GLOSA / Michal Hašek, bývalý místopředseda ČSSD, poslanec a oblíbenec někdejšího prezidenta Zemana, odešel před časem do ústraní, protože kauz kolem něj bylo jako pověstných vos na spadlé švestce. Ovšem tak dlouho se užíral ústupem „ze slávy“ a od možností dojit státní kasu, až se rozhodl, že se vrátí. A protože se přece nemůže vrátit jako jen tak někdo, bude šéfem jihomoravské organizace PRO neméně vypečeného právnického kolegy Jindřicha Rajchla.
Chce se říct, že se ti dva hledali, až se našli. Ono to však bude poněkud prostší. Jejich cesty se s ohledem na způsob, jakým ve veřejném prostoru působí, zkrátka propojit musely. Nesystémovost, lhaní a lov v nejkalnějších vodách tuzemské politiky totiž vzájemně působí jako magnet. Jenže jenom dočasně. Dokud se budou potřebovat, potáhnou spolu. Až budou mít pocit, že jeden druhého přerůstá, potáhnou každý zase svojí cestou.
Bylo by nošením dříví do lesa či sov do Athén, kdybychom zde vyjmenovávali všechny aféry, aférky či přešlapy, jichž se Míša i Jindra již dopustili. Je však spravedlivé přiznat, že s ohledem na delší působení v politice má těch „hříšků“ za sebou přece jen víc Míša.
Zde jsou ty nejznámější a nejvíce viditelné. Lhal o schůzce se Zemanem a dalšími v Lánech, kde se radili o vnitrostranickém puči vůči tehdejšímu předsedovi sociálních demokratů Bohuslavu Sobotkovi. Následně v přímém přenosu jedenáctkrát (!) toto jednání zapřel a přiznal je až poté, co schůzku prozradil jeden z jejích účastníků, tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec.
Na nižším stupínku pak stojí způsob, jakým si obstaral titul JUDr. Ten získal na soukromé škole Danubius ve slovenském Sládkovičovu, ale podle odborníků na něj vůbec neměl mít nárok, protože rigorózní práce, kterou mimochodem dlouho tajil, by v České republice nestačila ani jako seminární práce na střední škole. Na soukromé „universitě“ vedené slovenskými sociálními demokraty ji ovšem obhájil.
Pomyslný bronz by mohl patřit Haškovým biblickým dovednostem. Jako Ježíš dokázal proměnit vodu na víno, tak změnil Míša ve funkci jihomoravského hejtmana auto s majáčky, které si protizákonně pořídil, papírově na sanitku. A smál se voličům dál přímo do obličeje. Rád a často si k tomu vysmívání oblékal uniformu s hodností podplukovníka dobrovolných hasičů. Že by ji ale získal za hašení tisíců požárů či výjezdů k jiným událostem, to snad nikdo ani nepředpokládá. Prostě jako hejtman koupil šéfce krajských dobrovolných hasičů z krajských peněz auto a následně vyfasoval uniformu i s „frčkami“.
To Jindra na to šel jinak. Jako „politik jedenadvacátého století“ založil svoji kariéru na tak trochu virtuální realitě, kterou mu ovšem spousta „prostších oveček“ doslova žere a věří mu. A tak o jedné ze svých prvních demonstrací na pražském Václavském náměstí, kde vystupoval boku po boku s těmi nejtvrdšími komunisty a putinofily, tvrdil, že přišlo přes sto tisíc lidí, policie jeho tvrzení korigovala a hovořila maximálně o sedmdesáti tisících. Na téže demonstraci se Rajchl obul do tehdejšího pražského primátora Hřiba, že nechal vypnout kamery na Václavském náměstí, aby nebylo možné vidět obrovské davy Rajchlových příznivců „pod koněm“. Problém byl, že Praha žádné kamery nevypnula, a jediná kamera, která nefungovala, byla ta na hotelu Jalta. A ta je soukromá.
Větší faux pas si Jindra přivodil na pietním aktu v Ležácích. Do brunátna rozdurděný fýrer PRO si stěžoval na „neskutečnou hanbu“, že na pietě byl věnec v ukrajinských barvách. „Jak hluboko ještě v naší lokajské servilitě klesneme? K českým obětem prostě patří české národní barvy,“ napsal na sociální sítě za mohutného souhlasného hýkání svých voličů a příznivců. Spolu s Jirotkovým Saturninem je i toto Jindrovo tvrzení nutno uvést na pravou míru. Modrá a žlutá jsou barvy obce Břasy, kde měl domovské právo radista výsadku Silver A Jiří Potůček, který se právě v Ležácích i se svojí vysílačkou ukrýval.
Hlavně však pro Jindru byly typické lživé prognózy o tom, jak bude drahý benzín, nafta, elektřina, pokud se odřízneme od Ruska. A tak bez ohledu na krvavou Putinovu válku vesele lobboval za dodávky ruského plynu.
Ani Hašek, ani Rajchl nejsou politici. Oba jsou zdatní lháři, Hašek navíc všemi mastmi protřelý intrikán, Rajchl kontruje mlácením prázdných frází o čemkoliv. Hlavně však bojuje proti „bídě a za obyčejné občany“, což mu ovšem nijak nebrání jezdit na demonstrace v luxusním Porsche za pár milionů.
Ale všechno končí Happy Endem a prozářeno dostatečně vlasteneckými slunečními paprsky. Jindra s Míšou se konečně našli. Teď si jen musíme chvíli počkat, než je zezadu bude z nějaké funkce – třeba kandidátky na europoslankyni, prezidentku, či cokoliv jiného – jistit i Janička Bobošíková.