V posledních osmi letech žádný jiný spisovatel nepřilákal pozornost více čtenářů v českých knihovnách.[1] V desetimilionové zemi prodal Vlastimil Vondruška více než milion románů, které dobrodružně karikují středověkou historii.

V létě 2015 začal psát politické komentáře. V nich často vysvětluje svůj odpor k migraci, islámu a Evropské unii. Tvrdí, že přitom vychází z historické analogie. Za to obdržel Krameriovu cenu Asociace nezávislých médií (dva ze čtyř jejích zakladatelů provozují dezinformační weby) a několik méně poskvrněných ocenění. Petr Žantovský, člen Asociace a také Rady ČTK, považuje Vondruškovy politické komentáře za „zřídlo otevřenosti a nestrannosti“.

Poučení z nich čerpá také prezident republiky Miloš Zeman, který v roce 2017 udělil oběma jmenovaným státní vyznamenání. Byl to článek právě tohoto spisovatele, kterým manažeři televize Prima argumentovali, když v září 2015 dali[2] redaktorům na výběr mezi tím, aby porušili profesní principy a zobrazovali migraci ve zpravodajství jako hrozbu, nebo odešli.

Pan Vondruška hovoří o nutnosti diskuze. Pouze deklaritivně. Ostatní historici ho za překrucování dějin kritizují alespoň od roku 1997, ale on s nimi nepolemizuje. Přednost dává vágním narážkám na plíživé omezování svobody slova. Věří, že opravdovým motivem jeho kritiků je jeho politická nekorektnost. Rodiny, muže, ženy a děti přicházející do Evropy s žádostí o azyl označil za „pustý nájezd hord“.

Rozhovor s autorem článku odmítl s tím, že „ke kontroverzním tématům se v rozhovorech nevyjadřuje“. V servilně vedených rozhovorech přitom během posledních třech let horká témata komentoval víc než tucetkrát. Z toho pětkrát v běžných médiích: dvakrát v Reflexu, jednou v Lidových novinách, jednou v Právu a nedávno na webu Info.cz. Deník Mladá Fronta Dnes mezitím vydal 38 jeho politických komentářů.

Svůj světonázor pan Vondruška před časem shrnul v knize politických zadumání s názvem Breviář pozitivní anarchie. Své ústřední názory neopodstatňuje důkazy. Místo toho je podpírá působivými citáty. Několik jich je bohužel podvržených.

Jeden z nich je evergreenem, který pozorovatelé mezinárodní prokremelské dezinformační scény dobře znají. Konzervativní německý kancléř Otto von Bismarck podle citátu plánoval proti sobě poštvat Východoevropany: „Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny,“ začíná podvržený Bismarckův výrok.

Pan Vondruška se falešným citátem snaží doložit představu, že Euromajdan, série občanských nepokojů na Ukrajině v roce 2013, a předcházející vlna revolucí v severní Africe, byly vyvolány „malou skupinkou lidí“ ze zahraničí s cílem „rozvrátit nepohodlný politický systém“.

Konvenční představu, že tyto nepokoje byly spontánním projevem politických a ekonomických křivd, za jejichž vyjádření mnoho demonstrantů zaplatilo životem, spisovatel nechává bez povšimnutí. Jak upozornil i český web Manipulátoři.cz, pan Bismarck proti sobě Východoevropany ale poštvat neplánoval. Výrok nikdy nevyslovil.[3] Ani nemohl, protože pojem Ukrajina jako označení pro územně správní jednotku za kancléřova života neexistovalo.

Druhým motivem, který se ve spisovatelově tvorbě opakuje, je představa, že mezinárodní smlouvy nám jsou „vnucené“ a k úředníkům v „Bruselu“ a spojencům v NATO bychom měli být nedůvěřiví, protože vždy disponují skrytou agendou. Spisovatel čtenářům podsouvá, že toho si v obrysech byl vědom už druhý československý prezident Edvard Beneš. “Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává,” končí zfalšovaný Benešův výrok.

Že jde o další podvržený citát, ukázal dnes již zesnulý Karel Novotný z ústavu českých dějin Univerzity Karlovy.[4] Zatímco první falešný citát má původ ještě v Sovětském svazu, ten druhý pochází z Prahy. Při příležitosti volby prezidenta v roce 1998 ho přednesl tajemník někdejších sládkovců Jan Vik. Ten byl o tři roky dříve trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy v souvislosti s rozdmýcháváním podezíravosti vůči sudetským Němcům.

Je pravděpodobné, že na oba zmiňované podvržené citáty pan Vondruška natrefil na českých dezinformačních webech. Spisovatel je přitom daleko od toho, aby viděl své texty jako výstřední zpovědi pisálka, který syntezuje zavádějící schémata z nedůvěryhodných zdrojů. Svoji tvorbu inzeruje jako „historickou analýzu“, jejíž závěry jsou neoddělitelně svázány s „historickými fakty“.

Mnozí mu to stále věří.

Jak upozornili historici z Univerzity Karlovy Vojtěch Bažant a Martin Šorm, například Městská knihovna v Praze pořídila výše představený spisek ve 43 výtiscích. Několik knihoven knihu na svých webech dodnes inzeruje jako „analýzu“ podloženou „hlubokou znalostí vývoje lidských dějin“ a „doplněnou o velmi trefné a vtipné citáty“.

Tradiční média označují pana Vondrušku za „historika“, ale většina médií si od něj drží určitý odstup. Výjimkou jsou dva tituly. Prvním je web produkující jakoby zpravodajský obsah s hyperpolitickou agendou ParlamentníListy.cz. Druhým je Mladá Fronta Dnes. Redakce deníku nereagovala na opakované žádosti o komentář.

Někteří šéfredaktoři dezinformátora dále tisknou i proto, že pan Vondruška někdy působí seriózně: Přeje si, abychom „jednali pragmatičtěji“ a deklarativně se vymezuje proti demagogům. Odmítá „skrývání nepříjemných skutečností“, ale i rozsévání „senzacechtivých výmyslů“.

Většina ostatních historiků buď netrpí neodolatelnou chutí účastnit se veřejného života anebo nedokážou závěry svého bádání vyjádřit tak, aby jim porozuměli lidé před branami univerzit. I kvůli tomu na obzoru českých čtenářů nadále nejvíce září pan Vondruška.

Někteří historikové věří, že nesoulad mezi chvályhodným Vondruškovým záměrem oddělovat zrno od plev a výsledným šířením nepravd, polopravd a nesmyslů, může pramenit z neznalosti angličtiny, která ho omezuje ve studiu. Petr Kreuz, pracovník Archivu hlavního města Prahy, je přísnější: je přesvědčen, že pan Vondruška „vědomě pracuje“ se „schématy“ a stereotypy, které jeho cílová čtenářská skupina nabyla během školní docházky za komunistického režimu.

Pan Vondruška připouští, že zákazník je pro něj čtenář, nikoli kritik. Zdůrazňuje ale, že svůj odpor k Evropské unii, migraci a islámu veřejně vysvětluje z odpovědnosti vůči rodině a „v duchu lásky k této zemi“.

Skutečnost je tak možná méně spiklenecká a pan Vondruška velkým dějinným slibům prostě věří. Když mluví o svém životě, vykresluje sám sebe jako neformálního kritika komunistické vlády. 17 jeho podřízených z Národního muzea, kde působil za minulého režimu jako ředitel historického oddělení, ale upozornilo, že ještě 22. listopadu 1989 požadoval potrestání kolegů, kteří vyvěsili na průčelí muzea transparent s textem „Národní muzeum s národem“.

Jako by tehdy věřil, že budoucnost bude temnější, než jakou se ukázala.


[1] Data vycházejí z analýzy vzorku asi tří milionů výpůjček z 30 knihoven, kterou pravidelně provádí Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

[2] https://hlidacipes.org/vedeni-tv-prima-naridilo/

[3] http://manipulatori.cz/otto-von-bismarck-putinovych-sluzbach/

[4] Odkaz na https://datalyrics.org/cs/radikalismus-z-lasky-k-vlasti

Vyšlo na webu Manipulátoři.cz.

Revue Forum Banner