Jindřich Rajchl (PRO) na demonstraci proti sjezdu sudetských Němců v Brně FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem
FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem
NÁZOR / Poslanec a předseda téměř neviditelné strany PRO Jindřich Rajchl ve svém pravidelném nedělním vysílání na Facebooku prohlásil o prezidentu Petru Pavlovi, že je extremista. Kvůli tomu, že chce, aby vznikly Spojené státy evropské. Ne že bychom nevěděli, že Rajchl není schopen slušné diskuse se svými politickými oponenty. Nicméně něco jiného je programová nezdvořilost vůči těm, kteří nosí odlišný politický dres, a něco jiného pak posouvání společenské debaty směrem k absolutnímu politickému bahnu. Říct o naší hlavě státu, že je extremistou, je už za hranou jakékoliv slušného dialogu. A Rajchl se z něj sám vyřadil.
Jindřich Rajchl dostál i v neděli své pověsti a úroveň veřejné debaty posunul zas kousek k totálnímu dnu. Poslanec se rozpovídal o tom, že v jedné reportáži v debatě Za pět minut 12 na TV Nova byl označen za toho, kdo může s šéfem SPD Tomiem Okamurou soutěžit o to, kdo je z nich větší radikální extremista.
A Rajchl se následně zamyslel nad tím, co má být skutečně považováno za krajnost, jestli třeba snahu, aby Evropu nezaplavili migranti nebo například přijetí nenáviděného Green Dealu. Podle předsedy strany PRO nelze považovat výše uvedené věci za extremistické. „Takže podle mě jsou extremisty Piráti, STAN, TOP 09 a z velké části KDU-ČSL a ODS, protože oni tohle všechno chtějí. Chtějí nás připravit o naši suverenitu, o naši měnu, oni nás chtějí připravit o naši existenci. Petr Pavel je extremista. Já jsem neslyšel extrémnější výrok za poslední roky, než že by měly vzniknout Spojené státy evropské, tím pádem zanikne Česká republika,“ dal průchod svým absurdním myšlenkovým pochodům Rajchl.
Jistě, také předseda jednoprocentní neviditelné strany má právo na svůj názor a může zpochybňovat výkon prezidentovy funkce. To je ještě v pořádku. Méně už je v pořádku svého politického oponenta nálepkovat slovem, které patří v našem vnímání k tomu nejodpornějšímu v naší společnosti. A dělá to člověk, který se na všechny strany ohání tím, jak má hluboký respekt k druhému názoru, přitom v případě odlišného pohledu Petra Pavla na fungování Evropské unie to je už extremismus, ne jiný postoj.
Pavel samozřejmě nechce jako český prezident, aby naše země zanikla, proč by to také dělal, ale jen chtěl otevřít debatu o hlubší integraci současné Evropské unie, která by mohla směřovat k federativnímu uspořádání. Nic víc, nic míň, je to legitimní pohled, o němž můžeme debatovat. Slušně a věcně.
Ve vší té zvulgarizované diskusi, kde pod kotlem horlivě přitápí právě Rajchl a spol., je přitom až pozoruhodné, že s podobnými soudy přichází právě Rajchl. Tedy politik, který sám dlouhodobě používá mimořádně odpudivý nálepkující slovník, který striktně společnost rozděluje na ty hodné (on a jeho politický tábor) a na ty zlé (ostatní). Není nic mezi tím.
Petr Pavel může být pro někoho špatným prezidentem. A může být terčem kritiky za konkrétní rozhodnutí, za své názory, za minulost nebo za způsob, jakým komunikuje. To všechno je samozřejmě legitimní. Jenže pokud bychom šli do krajních důsledků, Rajchl právě postavil Pavla do jedné z řady s Adolfem Hitlerem či Josifem Stalinem, protože oba dva byli jednoznačně politickými extremisty a reprezentovali extremistické režimy, které mají na rukou mnoho krve.
A zde musí tudíž přijít jasný a ostrý odsudek poslance. Můžeme spolu argumentačně nesouhlasit, ale nemůžeme jeden názor, a ještě k tomu prezidentův přece označit za extremistický, protože pak už můžeme všechny další označit úplně stejně a vytlačit je ze společenské debaty. To pak není nic jiného než rychle nastoupená cesta k totalitě.
