Klasikové ruské literatury 19. století nemohli tušit, jak zvláštními cestami se budou ubírat životy jejich potomků. Třeba to, že jejich potomci budou se zbraní bojovat v armádě nelidského režimu, který rozpoutal válku proti jejich vlasti.

Básník Alexandr Puškin zvaný „slunce ruské poezie“ měl čtyři děti. Jeho mladší dcera Natálie spojila svůj osud s představitelem jedné z německých vládnoucích dynastií, s Nikolajem Vilémem Nasavským, a to ve svém druhém manželství.

Tato větev Puškinových potomků, která nesla jméno hraběte von Mehrenberg, byla známá především svými nároky na lucemburský trůn před druhou světovou válkou. Puškinův vnuk Georg-Nicholas von Mehrenberg se zúčastnil první světové války na straně Německa, ale požádal, aby ho neposílali na východní frontu.

Puškinův pravnuk měl ale jiné osudy, jak líčí článek na webu Russian7.ru. Syn Georga-Nicholase, jmenoval se Georg-Michael Alexander von Mehrenberg, si počínal jinak. Georg-Michael měl v sobě dokonce více ruské krve než německé – jeho matka byla dcerou cara Alexandra II. s titulem Její Výsost kněžna Olga Jurjevská. Mladší hrabě von Mehrenberg byl tedy bratrancem posledního ruského cara Mikuláše II.

Na rozdíl od svého otce ovládal Georg-Michael dobře ruštinu. Před revolucí navštívil s matkou Rusko a odpočíval na Jaltě. Šlechtic však zůstal německým občanem a zemi neopustil ani po nástupu nacistů k moci.

V květnu 1941 byl 43letý důstojník odveden do armády Třetí říše a záhy začalo Hitlerovo tažení na Sovětský svaz. Georg-Michael se dostal k Luftwaffe, ale ne k leteckému pluku, nýbrž k pozemní divizi. Byl poslán do okupovaného Běloruska, kde byl Puškinův potomek zraněn v boji s partyzány.

Ke cti hraběte von Mehrenberga je třeba poznamenat, že nebyl nacistou a dokonce bojoval proti šíření stranické ideologie v armádě. Autor studie „Potomci Velkého stromu“ Vladimir Polušin píše, že Georg-Michael byl dvakrát postaven před vojenský soud. Poprvé za to, že odmítl hajlovat. A podruhé za zneuctění znaku NSDAP. Podle všeho nebyl major přísně pokárán, ale byl jen povyšován mnohem pomaleji než kterýkoli jiný Němec s podobnými vojenskými zkušenostmi.

Jednou se hrabě zastal tří letců, kterým hrozila poprava za to, že si stěžovali na zimu a vyprávěli vtipy o Vůdci a Mussolinim.

V roce 1944 byl von Mehrenberg vyslán jako velitel na okupovaný řecký ostrov Paros. Ostrov byl pod kontrolou Luftwaffe, protože na něm bylo budováno vojenské letiště. Georg-Michael zanechal mezi Řeky dobrou vzpomínku. Skutečnost je taková, že 125 obyvatel Parosu mělo být zastřeleno jako rukojmí za pomoc místních partyzánů dánskému vojákovi, který sloužil u British Commandos, Andersi Lassenovi.

Hrabě Merenberg však po rozhovoru s opatem pravoslavného kláštera Filotheem příkaz k popravě zrušil. Aby Puškinova potomka přesvědčil, nabídl mu igumen Filotej, ať ho spolu s rukojmími zastřelí. Ač to pro Georga-Michaela znamenalo riziko dalšího soudu, nakonec se poprava nekonala. Na oplátku major požadoval, aby ostrované nepodnikali žádné nepřátelské akce proti okupantům. Díky vlivu opata Filothea už na Parosu nedošlo k dalším střetům.

Hrabě von Mehrenberg pak ve věku 67 let zemřel v roce 1965 v západoněmecké Mohuči.