Angelika Balabanova. FOTO: commons.wikimedia.org/Public Domain
FOTO: commons.wikimedia.org/Public Domain
Italský diktátor Benito Mussolini, který byl temperamentní nejen v politice, ale i v soukromém životě, si až do své smrti kromě manželky vydržoval i milenky. O některých by ale nejspíš nerad moc mluvil. Jako spojenec Třetí říše by Duce pravděpodobně nikomu neřekl o svém dlouholetém poměru s židovskou socialistkou, která přišla do Itálie z Ruska.
Lidské osudy jsou různé, takže se někdy mohou protnout cesty socialistky a fašistického diktátora. Velká záhada to zase není, někdy se u těchto hnutí dají najít společné kořeny. Mussolini sám začínal jako socialista, a na tuto cestu ho mimo jiné přivedla jedna dobrodružná žena.
Také Angelika Balabanová, narozená v Černigově, měla důvod moc se nešířit o aféře s Mussolinim, ale informace o ní ji provázely na všech pozicích v mezinárodním levicovém hnutí.
Rodiče Angeliky, jejíž otec byl hohatým židovským obchodníkem, neměli nouzi o peníze, a tak dívka zpočátku studovala doma. Po absolvování školy v Charkově se provdala za mladého revolucionáře a budoucího funkcionáře Ruské sociálně demokratické dělnické strany Michaila Balabanova. Manželství se brzy rozpadlo a Angelika, která v té době propadla socialistickým myšlenkám, odjela v roce 1897 do Evropy, aby se věnovala vysokoškolskému studiu. Osud ji zavál do italské metropole, kde se emigrantka dostala pod vliv filozofa Antonia Labrioly, prvního marxisty na Apeninském poloostrově. V roce 1900 vstoupila do Italské socialistické strany. Právě v řadách této organizace začala politická kariéra Benita Mussoliniho.
Článek na serveru Russian7.ru popisuje, jak došlo k setkání s mužem, kterému se později říkalo Duce: „V době, kdy se v roce 1904 seznámil s Angelikou Balabanovou, Mussolini hladověl, přežíval z příležitostných prací a příliš se nelišil od ostatních žebrajících dělníků. Mladík se s ní seznámil na shromáždění ve švýcarském Lausanne a vzdělaný intelektuál si ji oblíbil, takže mu pomáhá vydělávat peníze překládáním. Zároveň se Angelika ujímá jeho osvěty a nabízí schopnému mladíkovi knihy Marxe, Nietzscheho a dalších filozofů. Lekce nejsou marné a Mussolini se po čase stává vynikajícím řečníkem, což mu otevírá cestu na vrchol.“
„Zaujal ji jeho chudý vzhled a bojovné vystupování. Poté, co si vyslechla jeho stížnosti, se zavázala dát směr jeho bojovnosti tím, že doplní jeho politické vzdělání. Půjčovala mu knihy, pomohla mu vydělat peníze překladem německého socialistického traktátu do italštiny a seznámila ho s dalšími italskými socialisty. Vždy byl silnou osobností a plamenným řečníkem a jeho vzestup ve straně byl ještě rychlejší než její. V roce 1912 souhlasil s vydáváním časopisu Avanti! pouze v případě, že se jeho někdejší mentorka stane jeho spoluredaktorkou a asistentkou. Následujících osm měsíců vykonávala mnoho nepříjemných redakčních prací, kterým se Mussolini raději vyhýbal.“ (Encyclopedia.com.)
Ve své biografii Můj život rebelky Balabanová popisuje jejich první setkání na mezinárodní oslavě Pařížské komuny v Ženevě: „Byl jedním z řečníků. Seděl napjatý a bledý, nervózně si kroutil prsty, zahleděný do sebe a izolovaný od davu. Byl oblečen ošuntěleji než ostatní a byl neupravenější a špinavější. Když však promluvil, nabyl jistoty, oči mu temně a ohnivě zářily a hranatá čelist se tlačila dopředu a dodávala jeho slovům sílu.“
Balabanová později přičítala sblížení s budoucím fašistickým vůdcem působení „mystické síly“. „Jestli byl Mussolini k někomu upřímný, pak jsem to asi byla já.“
Ačkoliv bývá označována za jeho milenku, nedá se zřejmě prokázat, že mezi „učitelkou“ a „žákem“ došlo k tělesnému vztahu. Mussolini měl ovšem ženskou společnost rád a v mládí navštěvoval nevěstince a žen dokázal každý den vystřídat několik. Angelika takovou vášnivostí zřejmě postižena nebyla. Požívala sice respekt v revolučních kruzích, ale současníci ji považovali za poněkud nepřitažlivou a navíc prý měla sklony k obezitě. Její inteligence a výmluvnost však tyto nedostatky vynahradily.
„Po návratu ze Švýcarska do Itálie se Benito Mussolini s ‚neuvěřitelnou Angelikou‘ (jak jí přezdívali její političtí spolupracovníci) setkal až v roce 1912. V té době byl jmenován šéfredaktorem levicových novin Avanti!, Balabanová se stala jeho zástupkyní, ale zdálo se, že už mezi nimi není tak úzký vztah jako dříve. Angelika se stává svědkem šéfových nesčetných milostných afér a soucítila s jeho ženou.“
Konec první světové války byl pro Mussoliniho přelomovou událostí. Odchází od socialistů a začíná prosazovat to, co bylo později nazváno „fašismem“. Balabanová tam v té době už nebyla. V roce 1917 odjela do vlasti pomáhat bolševikům. Mussolini se v roce 1922 stal italským premiérem a o čtyři roky později byla Socialistická strana v zemi zakázána. Ve své knize vzpomínek Balabanová označuje Benita za zrádce a „nejpodlejšího“ člověka, kterého v životě potkala.
Revolucionářka, který se po druhé světové válce vrátila do Itálie, přežila svého diktátorského „žáka“ a přítele o 20 let. Angelika Balabanová je pohřbena na římském hřbitově Testaccio, což je 300 kilometrů od rodinné hrobky v Predappiu, kde spočívá Benito Mussolini.
