Blízký východ dlouhodobě patří mezi nestabilní regiony, kterým zmítají islamistické revoluce, teroristické útoky a vojenské převraty. Od masakru Hamásu ze 7. října, při němž bylo zavražděno na 1200 izraelských civilistů, oblastí navíc otřásá další konflikt: válka v Gaze, jež se stává součástí širšího soupeření mezi sunnitskými státy a Íránem. Tato ší’itská velmoc využívá dlouhodobého napětí mezi Izraelem a Palestinci k dalšímu rozšíření vlivu napříč celým Blízkým východem. Pro lepší pochopení spletité situace připravil František Kalenda pro únorové vydání měsíčníku FORUM 24+ přehled klíčových zemí v regionu a jejich postojů k válce mezi Izraelem a Hamásem, která bude v nějaké podobě bezpochyby pokračovat i v následujících měsících. Přinášíme ukázku z textu.

Írán

(přibližně 88,5 milionu obyvatel)

Írán býval v dobách monarchie izraelským spojencem. To se však změnilo po islamistické revoluci v roce 1979, jejíž vůdci prohlásili židovský stát spolu s USA za svoje úhlavní nepřátele. Od té doby se Írán pasuje do role obránce palestinských zájmů a zároveň se snaží získat co největší vliv v širším blízkovýchodním regionu, ve kterém hojně financuje a zásobuje zbraněmi převážně ší’itské ozbrojené skupiny.
Írán je také jedním ze sponzorů sunnitského Hamásu, kterému dodává zbraně a poskytuje výcvik.

S největší pravděpodobností se podílel na přípravách útoku ze 7. října, k čemuž se otevřeně přiznaly Íránské revoluční gardy. Ty masakr izraelského civilního obyvatelstva označily za odvetu za likvidaci generála Kásima Sulejmáního v roce 2020. Írán se také bezpochyby pokoušel zmařit připravovanou normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií.

Íránský režim po vstupu izraelské armády do Gazy aktivoval takzvanou osu odporu, kterou tvoří právě spřátelené organizace a státy po celém regionu – a jejich prostřednictvím vystupňoval útoky na Izrael a Spojené státy.

Izrael

(přibližně 9,5 milionu obyvatel)

Samotná existence židovského státu je dlouhodobě trnem v oku islamistických skupin a původně se s ní nechtěly spokojit ani okolní arabské státy. To se ale začalo postupně měnit – k normalizaci vztahů nejprve přikročil Egypt a Jordánsko, v posledních letech následovaly dohody se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem nebo Súdánem. Důvodem byly především společné obavy z Íránu, jeho jaderného programu a obecně snahy ovládnout region.

Tento vývoj značně zkomplikoval masakr ze 7. října následovaný izraelskou invazí do Gazy. Deklarovaným cílem této časově neomezené operace je naprostá likvidace Hamásu, jeho dosažení se ale komplikuje, a v izraelské vládě navíc panují odlišné představy o tom, jak by měl vypadat následný vývoj. Zatímco umírněnější hlasy volají po předání civilní správy nad Gazou Palestinské samosprávě, radikální členové vlády otevřeně hovoří o návratu židovských osadníků a vysídlení arabského obyvatelstva. Sám premiér Benjamin Netanjahu také veřejně odmítl americký plán, který počítá s vytvořením samostatného palestinského státu.

Pokračující válka v Gaze v každém případě Izrael staví do stále větší mezinárodní izolace a ohrožuje vztahy s donedávna přátelsky naladěnými arabskými zeměmi. Židovský stát se navíc souběžně musí vypořádat s hrozbami, které představují íránští spojenci v regionu. Jejich aktivity se totiž po 7. říjnu výrazně vystupňovaly a nyní Izrael ohrožují z mnoha různých stran.

Katar

(přibližně 2,5 milionu obyvatel)

Dvouapůlmilionový emirát hraje na Blízkém východě překvapivě důležitou úlohu – jako blízký spojenec USA, které mají na jeho území klíčovou leteckou základnu, ale zároveň i jako podporovatel různých islamistických skupin. Na katarském území sídlí politické křídlo Hamásu a emirát také toto hnutí (s americkým a izraelským svolením) léta štědře sponzoroval. Dnes slouží především jako hlavní prostředník při vyjednáváních o příměří a osvobození rukojmích.

Libanon

(přibližně 5,5 milionu obyvatel)

Samotným Libanonem už několik let zmítá hluboká politická a hospodářská krize. Zatímco centrální vláda je slabá, stále významnější vliv v zemi drží ší’itské hnutí Hizballáh. To je bezpochyby nejmocnějším íránským spojencem v regionu a podle odhadů má k dispozici na 25 tisíc zkušených bojovníků a 150 tisíc raket, jež mají být schopny zasáhnout jakýkoli cíl v Izraeli.

Po masakru ze 7. října vyhlásil Hizballáh solidaritu s Hamásem, se kterým přitom dříve válčil v Sýrii, a od tohoto okamžiku vypálil na Izrael stovky raket. Izraelská armáda na útoky reaguje vlastními nálety v jižním Libanonu a v hlavním městě Bejrútu se jí podařilo zabít druhého nejvýznamnějšího muže Hamásu, Sáliha Arúrího.

Vzájemné ostřelování vyvolalo na obou stranách hranice uprchlickou krizi. Zároveň panují obavy, že by mohl vzájemný konflikt přerůst v otevřenou válku a Izrael by tak musel čelit nové, severní frontě. Vystupování vůdce Hizballáhu, Hasana Nasralláha, ale zatím v tuto dobu dává spíše tušit, že hnutí nemá o plnohodnotný konflikt zájem. Mohlo by totiž ztratit politický vliv v Libanonu, který je rozdělen podle náboženských linií. Zatímco část ší’itského obyvatelstva Libanonu by snad válku s Izraelem uvítala, totéž bezpochyby neplatí o početnějších sunnitech nebo křesťanech.

Jaká je pozice dalších zemí, mimo jiné Egypta, Turecka, Iráku, Spojených arabských emirátu či Sýrie? Čtěte v měsíčníku FORUM 24+.