Z nového roku uplynul sotva měsíc a už tu máme dvě letošní potenciální „černé labutě“. Tedy nečekané události, které potenciálně mají zásadní, transformativní a světodějný dopad. První „černá labuť“ odplavala tak bleskurychle, jak se objevila: lednové zabití elitního íránského generála Sulejmáního americkým dronem, zdá se, k žádnému fatálnímu vyostření napětí mezi Spojenými státy a Íránem nevede a nepovede.

Zato „černá labuť“ v podobě šíření nákazy wuchanským koronavirem evidentně bude lidstvo strašit déle. I dnešní vývoj na světových trzích však napovídá, že zatím je infekce považována hlavně za problém Číny. Čínské burzy se historicky propadly, ale do dalších zemí se tento jejich propad příliš „nerozlil“. Byť je samozřejmě pravda, že jiné trhy si už svůj propad prožily v minulých dnech, když byly ještě čínské burzy zavřené.

Obě „černé labutě“ náramně vyhovují americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Cynická úvaha totiž vede k závěru, že mu z hlediska politického „spinu“, komunikačně a mediálně, pomohly zcela překrýt a v podstatě vymazat z povrchu zemského podstatnou část plánovaného „velkého haló“ kolem pokusu o jeho sesazení, tedy takzvaného impeachmentu.

Nejen to. Čínský koronavir může nakonec Trumpovi zařídit znovuzvolení. Z několik důvodů.

Zaprvé, nad světem, i nad Amerikou, se nyní vznáší potenciálně fatální hrozba. Hrozba pandemie s nedozírnými následky. Za takové situace bývá moudřejší semknout se kolem stávajícího politického lídra, tj. zde Trumpa. Může mít sice plno chyb, ale pořád už je v úřadu zabydlený a nehrozí, že v osudové době bude dělat nováčkovské chyby. Nejde o málo, vždyť může jít o život.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Zadruhé, jak si všímá přední americký profesor ekonomie Tyler Cowen z Univerzity George Masona, čínská karanténa desítek milionů lidí a probíhající nebo chystané rušení letecké přepravy mezi Čínou a dalšími částmi světa činí z Trumpových cel a ochranářských opatření v zahraničním obchodě, případně dokonce i ze zdi na americko-mexické hranici, z hlediska politického marketingu docela zanedbatelnou věc. Trumpovi oponenti budou mít nyní v předvolební kampani mnohem větší obtíže kritizovat jej za celní „částečnou uzavírku světa“, když přitom bude svět, resp. jednotlivé jeho části, kvůli koronaviru uzavřen tak neprodyšně jako naposledy za studené války, ne-li víc.

Pokud se koronavir výrazněji rozšíří do USA, což nyní samozřejmě nelze vyloučit, bude to pro Trumpa znamenat výzvu. Bude muset projevit akceschopnost. Bude to pro něj však také příležitost. Získá totiž další záminku, aby se kolem něj americký lid semkl ještě rozhodněji. Příležitost to bude i ze zcela praktického hlediska. Vždyť při šíření nákazy v USA může být z důvodu ochrany tamního veřejného zdraví omezeno, případně dokonce zcela zakázáno shromažďování většího počtu lidí včetně shromažďování při předvolebních mítincích. Zatímco Trump si dále svoji kampaň povede z Oválné pracovny za samozřejmé účasti všech důležitých televizních kamer, rivalové budou muset zapomenout i na mobilizaci prostřednictvím „ulic a náměstí“.

A to jsme zatím nezohlednili čistě ekonomickou dimenzi. Když dnes čínské burzy historicky padaly, termínové kontrakty na americké akcie naopak rostly. Trh si tedy současnou situaci interpretuje převážně opravdu tak, že jde hlavně o „čínský problém“. Zdá se, že investoři se zbavují čínských akcií, ale do hotovosti své takto získané peníze přesouvají jen částečně, zatímco další část investují třeba právě do akcií amerických, vnímaných nyní v porovnání s těmi čínskými bezpečněji než doposud. Investoři prostě předpokládají, že dopad koronavirové nákazy na americkou ekonomiku bude citelně slabší než její dopad na ekonomiku čínskou. Navíc, zatímco podpůrná opatření čínské centrální banky či kroky tamního regulátora cenných papírů (např. omezení spekulace na pokles) zamezují ještě hlubšímu propadu čínských akcií, pro mnohé akciové trhy mimo Čínu (včetně těch v USA) mají právě růstový efekt, byť zprostředkovaně.

Jinými slovy, Peking podpůrnými zásahy dodává vzpruhu nejen své vlastní ekonomice, v jejímž případě spíše jen tlumí již tak hluboký propad, ale zároveň také ekonomikám zahraničním včetně té americké, jejíž akcie pomáhá hnát výše. V této pohnuté době rostou americké akcie – a tím i Trumpovy šance na znovuzvolení – i díky dalšímu čínskému zadlužování.

Ekonomika Číny i tak povážlivě slábne, což je jen další důvod, který umocňuje Trumpovy šance na znovuzvolení. Vždyť přece Peking je z hospodářského hlediska jeho úhlavním nepřítelem. Podstatnou část svého dosavadního funkčního období strávil Trump právě ekonomickou válkou z Čínou. Nikdy ovšem nemohl deklarovat jasné vítězství. To mu nyní jako na podnose může doručit koronavirus – a bez boje. Hospodářsky oslabená Čína bude chtě nechtě muset být svolnější k ústupkům v rámci plánovaného jednání ohledně dalších (zřejmě ještě dvou) fází obchodní úmluvy s USA.

Pokud však opravdu Čína „padne na lopatky“, je to z ekonomického hlediska špatná zpráva pro celý svět, částečně včetně USA, jejichž ekonomika by kvůli čínskému zpomalení ztratila nutně na dynamice také. Zdá se však, že takové zpomalení americké ekonomiky by v daném, výše přiblíženém kontextu nemuselo být dostatečné, aby samo o sobě jakkoli snížilo Trumpovu šanci na znovuzvolení.

Nepochybně by však znamenalo špatnou zprávu i pro ČR. Pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky až o 0,3 procentního bodu, plyne z modelu České národní banky. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa šesti procent letos tempem 5,4 procenta, česká ekonomika poroste tempem dvou procent, a nikoli již tempem 2,2 procenta. To ovšem znamená, že propouštění v ČR bude výraznější než nebýt koronavirové infekce a je třeba počítat s mírným nárůstem míry nezaměstnanosti v ČR. A to vše při předpokladu, že se nákaza výrazněji nerozšíří mimo Čínu. Pokud se rozšíří, bude dopad na českou ekonomiku ještě tíživější. Česká ekonomika by v takovém případě takřka jistě vykázala letos růst pod úrovní dvou procent a státní kasa schodek hlubší padesáti miliard korun (lednové hospodaření státního rozpočtu ČR dopadlo nejhůře od roku 2003, aniž se v něm byť jen zprostředkovaně mohl stihnout neblaze projevit ekonomický efekt šíření koronaviru).

Takže ano, jedná se o kupecké počty, při nichž se cynicky kalkuluje s hrozbou, jež může vážně poškodit i českou ekonomiku (a nejen ji). V tento okamžik a v tuto chvíli to však vskutku vypadá, že zrovna Trumpovi by vážně měla významně hrát do karet.

Autor je hlavním ekonomem CZECH FUND