Jack Nicholson. FOTO: Flickr
FOTO: Flickr
Hollywoodský svůdník, nenapravitelný rebel či nejhlasitější fanoušek Los Angeles Lakers, i takové přívlastky se pojí s výjimečným americkým hercem Jackem Nicholsonem. Jeho profesní dráha se nepopiratelně zapsala do dějin světové kinematografie, nyní si však užívá rád poklidného stáří mimo záři reflektorů v blízkosti svých dětí. Jeho dcera Lorraine opět nezklamala a sdílela po delší době společné fotografie s otcem.
Desítky geniálních filmů z něj vytvořily hvězdu světového formátu. Za své ikonické role si vysloužil také tři Oscary, šest Zlatých glóbů a cenu Cecila B. DeMilla za celoživotní přínos filmu. Do mysli a srdcí fanoušků se pak nejintenzivněji zapsal jakožto rebelský vězeň Randle Patrick „Mac“ McMurphy v Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo jako spisovatel a napravující se alkoholik Jack Torrance ve filmu Osvícení. Jack Nicholson však dokázal ukázat i „něžnější tvář“ a exceloval ve snímcích Lepší už to nebude, Cena za něžnost či Lepší pozdě nežli později, kde se objevil po boku skvělé Diane Keatonové.
Za jeho jedinečným hereckým projevem se ovšem skrývá také velmi zajímavý osobní příběh, o němž málokdo tuší. Všemi milovaný herec totiž vyrůstal v podstatě celé dětství ve lži. Jeho matka otěhotněla v pouhých sedmnácti letech, a tak kvůli tehdejšímu puritánskému prostředí nechala své rodiče, aby Jacka vychovali jako „svého“ syna. Pravdu se dozvěděl náhodou až ve svých 37 letech. Tuto skutečnost však bral s nadhledem.
Dnes je Jacku Nicholsonovi úctyhodných 88 let a stále vypadá skvěle, jak mohou fanoušci vidět na novější fotografii od jeho pětatřicetileté dcery Lorraine. Společně s nimi je na snímku i hercův třiatřicetiletý syn Ray. Naposledy byl umělec spatřen na veřejnosti v únoru 2025 v New Yorku při 50. výročí Saturday Night Live, kde se objevil v publiku a krátce na pódiu u hudebního čísla Adama Sandlera.
Přestože je již Jack Nicholson v seniorském věku, nechybí mu ani pro něj typický smysl pro humor. Když se ho v jednom rozhovoru zeptali, jestli často myslí na smrt, řekl: „Ano, to jsou témata, o kterých pořád přemýšlíme, ale ne nutně o nich mluvíme. Každý už někdy uvažoval, jestli chce být zpopelněný, pohřbený nebo cokoliv jiného.“ Na otázku, jaké je tedy jeho přání, pak odpověděl: „Chci obrovskou růžovou sochu vysokou asi 7,5 metru, která by držela můj hrob. Nebo by se mi možná líbilo to, jak to dělali indiáni. Zavěsili vás na vrchol stromu a ptáci vás sežrali. Ne, vážně – nejspíš bych zvolil kremaci.“
Ani ze stárnutí si ovšem nedělá starosti. Vidí v něm ostatně mnoho pozitiv, jak dodal: „Člověk je mnohem uvážlivější, protože už nereaguje tak rychle jako dřív. Když mi bylo sedmdesát, poprvé jsem se cítil na svůj věk mladý. Padesátka mě zasáhla jako rána z děla – je na tom čísle něco zvláštního – ale když přišla sedmdesátka, měl jsem z ní dobrý pocit.“