Jak Iráčané dostali Bagdádího

Takzvaný Islámský stát, ISIS, ISIL nebo Da´eš, přestal existovat jako „stát“, ale nepřestal existovat jako organizace. Jeho bojovníci, pokud nejsou mrtví nebo v zajetí, se rozprchli všemi směry, pokud k tomu měli příležitost. Zbytek, neznámo jak početný, přežívá nejen v severní Sýrii, ale nejspíš i leckdes jinde.

Likvidace šéfa Da´eš Abú Bakra Bagdádího byla dokonale provedenou zpravodajskou (Irák) a vojenskou (USA) akcí. Nejen proto, že Bagdádí přišel o svůj mizerný život, ale i proto, že vojenské komando mělo čas vyzvednout dostatek zpravodajsky využitelného materiálu. Potom skrýš rozbombardovalo americké letectvo tak, aby nikdo jiný už nic nemohl najít.

Velmi brzy se na veřejnost dostaly kusé informace o tom, jak tajné služby našly stopu, jak ji sledovaly, jak přitom skrze propocené spodky vůdcovy zjistily, že skutečně jdou po té správné osobě, a jak jej nakonec zahnal pes do sklepa a bídák spáchal sebevraždu. 

Dejme tomu, že se to takhle nějak skutečně odehrálo. Američané poděkovali irácké tajné službě, poděkovali Kurdům za spolupráci, ale jinak se k věci nikdo moc nevyjadřoval. Možná i proto, že někteří agenti stále ještě působí mezi vrahy z Da´eš a příliš mnoho zveřejněných informací by je mohlo stát život. 

Od prvního dne je pozoruhodným jevem mlčení Turecka o svém případném podílu na vypátrání a likvidaci Bagdádího. Turecká tajná služba MIT je skutečně dobrá a bylo by s podivem, kdyby neměla o ničem ani tušení. Sever Sýrie je pod tureckou kontrolou a dohledem už celá léta. Tím podivnější je ticho, které z Turecka vychází. Vždyť Bagdádí zemřel asi pět kilometrů od tureckých hranic, v oblasti sledované armádami Sýrie, Ruska, Turecka a USA, na území, kde operovaly i kurdské milice a kam se zájmem i s obavami hledí nemalá část světové veřejnosti skrze množství žurnalistů a informátorů. 

Na serveru CNN se 17. 11. objevila zpráva, vycházející z informací, které jí poskytl generálporučík Saad al Allaq, šéf irácké vojenské rozvědky. Dnes tedy už víme, že Iráčané zahájili akci Sokolí oko (dopadení Bagdádího) bezprostředně poté, co se Da´eš v roce 2014 zmocnil Mosulu. My jsme mohli zapomenout, ale Turci nezapomněli, že islamisté v Mosulu násilím obsadili turecký generální konzulát, zajali šéfa úřadu a dalších 48 osob a že je drželi 101 dní v zajetí. Jestli ne předtím, tak nejpozději od toho okamžiku musela být ve hře i turecká tajná služba.

Iráčané se nejprve snažili vypátrat místo pobytu Bagdádího a monitorovat jeho pohyb. To nevedlo k žádnému zajímavému výsledku. Zlom nastal, když se Iráčanům podařilo letos v květnu zajmout Mohammeda Alího Sadžit al-Zubáího, jednoho z Bagdádího švagrů. Ten poskytl tajné službě „klíčové informace“. Jestli dobrovolně nebo ne, to nevíme, ale řekl bych, že na tom nezáleží. 

Sdělil vyšetřovatelům, že Bagdádí bude někde poblíž Idlibu, a ukázal jim i tunel poblíž syrské hranice, kde byly nalezeny mapy, rukou psané poznámky a „předměty, patřící Bagdádímu“. Irácké armádě se podařilo dostat do pašerácké sítě Da´eš svého člověka a monitorovat tak pohyb zájmových osob. Rozhodli se také nepátrat po Bagdádím přímo, ale sledovat jeho spolupracovníky a příbuzné.

Mezi nimi byl otec třetí Bagdádího manželky, známý jako „pouštní přízrak“. Mimořádně užitečné informace prý Iráčané vytěžili z Mohammeda al Dulajmího alias Abú Ibrahíma. Ten byl (CNN o něm mluví v minulém čase, takže už nejspíš nežije) synem zástupce Bagdádího, jednoho z jeho nejdůležitějších a nejbližších kurýrů.

Podle iráckých informací byly o vývoji pátráni informovány „koaliční síly v Iráku a Sýrii“ a ty americké organizace („CIA a jiné americké jednotky“), které spolupracovaly se syrskými Kurdy z SDF (Syrské demokratické síly). V té době prý velká část velitelů Da´eš utekla do severní Sýrie, aby „byli blíž finančním zdrojům“. Bagdádího údajně začaly znervózňovat americké a turecké aktivity na Eufratu a rozhodl se proto odejít jinam.

Po zadržení Dulajmího utekl Bagdádí z Dejr ez-Zoru a nějakou dobu se pohyboval v syrské poušti mezi Palmyrou (pamatujete si na zdánlivě nesmyslné útoky Da´eš na tuto strategicky bezvýznamnou lokalitu?) a Homsem. Údajně „nejpozději v březnu letošního roku“ se vydal k tureckým hranicím, kde 26. října ve vesnici Bariša zemřel.

O tureckém podílu na celé akci zatím není známo nic podstatného. Výmluvná je ale informace tureckého Daily Sabah, že „v sobotu (16. 11.) bylo zadrženo 25 blízkých příbuzných vůdce Da´eš“ ve čtyřech tureckých provinciích. Čtyři z nich byli uvězněni za „členství v ozbrojené teroristické organizaci“, ostatní byli posláni do „deportačního střediska“.

Že turecká tajná služba patrně byla účastníkem operace Sokolí oko, silně naznačuje i skutečnost, že Bagdádího poslední úkryt v Turky kontrolované oblasti byl připojen na internet (www.intelnews.org 15. 11.). Na nic tajemného, ale na standardní „často používané internetové připojení“, které bylo naposledy aktivní jen asi 12 hodin před nájezdem amerického komanda. Zřejmě by si s lokalizací uživatele poradil i začínající hacker, natožpak turečtí nebo jiní specialisté. Mimochodem, internetové připojení platil jistý Muhammad al-Halábí, známý jako pašerák a majitel usedlosti, za kterou platil pozemkovou daň a kterou mu Američané rozbombardovali. Měsíční poplatek za internet činil osm dolarů.