Jak se volil šéf ČRo: detektiv Nerušil, úprk do školky a chvála jediného kandidáta

Kdyby se hledal námět pro tragikomedii z mediálního prostředí, včerejší schůze Rady Českého rozhlasu nabídla inspiraci ve stylu slavné filmové schůze bytových „Vlastníků“. Zasedání, které skončilo hladkým znovuzvolením Reného Zavorala generálním ředitelem ČRo, nepostrádalo bizarní momenty ani vyložené podpásovky. Priority ale byly dané jasně, i když jeden z radních těsně před volbou doslova utekl „vyzvednout děti do školky“.

To, že volba příštího šéfa rozhlasu bude spíše formalita, naznačil už začátek týdne. Radní ČRo oznámili, že se do výběrového řízení na generálního ředitele přihlásili kromě toho stávajícího už jen dva kandidáti – a oba kvůli formálním nedostatkům v přihláškách z konkurzu rovnou vyřadili.

Už méně předvídatelné bylo, že volba proběhne hned včera, tedy ve středu 25. srpna. Pozvánka na schůzi rady nic takového nenaznačovala. V programu byl jen bod „Informace o postupu výběrového řízení a zúžení počtu kandidátů na pozici generálního ředitele ČRo“. Jen u informace ale nakonec nezůstalo.

Kvůli nezvykle nízkému počtu kandidátů na post šéfa rozhlasu (v roce 2016 radní vybírali z 26 kandidátů) sice hned na začátku jednání radní Marek Pokorný navrhl, ať radní projednají zrušení volby a vypsání nového výběrového řízení až po sněmovních volbách, zbytek rady to ale okamžitě zamítl.

Rada příliš blízko řediteli

Schůze nakonec trvala tři hodiny a vyvrcholila znovuzvolením Reného Zavorala. Do té doby probíhala víceméně v duchu sdělení „děláme to všechno správně“. René Zavoral a další zástupci vedení rozhlasu postupně radním představili výsledky poslechovosti, výběru koncesionářských poplatků a celkovou zprávu o činnosti. Radní pak na oplátku schválili generálnímu řediteli stoprocentní odměnu za 1. pololetí ve výši 570 tisíc korun.

Faktem je, že Český rozhlas má i ve středoevropském srovnání vysoká čísla poslechovosti i důvěryhodnosti. Veřejnoprávní Radiožurnál je letos celoplošnou jedničkou, roste například i stanice mluveného slova Český rozhlas Plus. Ani insideři nevidí ve financování ČRo výrazné problémy. Zato se pozastavují nad dlouhodobou blízkostí generálního ředitele k radním, kteří ho volí, mohou jej odvolat, kontrolují jej a udělují mu odměny.

Radní Josef Nerušil sice v této části schůze namítl, že stále postrádá ve vysílání rozhlasu, zejména ve zpravodajství a v ČRo Plus, který právě on kritizuje dlouhodobě, rovnoměrnější zastoupení hostů z různých politických stran, byla to ale spíš opatrná poznámka. Nerušilova hvězdná chvíle přišla až krátce poté.

Radní Nerušil pátrá a informuje

V bodě „různé“ se Nerušil, v duchu aktuální tradice mediálních rad, odvolal na stížnost posluchače, jemuž prý vadí, že jsou ve vedení Českého rozhlasu Plus „bývalí komunisti a svazáci“, a zmínil konkrétně šéfredaktora ČRo Plus Petra Šabatu a jeho někdejší členství v KSČ.

Pak získala schůze parametry takřka detektivní historky: Nerušil přítomným sdělil, že se na vlastní pěst vydal pátrat do Národního archivu, kde našel evidenční lístek kandidáta, respektive později i člena komunistické strany Petra Šabaty. Dále sám prý „pátral po pamětnících“, například z někdejší Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, kteří podle Nerušila potvrdili, že „role pana Šabaty v komunistické buňce byla aktivní a rozhodně nebyla pozitivní“. Přítomným novinářům během jednání své dokumenty přišel také nabídnout.

Dlužno říct, že informace o Šabatově předlistopadovém členství v KSČ byla známa dávno před dnešním jednáním rady. Své vystoupení však Nerušil uzavřel výzvou, aby Šabata buď z funkce šéfredaktora Plusu sám odstoupil, nebo aby celou věc řešil přímo generální ředitel. Ten řekl, že po minulosti šéfredaktora nijak nepátral a opíral se o jeho mediální odbornost a zkušenosti.

Radní Pokorný vyzval Josefa Nerušila, aby z funkce radního naopak odstoupil on, vzhledem k jeho kandidatuře za hnutí SPD Tomia Okamury do poslanecké sněmovny, nebo aby se alespoň v předvolebním období neúčastnil zasedání rady.

Nerušil se ostře ohradil a znovu s odkazem na Šabatu řekl Pokornému, že komunistický režim je podle českých zákonů zločinný.

Promiňte, musím do školky…

Následovalo velké finále: potvrzení stávajícího šéfa rozhlasu na dalších šest let ve funkci. Ještě předtím však scénu naposledy opanoval radní Nerušil, který těsně před volbou oznámil, že je mu to sice „strašně trapné, ale musí jít vyzvednout děti do školky“.

René Zavoral pak ve svém kandidátském projevu slíbil důraz na všechny skupiny posluchačů, včetně nemocných a nízkopříjmových, od nového roku také nová pravidla pro chování zaměstnanců ČRo na sociálních sítích či posílení čistě regionálního zpravodajství na úkor výroby zpráv pro celoplošné stanice.

Podle Zavorala se naopak nedají čekat změny v základním nastavení sítě zahraničních zpravodajů nebo vysílání do zahraničí.

Zavoral připustil, že by v případě znovuzvolení provedl „vlastní personální audit“ a k začátku příštího roku „připravil některé změny“.

Ředitel také zmínil, že „byl vždy propagátorem korektního a konstruktivního dialogu s radou“. Ostatně právě dlouhodobě pěstované vztahy s radními se mu vyplatily. V tajné volbě získal René Zavoral sedm hlasů z celkových osmi přítomných radních.

Směrem k radě pak vzkázal obligátní „doufám, že důvěru nezklamu“, a sklidil chválu od šéfa rady Miroslava Dittricha: „Jsem opravdu rád, že v čele ČRo bude nadále dosavadní úspěšný ředitel.“

Text původně vyšel na webu HlídacíPes.org.