Jak se vyráběly dezinformace v totalitním Československu

youtube

Gustáv Husák řeční v roce 1971. Komunistická moc je zase po invazi v plné síle. | FOTO: youtube

Čím se liší současná doba hoaxů, fake-news a dezinformací od vlivových operací, které v době totality prováděl Sovětský svaz a jeho satelity z východního bloku, včetně Československa? Snad jen tím, že dnes žijeme v době internetu, kdy je šíření (dez)informací rychlejší a masivnější.

Přebíráme článek ze serveru HlídacíPes.org, který je prvním dílem seriálu věnovaného dezinformačním akcím v letech 1948-1989. Projekt vznikl ve spolupráci s Platformou evropské paměti a svědomí.

Co mají společného minulost – její dezinformační a psychologické operace, aktivní a vlivová opatření – s dnešním online světem alternativních webů, fake-news, hoaxů, konspiračních teorií, atd? Společným jmenovatelem jsou osoby a cíle. V minulosti i dnes jde o šíření polopravd, lží, strachu, obav a nejistoty, o podkopání stability, resp. zpochybnění hodnotového systému a vazeb, na kterých stojí demokratická Evropa.

Mnohem smutnější je fakt, že masová dostupnost digitálních technologií odhalila, že ve společnosti si tento fenomén našel věrné publikum. Kdo však vytváří jeho obsah? Cílem tohoto projektu je nabídnout pohled z jiné perspektivy, přispět k další diskuzi a ke vzdělávání na toto téma, ale možná i k hlubšímu zamyšlení…

Na webových stránkách Minulost.cz je čtenářům k dipozici seriál „Československo v (dez)informační válce 1948-1989″, který přináší historii vybraných psychologických, dezinformačních a vlivových operací Sovětského svazu a jeho satelitů během studené války s důrazem na Československo.

Staré války novými prostředky

Podíváme se analogicky na současný fenomén ruských dezinformací v digitální éře optikou minulosti, tj. přes dobu „neinternetovou“. Nejde přitom o nic nového, současné dění vychází ze sovětské éry a kontinuálně na ni navazuje. Změnila se jen forma.

Z pohledu komunistického bloku pod vedením Sovětského svazu byla (dez)informační válka, směrem k domácí veřejnosti (včetně zemí socialistického tábora) a do (kapitalistického) zahraničí, jedním z důležitých pilířů tajných operací. V ideologické rovině šlo o permanentní boj proti kapitalismu a některé operace zaznamenaly v západní Evropě poměrně výrazné úspěchy.

Primárním cílem komunistického bloku (a dnes se jeví že i současného Ruska) byl tzv. „hlavní nepřítel“ – USA, a dále NATO, Evropské společenství, „ideodiverzní centra“ (kritici a oponenti režimu z řad exulantů) nebo Vatikán. Masové ovlivňování západní veřejnosti prostřednictvím mezinárodních organizací, „mírových“ sdružení, podpory protiválečných manifestací a demonstrací, komunistických a socialistických stran, politiků, novinářů či akademické sféry ukazuje, že společnosti na Západě i na Východě byly ve 20. století pod dlouhodobým, systematickým a subverzivním tlakem totalitní ideologie, kterou nakonec Východ z vlastní zkušenosti zavrhl jako zlou a Západ dodnes zcela nepochopil.

„Hlavním cílem ideologické diverze proti socialistickým zemím je destrukce marxismu-leninismu, narušování a rozbití jednoty socialistických států organizovaných v RVHP a Varšavské smlouvě a hlavně pak jejich odtržení od první socialistické země světa – Sovětského svazu, likvidace vedoucího postavení komunistických stran a rozvracení morálně politické jednoty občanů socialistických států…“ (Archiv bezpečnostních složek, Kolegium ministra vnitra ČSSR, Návrh koncepce boje Sboru národní bezpečnosti proti ideologické diverzi, Praha dne 19. 9. 1975)

Současné Rusko lze nejlépe pochopit prostřednictvím studia minulosti. Československo bylo až do roku 1989 v (dez)informační válce proti Západu aktivním hráčem a spojencem Sovětského svazu. Dnešní média a analytici spojitost s minulostí sice obecně zmiňují, ale doposud zde chybí pohled na tento fenomén z perspektivy dezinformačních operací před rokem 1989. Ty v celkovém kontextu nabízejí možnost lepšího porozumění totalitním, resp. autoritářským režimům a jejich nástrojům. Pomáhají rovněž porozumět dalším aspektům, jakými jsou motivace, cíle, metody a formy, anebo aktérům dezinformačních operací.

Na konec celého rozsáhlého dezinformačního tažení proti Západu se režimy vybudované na základě násilí a lži v roce 1989 zhroutily. Vnitřně a duchovně vyprázdněné, bezhodnotové a sešlé stářím nenabídly lidem lepší život ve skutečné svobodě.

„Nic pořádného nedělali, pili jako bezední, kradli sami sobě, brali a strkali úplatky, ve svých souhrnných hlášeních z tribun a na novinových stránkách lhali, vlastní prolhaností se ještě opájeli a jeden druhému věšeli na prsa metály.“ (Nikolaj Ivanovič Ryžkov, člen Politbyra ÚV KSSS, v letech 1985-1991 za M. Gorbačeva předseda Rady ministrů – Dějiny Ruska 20. století, Andrej Zubov (ed.), Argo 2014)

Jsme ve válce a musíme se bránit

Není to výmysl, je to realita. Demokracie, politický systém, v němž žijeme a který je zárukou naší svobody, našich práv a v neposlední řadě i životní úrovně, eroduje. Ohrožují ji jednotlivci a skupiny, kterým jsou pojmy svoboda a právní stát cizí. Ze svobodné společnosti pociťují frustraci, vnímají ji často jako hrozbu nebo ohrožení svých pozic a postavení. Brání se útokem. Jsme tak součástí konfliktu, v němž neexistují pravidla, jen s výjimkou, že na rozdíl od Ukrajiny zde nebyly použity konvenční zbraně a přímé násilí. ​

Hybridní a informační válka – pojmy, kterých je dnes mediální svět plný. Ve veřejném prostoru se objevily v roce 2013, kdy se předmětem zájmu bezpečnostních analytiků, vojáků a stratégů stal text náčelníka ruského generálního štábu gen. Valerije Gerasimova, který hovořil o novém konceptu vedení moderních válek. Hybridní válka představuje konflikt, který v sobě kombinuje využití klasického způsobu boje s dalšími nevojenskými metodami, na které je kladen velký důraz.

„Úloha nevojenských prostředků dosahování politických a strategických cílů narostla a v mnoha ohledech překonává sílu klasických zbraní. Těžiště vedení konfliktů se přesouvá k politickým, ekonomickým a informačním prostředkům, jejichž síla spočívá ve využití protestního potenciálu populace.“ Jinak řečeno, cílem takového snažení je v maximální možné míře rozložit systém a stabilitu v zemi, kterou vnímáme jako hrozbu, resp. na kterou cílíme. Takový stát se stává podstatně jednodušším cílem pro vojenský útok nebo dosazení závislého politického vedení země.

Rusové tento koncept plně využívají v praxi. Tuto realitu vnímá i Evropská unie. Evropský parlament (EP) přijal dne 23. listopadu 2016 usnesení o strategické komunikaci EU s cílem bojovat s propagandou třetích stran zaměřenou proti unii, které mimo jiné říká:

„(EP) uznává, že ruská vláda využívá širokou škálu nástrojů a prostředků, jako jsou expertní skupiny (think tanks) a zvláštní nadace (např. Russkij mir), zvláštní orgány (Rossotrudničestvo), vícejazyčné televizní stanice (např. RT), domnělé tiskové agentury a multimediální služby (např. Sputnik), přeshraniční sociální a náboženské skupiny, neboť režim se chce představit jako jediný obhájce tradičních křesťanských hodnot, sociální média a internetové trolly s cílem zpochybnit demokratické hodnoty, rozdělovat Evropu, získávat domácí podporu a vytvářet dojem selhávajících států ve východním sousedství EU; zdůrazňuje, že Rusko investuje významné finanční zdroje do svých dezinformačních a propagandistických nástrojů, které využívá buď přímo stát, nebo společnosti a organizace ovládané Kremlem; zdůrazňuje, že na jedné straně Kreml financuje politické strany a další organizace v rámci EU s úmyslem poškodit politickou soudržnost a že na druhé straně se jeho propaganda přímo zaměřuje na konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU.“

V souvislosti s informační a hybridní válkou se o ruských aktivitách jednoznačně vyjadřuje i Severoatlantická aliance (NATO).

Staronová hrozba

Způsob myšlení současné politické a vojenské reprezentace Ruska se od dob studené války a rozpadu SSSR prakticky nezměnil. Z pohledu nestranných pozorovatelů, kteří dobře znají historické reálie, je patrné, že zde nadále panuje personální a mentální kontinuita. Ke změně paranoidního vnímání svobodného světa jako nepřítele, který se snaží Rusko všemožně zničit, doposud nedošlo. Současným prezidentem země je bývalý důstojník Výboru pro státní bezpečnost – komunistické tajné policie KGB. Jsou to právě bývalí příslušníci KGB – elitní složky komunistického totalitního režimu – režimu oddaní lidé s řadou výhod. Ti jej bránili především šířením strachu a využíváním represe. Základem všech totalitních a nedemokratických režimů je lež, manipulace a strach. A i kvůli personální kontinuitě v současných bezpečnostních složkách Ruské federace mají i dnes tyto prostředky a nástroje (manipulace, překrucování faktů a dezinterpretace skutečností) své významné postavení. Stále jsou vnímány jako spolehlivá forma udržení mocenského postavení.

Kontinuita myšlení a různé fóbie (jako je např. strach ze ztráty moci) jsou atributy, pro které by bylo naivní se domnívat, že mluvit o válce, jejíž jsme součástí, je zbytečným přeháněním a výmyslem. Stejně tak není výmyslem říkat, že cílem útoku je rozvrácení důvěry ve společnosti, důvěry v systém, vzájemné důvěry mezi jednotlivci a skupinami kumulací konfliktů. Položme si jednoduchou otázku. Je snazší „ovládnout“ vnitřně oslabenou a názorově rozdělenou společnost, bez důvěry občanů v její reprezentaci, zmítanou politickými konflikty a skandály, nebo společnost, v níž se nic podobného neděje?​

Osvědčená strategie?

Současnost můžeme definovat i jako dobu post-faktuální, postfaktickou, kde fakta a informace přestávají být důležité. Kde prim hrají zejména emoce. Samozřejmě to také souvisí s rozvojem internetu a sociálních sítí, jejichž prostřednictvím se k nám dostává obrovské množství informací. Souvisí to i s uspořádáním lidského mozku. Lidé spíše sáhnou po fotografii nebo krátké „výbušné zprávě“ a už méně často řeší její původ, případně pravdivost. Je pohodlné mít názor rychle a lacině. Takto to dělá většina z nás. Ale právě v tom se skrývá riziko, že podlehneme různým manipulacím.​

Proč je směrem dovnitř strategie šíření dezinformací, fake-news a hoaxů v demokratických zemích tak úspěšná?​

Riziko pro demokracii je o to větší, že žijeme v době davů. Dav vůbec nemusí znamenat jen velké shromáždění lidí na jednom konkrétním fyzickém místě. Může to být klidně i shromáždění (nespokojených, frustrovaných) lidí na sociálních sítích, kteří jsou ovlivňováni vzájemnou interakcí, kde podstatnou roli hrála stejná emoce na základě konkrétního podnětu. Masu silným emocím podléhajících, atomizovaných jedinců lze snadno manipulovat (v době internetu a sociálních sítí je reálná sociální interakce ještě menší a šíření lží ještě jednodušší). V minulosti tento sociálně-psychologický fenomén a jeho účelové posilování propagandou, úmyslnou manipulací a šířením lží, vedl k tomu, že moc získali ti, pro něž byli ostatní lidé jen prostředkem k jejímu nabytí. Získanou moc pak uplatnili především k tomu, aby potlačili svobody a práva všech ostatních.​

Bylo by naivní myslet si, že tohle vše patří do minulosti. Vždy tu budou skupiny, které budou využívat zmíněné fenomény ve svůj prospěch, vytvářet, podněcovat a šířit dezinformace, fake-news a hoaxy, snažíce se přetvořit svět k „obrazu svému“. Bez pravdivých a ověřených informací a faktů lze těžko něčemu důvěřovat. Cílený útok na fakta a pravdivé informace je útokem na důvěru. Pokud nevěříme ničemu, nevěříme institucím, zákonům, ani lidem ve svém okolí, můžeme zůstat osamělí, uzavření a dezorientovaní. Vše může skončit apatickým mávnutím ruky nad světem, nebo únikem tam, kde budeme cítit záruku jistoty, nějakého „pořádku“, klidně to může být náruč autoritáře. Apatie a strach ze svobody jsou zaručeným receptem nástupu různých totalit. Tak to bylo v minulosti, a mentální dědicové totalitních vládců to vědí a využívají to.​

Americký filozof španělského původu George Santayana řekl dnes už známý výrok, „že ten, kdo nezná svou minulost, je nucen si ji zopakovat“. Je proto velmi dobré znát minulost, umět se z ní poučit a rozpoznávat staronové hrozby.​

V našem projektu poukážeme na styčné body, pojítka, prostřednictvím kterých lze sledovat historický rukopis dnešních dezinformační akcí. Mechanismy tvorby a mnohé cíle dezinformací se od dob studené války prakticky nezměnily. Mění se pouze prostředky, jakými jsou realizovány.​

Dezinformace před internetem

Poukážeme na skutečnost, že i před nástupem internetu zde existovaly sofistikované nástroje propagandy a lži, jejichž cílem bylo ovlivnit veřejné mínění v té které zemi, nebo ovlivnit politická rozhodnutí. Fake-news a jiné nástroje hybridní války se neobjevily náhodně, ale stojí za nimi lidé s bohatými zkušenostmi a tradicí v šíření lží, dezinformací a polopravd. V projektu se zaměříme převážně na dezinformační kampaně, které vedla I. správa FMV (Federálního ministerstva vnitra) – rozvědka komunistického Československa.

První správa FMV, byla satelitní službou sovětské I. hlavní správy KGB, představitelé – poradci KGB  – působili v útvarech FMV až do r. 1989. Tyto kampaně byly prováděné v součinnosti s KGB. S ohledem na výše zmíněnou kontinuitu v ruských tajných službách jsou příklady konkrétních dezinformačních akcí z dob studené války cenným zdrojem informací a umožňují nám nahlédnout do způsobů, forem a pracovních metod těchto služeb. Staronový rukopis je patrný i v dnešních aktivitách.

Přiblížením historických faktů chceme čtenáře motivovat k vlastnímu uvažování nad realitou a podnítit je k reakcím, které budou vést k dalším kritickým otázkám. Jeden z nejúčinnějších prostředků proti pasivnímu přijímání neověřených informací z pochybných zdrojů představujících mimořádnou hrozbu pro demokracii a svobodu je umění kriticky vyhodnotit a ověřit informaci.​

Pro aktivity, které mají za cíl vnitřní rozklad společnosti, se v dokumentech NATO a dalších bezpečnostních analýzách často používá pojem „aktivní opatření“. Opět se nejedná o novum. Aktivní opatření (AO) byla součástí práce tajných služeb celého někdejšího východního bloku. Byla zaměřena směrem ven a měla působit v zemích nepřítele, ale byla také spolu s propagandou orientovaná i na vlastní obyvatelstvo.​

Československá komunistická rozvědka aktivní opatření definovala jako přísně tajné opatření směřující v konečném účinku k podpoře zahraniční politiky a bezpečnosti světové socialistické soustavy, nebo k naplnění určitého operativního záměru. Cílem aktivních opatření mělo být:

  • Odhalovat agresivní dobrodružnou politiku imperialismu (zejména amerického a západoněmeckého), podporovat politiku odzbrojení, mírové koexistence.
  • Rozkládat a zpomalovat činnost stávajících nebo vznikajících vojensko-politických a ekonomických imperialistických uskupení.
  • Vyvolávat rozpory a nedůvěru mezi jednotlivými imperialistickými mocnostmi navzájem, jejich vládami, představiteli a institucemi.
  • Vyvolávat nedůvěru neutrálních rozvojových zemí k hlavním imperialistickým mocnostem a naopak.
  • Vytvářet situace vedoucí v imperialistickém táboře k politickým, ekonomickým, vojenským nebo jiným rozporům a krizím.
  • Pomáhat národním hnutím nebo jiným protiimperialistickým hnutím.
  • Aktivně pomáhat národům nebo státům, které se vymanily z kapitalistického područí, a podporovat je.

Příprava, koordinace a řízení aktivních opatření na I. správě FMV byla v gesci Odboru aktivních opatření. Před jeho vznikem v roce 1963 dezinformační a psychologické operace prováděly jiné úseky zaměřené na linii politického zpravodajství (akce proti SRN zaměřené zejména proti německému revanšismu, na poúnorovou emigraci). Po vzniku samostatného dezinformačního odboru v r. 1964 začínají jednotlivé úseky rozvědky operace více koordinovat a zefektivňovat.

Okupace v srpnu 1968 a následná normalizace měla na čs. rozvědku rovněž krátkodobý dopad co do počtu realizace jednotlivých aktivních opatření. Po „konsolidaci a normalizaci“, zejména té personální v druhé polovině 70. let, se linie aktivních opatření soustředila na operace, jejichž cíle byly formovány na mezinárodních poradách zástupců rozvědek zemí socialistické soustavy a dále koordinované při pravidelných konzultacích s příslušníky Odboru A1 Hlavní správy Výboru pro státní bezpečnost (KGB). Cíle dlouhodobých operací se měnily jen minimálně a rozvědky východního bloku se zavazovaly svými aktivitami naplňovat mimo jiné:​

  • „Podporovat socialistické země v jejich boji za mírové a odzbrojovací strategie, odvrácení zbrojení v kosmu,.. prosazovat pásma bez zbraní … dosažení likvidace chemických zbraní .., zřeknutí se vývoje nových zbrojních systémů ..“
  • „Napomáhat protiválečnému hnutí v Západní Evropě a USA, podporovat mírové iniciativy nezúčastněných zemí s cílem posílit politický tlak na vlády zemí NATO, ..
  • Oslabovat pozice USA v Západní Evropě a zostřovat konflikty v NATO.
  • Aktivně působit na vlády, jednotlivé veřejné činitele a velké byznysmeny​ hlavních kapitalistických zemí s cílem stimulovat je ke konstruktivnímu postoji k socialistickým zemím…
  • Odhalovat agresivní charakter zahraničně-politického kurzu USA, jejich politiku státního terorismu, odhalovat nebezpečné následky realizace Strategické obranné iniciativy.
  • Odhalovat intriky pekingského vedení.
  • Diskreditovat nepřátelské tajné služby, centra ideologické diverze, odhalovat akce speciálních služeb západních zemí, namířené na pomoc disentu a tzv. ochranu lidských práv …

Jednotlivé cíle byly rozpracovány v konkrétních operacích, tzv. liniových, tematických aktivních opatřeních rozvědky. Toto rozdělení existovalo v rámci I. správy FMV až do listopadu 1989.​

Přehled metod a způsobů provádění dezinformačních a psychologických operací před r. 1989

Pokud dnes sledujeme medializované a prokázané aktivity Ruska v rámci hybridní války a porovnáme je s aktivitami, které ve studené válce v rámci aktivních opatření uskutečňovala KGB a satelitní služby východního bloku, můžeme konstatovat plynulou kontinuitu v prostředcích a formách jejich provádění. Pro srovnání, mezi nejzákladnější způsoby a prostředky realizace prováděných aktivních opatření patřilo:​

  • organizování stávek, protestních shromáždění, mírových demonstrací, konferencí, besed, veřejných schůzí
  • využívání vysoce postavených osob (politiků, žurnalistů), dokumentů různých organizací, vládních úřadů
  • interpelace v parlamentu, rozprava v parlamentu, projev ve vládě, šeptanda v diplomatických kruzích, nota ministerstev
  • rezoluce na kongresu, interpelace na kongresu
  • oficiální intervence velvyslance
  • předání informací, předání dezinformací
  • prohlášení politických stran
  • publikace článků, dokumentů, komentářů v tisku a rozhlase
  • tisková konference, prohlášení ČTK
  • zahraniční vysílání čs. rozhlasu
  • kampaň v tisku
  • televizní programy a filmy
  • protestní telegramy, dopisy čtenářů, výhrůžné dopisy
  • dopisy solidarity vládním činitelům
  • vydávání knih, brožur, letáků, nálepek, plakátů
  • využívání napodobenin bulletinů, dopisů, dokumentů
  • ovlivňování politiky prostřednictvím vysoce postavených významných osobností, organizací nebo skupin.

Dezinformace představují bezpečnostní riziko a jsou ohrožením svobody a demokracie. Jeden z efektivních způsobů, jak jim čelit, je systematické vzdělávání a informování veřejnosti a rozvíjení občanské společnosti vážící si svobody. Není a nebude to lehký boj, protože svoboda nese i nutnou dávku odpovědnosti a ta se každému nezamlouvá. Na druhé straně, vyjádřeno anekdotou Tomáše Janovice, „totalita osvobozuje od myšlení“. Můžete si vybrat.

My si vybíráme (dokud se můžeme samostatně rozhodnout) svobodu a život v pravdě.  A proto vznikl tento projekt.

Projekt vznikl ve spolupráci: Platform of European Memory and Conscience, Centra pro dokumentaci totalitních režimů, Living Memory a Konrad Adenauer Stiftung. HlídacíPes.org ho zveřejňuje se souhlasem Platformy evropské paměti a svědomí a v následujících týdnech přinese například články o opatřeních proti redakci exilového časopisu Svědectví nebo o dezinformační hře o falešnou politickou závěť Konrada Adenauera publikovanou agentem StB.

Seriál dnes otevíráme textem „Jsme ve válce a musíme se bránit“ historika Martina Slávika, člena občanského sdružení Living Memory.

Převzato z Hlidacipes.org.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner