Jak přemýšlejí čeští teenageři o ruské invazi na Ukrajinu

()

Všechny je znám odmala. Pořád v nich chci vidět děti, ale je to čím dál těžší. Je to vnuk mého dobrého kamaráda, mí dva synovci a taky synovi spolužáci z gymnázia Evolution Sázavská. V ně jsem kdysi vložil důvěru a nechal je v našem bytě uspořádat první mejdan bez rodičů. Na oplátku mě učili hrát počítačové střílečky. Jenže teď přišla válka skutečná. Co si o ní myslí? Sledují ji? Mají strach? A co by vzkázali Putinovi?

Kluci, kdy vám došlo, co se stalo?
Jakub (19): 24. února byl čtvrtek, dodělával jsem seminárku a byl vzhůru dlouho do noci. Ráno jsem se vzbudil a přišla zpráva od Tondy ze Států.

Tonda (18), t.č. v USA: Kvůli časovému posunu se ke mně útok dostal v půl jedné v noci. Šel jsem si před spaním čistit zuby, a když jsem se vrátil, byla válka. Potom bylo dost těžké usnout.

Jakub: Hned jsem šel na živý stream na ČT 24, kde Putin říkal, že zahajuje osvobozovací akci. V tu chvíli mi došlo, že je to vážné. Ještě dva dny předtím jsem měl jasno o tom, co bych chtěl dělat za deset let a najednou jsem nevěděl, co bude zítra. Všechno do té doby běželo v takovém klidu…

Luděk Hemerník, 18 let

Luděk (18): V den, kdy začala válka, skončil jeden pro mě hodně důležitý člověk v nemocnici. Začal jsem mít velký strach, že nás to zasáhne tady, a že už ho neuvidím. Později mi došlo, že stejně se musejí cítit Ukrajinci, co utekli do Česka a jejich příbuzní zůstali ve válce.

Jak na to reagovala škola?
Jakub: Ve škole nám ten den řekli, že smíme během výuky sledovat zprávy a řešili jsme historii Ukrajiny.

Odkud čerpáte informace o válce?
Jakub: Teď už její průběh tolik nesleduju. První dva týdny jsem tomu dával čistého času tři hodiny denně, ale potřebuju se psychicky vyčistit a nestresovat se – i kvůli škole a věcem, na kterých dělám. Když první vlna zahltila internet, info se pohybovalo ve škále malý konflikt až třetí světová. Donutilo mě to přemýšlet o tom, co bych dělal, kdyby se válka dostala dál do Evropy.

Co bys dělal?
Mluvili jsme o tom s našimi, půlku rodiny máme v Austrálii už od roku 1968. Asi bychom odešli.  

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]