Jáchym Topol šedesátiletý: Od Ruska je možné čekat úplně cokoli!

(Ondřej Němec)

FOTO: Ondřej Němec

Spisovatel a programový ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol slaví tento týden šedesátiny. Pro dobu, v níž se tak děje, je příznačné, že jsme mnohem víc než o literatuře mluvili o Rusku a Ukrajině, o našem východním osudu a vymaňování se z něj. V jeho případě však jedno s druhým neodmyslitelně souvisí.

Je ti šedesát. Nestává se z tebe naštvaný stárnoucí muž, který bojuje proti všemu novému?
„Já doufám, že je to spíš naopak. A i kdyby ve mně tenhle pocit nejistoty a nedůvěry ve všechno nové, co se k nám přiřítilo a řítí, byl, tak je úplně změněný současnou situací. To znamená ruskou agresí a válkou na Ukrajině. A vlastně i věci, ze kterých bych si třeba i já dělal takovou – ne zlou, ale sebezáchovnou – legraci, protože jim tak úplně nerozumím, jako jsou společné záchody pro obě pohlaví, mi teď připadají jako úplně báječný prkotiny. Řešitelný a skvělý atributy světa, ve kterém chci žit.

To vysvětli…
Najednou se sem vřítila archaická, zuřivá a strašná krutost jako před tisíci lety a člověk si uvědomil, že je vlastně báječný starat se o to, kolik je ve městě cyklostezek – i když zrovna cyklostezky, ty asfaltové pásy podél řek, jako jsou Berounka nebo Vltava, jejichž divoké břehy jsem miloval, úplně nesnáším. Ale teď mi připadají jako báječné výdobytky naší západní společnosti, o které se můžeme handrkovat. Takže jako ten naštvanej starej muž si rozhodně nepřipadám. Spíš si připadám jako starý muž, co je pohlcený a fascinovaný přítomností. Tím, co se děje všude kolem, protože je to strašně zajímavý.

Nicméně sleduješ ve svém okolí tuhle proměnu? Že se z kdysi veselých a tolerantních kumpánů stávají naštvaní trumpovci?
Zrovna včera jsme s Petrem Placákem a Viktorem Stoilovem, kteří patří mezi mé nejstarší kamarády, plánovali cestu do Norska. V září půjdeme deset dní s batohy a stany na zádech na slavnosti Sámů, sobích lidí. S Petrem tam budeme mít čtení, protože nám vyšly texty norsky a celé se to bude odehrávat třináct kilometrů od ruské hranice. Takže já mám spíš kamarády, se kterými podnikám takovéhle cesty.

Šedesátníci dneska vypadají úplně jinak než…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]