Jak a proč mluvit s dětmi o válce Putinova Ruska proti Ukrajině?

Válka Ruska proti Ukrajině zneklidňuje nejen dospělé a mládež, ale také děti (Praha, březen 2022) (Alena Spálenská / FORUM 24)

Válka Ruska proti Ukrajině zneklidňuje nejen dospělé a mládež, ale také děti (Praha, březen 2022) | FOTO: Alena Spálenská / FORUM 24

Aktuální válečná agrese Putinova Ruska proti Ukrajině vyvolává u řady lidí strach, úzkost a beznaděj. Tyto pocity jsou umocňovány nejenom skutečností, že útočící země disponuje jadernými zbraněmi a v jejím čele stojí člověk, který je dnes již fakticky diktátorem, ale také tím, že o konfliktu jsme informováni takřka nepřetržitě médii, sociální sítě nevyjímaje. Lidské utrpení tak sledujeme mnohdy v přímém přenosu.

Všechny tyto pocity ohrožující duševní pohodu ještě silněji působí na děti. Jak se s nimi o současné válce bavit v rodině a ve škole? A jak by školy měly o napadení Ukrajiny ruskou armádou učit?

Je v pohodě nebýt v pohodě

Mluvit s dětmi o válečném konfliktu není jednoduché ani pro rodiče, ani pro učitele, není to totiž snadné pro nikoho. Hlavním cílem komunikace by ovšem mělo být uklidnění dětí, posilování pocitu bezpečí, snaha o to, aby neztratily zájem o okolní svět, víru v mírová řešení a v lidství jako takové.

Žanna Němcovová na Náměstí Borise Němcova před ruskou ambasádou v Praze (27. 2. 2020) (ČTK/Deml Ondřej)

Současná situace je pro děti o to náročnější, že mají za sebou takřka dva roky pandemie, během níž nejednou zažívaly strach o své blízké a jejich zdraví, a zároveň kvůli dlouhodobě uzavřeným školám trpěly nedostatkem sociálních kontaktů.

Banner Nová Orientace

Pro začátek je dobré pocity dětí normalizovat, tedy vést je k tomu, že je logické, že se necítí v pohodě, protože extrémní situace, kterou válka bezpochyby je, produkuje nestandardní pocity. Víc než kdy jindy potřebují nyní děti silnou dávku empatie, ať už té rodičovské, nebo učitelské. Víc než kdy jindy potřebují také prostor pro ventilaci svých emocí, které by neměly být dospělými nikterak zlehčovány a zpochybňovány.

V rámci bezpečného prostředí by měly své emoce také sdílet s ostatními. Zde je třeba zmínit, že některé neziskové organizace již začaly vytvářet materiály, které mohou školy a rodiče pro vedení správné komunikace s dětmi využít. Za všechny příklady dobré praxe zmiňme například „návod“ Centra LOCIKA.

Senátor Marek Hilšer bude v roce 2023 kandidoval na prezidenta republiky (© Marek Hilšer (se svolením autora))

Bombardování informacemi

Zatímco ukrajinská města zažívají soustavné ostřelování a bombardování ruskými okupačními silami, děti v ostatních zemích zažívají „informační nálety“. Nemusí ani doma rodičům běžet nonstop televizní zpravodajství, většina dětí se dnes již pohybuje na internetu, kde válce taktéž nelze uniknout.

A zde je prostor pro další důležitou roli rodičů a školy – měli bychom být schopni dětem vysvětlit, proč není dobré sledovat aktuální dění nepřetržitě, ale proč je lepší preferovat, úměrně věku, souhrnná zpravodajství. A o nich se s dětmi bavit.

A zároveň bychom měli dětem pomáhat v orientaci v záplavě informací, které se na ně valí. Již před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem zde v jiném textu zmiňoval potřebu mediální gramotnosti. Tento úkol, ležící více na školách než na rodičích, získává větší váhu nejen proto, že řečeno slovy klasika první obětí války je pravda, ale zejména proto, že již několik let vede Ruská federace s naší západní civilizací dezinformační válku.

Čím déle budou ukrajinští hrdinové klást statečný odpor invazním vojskům, tím silnější dezinformační kampaň můžeme z ruské strany očekávat. A je pouze otázkou času, kdy se do ní zapojí i proruské „páté kolony“ v České republice.

Pomocí proti bezmoci

Pocit bezmoci a beznaděje lze aspoň částečně překonávat snahou pomáhat. Řada rodin a nejedna škola se zapojují do humanitární pomoci, sbírek peněz či materiálu. Ale bude i spousta dalších možností, jak pomáhat. Do českých škol zamíří tisíce dětí, které s matkami uprchly z Ukrajiny. A budou potřebovat pomoc v integraci a doučování, ale jistě uvítají i „obyčejné“ přátelství a trochu času, který jim mohou české děti věnovat.

Kremelský vládce Vladimir Putin se dlouhodobě připravoval na vojenskou expanzi Ruska (profimedia.cz)

Nejednu českou školu však navštěvují i ruské děti. Dle údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je jich asi 3500. Před učiteli tak stojí velký úkol vyvarovat se v emočně náročném období generalizací a paušalizací ve stylu „co Čech, to muzikant, co Rus, to okupant“. Ostatně toto pravidlo by mělo platit nejen pro učitele, ale i pro všechny ostatní lidi této země. Neopakujme chybu, které jsme se dopustili na konci druhé světové války, kdy byla kolektivní vina aplikována na naše německy mluvící spoluobčany.

Učme jak o Ukrajině, tak o Rusku

To však neznamená, že bychom o aktuální ruské invazi, agresích minulých, kořenech ruského imperiálního myšlení a o Putinovi neměli v českých školách učit. Právě naopak. Je nesmírně důležité, aby se žáci a studenti dozvídali potřebné informace, díky nimž budou moci lépe pochopit současnou situaci.

Nemusíme však ve výuce věnovat pozornost pouze „říši zla“, ale věnovat se můžeme také samotné Ukrajině, se kterou nás spojuje řada historických momentů. Dovolím si uvést pouze pár příkladů. Vždyť to byl právě nyní tak těžce zkoušený Kyjev, který v době druhé světové války pomáhali osvobodit Čechoslováci. Nejeden z nich byl volyňský Čech, tedy rodák z dnešní Ukrajiny. A na území státu, jehož lid dnes bojuje i za naši svobodu, se nacházejí Zborov a Sokolovo, místa prvních bojových vystoupení československých zahraničních jednotek v době první i druhé světové války.

()

Lvov, nyní město uprchlíků, byl svého času součástí Rakouska-Uherska, Podkarpatská Rus součástí meziválečného Československa. Mimochodem, jak by se asi vyvíjely naše dějiny, kdyby prezidentem Československa nebyl v čase Mnichova roku 1938 Edvard Beneš, ale někdo jako současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj?

Jestli současná rusko-ukrajinská válka ještě něco ukázala, tak nezbytnost kvalitní a dostatečné výuky moderních a kulturních dějin i politické geografie.

PhDr. Radek Aubrecht je učitelem dějepisu a základů společenských věd na pražském Gymnáziu Na Zatlance.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]