Nikdo nevezme Jaromíru Jágrovi, že je jedním z nejlepších hokejistů v dějinách. Stejně tak je třeba mu přiznat, že lepší reklamu naší zemi dělal a dělá málokdo. Jedna věc je ovšem, jaký odkaz zanechává Jágr sportovec a jaký Jágr člověk. V tomto ohledu totiž hokejista naprosto selhává.
Kladenský odchovanec ukázal hned v začátcích svého působení za oceánem, že jednou bude hráčem, na kterého fanoušci NHL nikdy nezapomenou. K hokejovému umění přidal ještě píli a magické číslo 68 na dresu. Význam byl jednoznačný, Jágr chtěl poukázat na okupační rok, v němž si Sověti umínili, že obsadí naši zemi.
Celkem dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by měl celosvětově uznávaný hokejista svůj názor na komunisty a zvěrstva, která způsobili, měnit. Potom se ovšem znenadání přidal na stranu Andreje Babiše. Přestože několik let předtím tvrdil Jágr, že je voličem ODS, najednou stál po boku muže, který tuto stranu nesnáší a označuje ji za viníka všeho zlého.
Byly za tím peníze, které Babiš v době, kdy v politice začínal, rozhazoval lopatou? Nebo snad Jágr naletěl jako mnozí další na líbivé heslo, podle nějž „bude líp“? Podle reklamy na Vodňanské kuře se to poznat nedalo. Návštěvy na Čapím hnízdě už ovšem napověděly více a bylo jasné, že Babiš má ve své stáji i nejlepšího českého hokejistu v historii.
Jágr, který v době své největší slávy pro většinu Čechů znamenal skoro to samé co Karel Gott, nevyužil šanci stát se nesmrtelným. Člověk, který odsuzuje invazi sovětských vojsk, najednou jezdil dělat maskota bývalému agentovi StB. Tehdy pošlapal Jágr svou 68 poprvé.
To však neměl být konec. Hokejista, který se vrátil ze zámořské „mise“ a začal dávat dohromady svůj kladenský klub, najednou zaujal i Hrad. Slovo dalo slovo a Jaromír Jágr, dříve velký kritik bolševiků, odjel do komunistické Číny dělat maňáska prezidentu Zemanovi. Řečem o propagaci hokeje věřil snad jen sportovec sám a jeho fanoušci, kteří si nechtějí připustit, že by mohl morálně zklamat.
Po všech selháních, kterými Jágr nepotěšil nejen spoustu občanů, ale i některé bývalé spoluhráče, měl ještě poslední šanci ukázat, že jeho názor nejde koupit. Stačilo, aby odmítl státní vyznamenání od Miloše Zemana. Stačilo, aby nešel na ceremoniál, který byl zapovězen pro mnoho demokratických politiků i osobností s odlišným názorem, než má hlava státu. Nestalo se tak a vzduchem opět létá otázka – co za to? Za kolik se dá zapomenout na odkaz čísla 68?
