěr z této pasáže – jeden slaměný panák (straw man). Jeho podstatou je slabý argument, který by mohla zastávat protistrana – a jeho odmítnutí.

„Máte pocit, že vláda je majitelem Agrofertu?“

Hlavně hodně Adidas

Argumenty čísly. Andrej Babiš je nevědomky používá ke zdůraznění často – vzpomeňme si třeba na pseudokauzu lithium – čím víc miliard, tím víc Adidas: „Lithium je obrovská neuvěřitelná kauza. Kauza za DVA TISÍCE MILIARD korun,“ psal před třemi lety na Facebook. Co na tom, že čísla bez kontextu nic neznamenají, hlavně že jsou veliká.

Zde nějaké čerstvé ukázky:

„Takže o tom to je a pokud jsou nějaké připomínky, tak my to klidně upravíme. Není problém. Píše plno lidí, přišlo už asi šest set mailů. Jsme flexibilní.“
(v odpovědi Lukáši Černohorskému k Národnímu investičnímu plánu)

„A Evropský parlament, prosím vás, já nevím, na co ho máme tedy. Skutečně to nás stojí
2 mld. euro.“
(odpověď Vojtěchu Munzarovi)

Podobnou figurou pak Babiš sobě vymezený čas uzavřel – šlo o odpověď poslanci Jakubu Michálkovi.

„Máme ústní interpelace. Já vám tady věnuji – kolik? Hodinu a půl, dvě hodiny. Ne – 14.30 až 16, to je hodina a půl. Víte, kolik je to schůzek, pane poslanče? Strašně moc.“

Čas premiéra je drahý.

Článek vyšel na serveru Hlídací pes