Chlapec je otcem muže, říkají v Anglii. Tak je i malý Voloďa otcem Vladimira Vladimiroviče Putina, který bude dnes opět inaugurován jako ruský prezident.
Voloďa měl ovšem i skutečného tatínka, který za války bojoval v Rudé armádě. Měl i dědečka, který vařil už u carského dvora a potom Stalinovi na jeho dače. Oba jeho sourozenci zemřeli. Matka přežila blokádu Leningradu. Babičku zabili Němci. Matčini bratři padli na frontě. Vyrůstal v malém komunálním bytě, kde se na dvorku rval. Byl malý a naučil se bojová umění. Obdivoval statečné čekisty, jak se o nich psalo v románech. Jako mladík se šel nahlásit do velké budovy KGB ve městě (tehdy se jmenovalo Leningrad), že chce být také příslušníkem. Vysvětlili mu, že do KGB se člověk nemůže přihlásit, že si vybírají sami. Naznačili ale, že je dobré, když potenciální kandidát třeba vystuduje práva. Tak šel studovat práva.
Pak už možná na svůj sen zapomněl, ale oni nezapomněli a našli si ho. Začal se tedy připravovat na svou dráhu. Byl snaživý a učil se německy. Snil o tom, že bude jednou působit v nepřátelské kapitalistické cizině. Jenže se někde porval a tím si kariéru dost pochroumal. Skončil tedy v Německé demokratické republice v Drážďanech, a to spolu se svou manželkou. Ta dost trpěla společenskou izolací, jaká byla nutnou součástí manželovy profese, ale snášela to s trpělivostí ruské ženy.
NDR nebyla ve srovnání se Západem nic moc, ale bylo to pořád lepší než život v SSSR. Okázalé činy se tam ale dělat nedaly. Byla to samá úřednická práce, verbování agentů a zase jen spisy a spisy. Do toho přišel pád berlínské zdi. Tam je zaznamenán aspoň jeden hrdinský čin. Když východoněmečtí demonstranti chtěli vniknout do budovy KGB v Drážďanech, vyšel Vladimir Vladimirovič ven a oznámil jim, že pak se bude střílet. Přeháněl, tak dobře na tom nebyli, ale zástup přesvědčil.
Návrat do novách poměrů byl tristní. Přišel pád všeho, čemu mladý Putin věřil. Vojáci se vraceli do mateřské země, kde ani neměli kde bydlet. Všeobecný rozklad. Uchytil se tedy v Petěrburgu (už to nebyl Leningrad) a postupoval jako pilný a spolehlivý muž v městské správě, kterou tehdy šéfoval starosta Anatolij Sobčak s pověstí liberála, který se fotil s Billem Clintonem a přednášel po světě. Když přišel v roce 1991 pokus o puč, museli se všichni rychle rozhodnout, na čí stranu se postaví. Starosta byl na straně Borise Jelcina a Putin se zřejmě po krátkém zaváhání přidal také na jeho stranu.
Putinovo působení v Petěrburgu je dost neprůhledné. Starosta se snažil do města natáhnout zahraniční kapitál, kšeftovalo se s nemovitostmi a nad smlouvami bděl Putin. Ve městě kvetla mafiánská zločinnost. Byly to tehdy často obchody podivné, které lidem nepřinesly nic. Mluvilo se o velké korupci. Putinovi ale nikdy nikdo nic nedokázal. Z jeho životního stylu se dá usuzovat, že pokud k nějakým velkým penězům přišel, nebylo to nikdy vidět. Když byl starosta Sobčak později obviněn z korupce, prchl vv roce 1997 bez dokladů letadlem do Paříže a pomohl mu při tom Putin. Hodně riskoval, ale byl to od něj projev loajality až do samého konce.
Když se pod Borisem Jelcinem kývala židle, postavil se spolu se Sobčakem na jeho stranu. Byl povolán do Moskvy, stoupal opět místo po místě, opíral se o dávné kamarády z Leningradu, důvěřoval příslušníkům KGB. Zbytek je známý. Když nemocný Jelcin pochopil, že dál nemůže pokračovat, vymyslel plán. Putin už byl premiérem. Když Jelcin odstoupí, stane se Putin úřadujícím prezidentem a bude mít velkou šanci stát ve volbách jeho nástupcem. Pak bude šance na beztrestnost pro Jelcina a jeho „Rodinu“, jak se tomu říkalo. Tak se i stalo. Problémy s Čečenským separatismem řešil novou válkou. Válka se protáhla, byla brutální vůči civilistům, o kterých se nemluvilo, umírali ruští vojáci – o nich se taky nemluvilo.
Pro pochopení V. V. Putina a jeho počínání je určitě třeba vzít v úvahu i všechny další okolnosti. Třeba to, že Západ si Rusko zařadil mezi rozvojové země, což byla pravda, krom toho velkého arzenálu jaderných zbraní. Bývalá supervelmoc byla takovým pádem samozřejmě ponížena a Putin sám označil konec SSSR za katastrofu. Rusko se nevydalo z frustrace cestou, jakou zvolily kdysi poražené země jako Německo a Japonsko. Neobrátilo se k rozvoji, k tomu, aby bylo ekonomickou velmocí, ale snažilo se najít ztracenou důstojnost v národní hrdosti a v připomínání čehokoli, od tradic carského Ruska až po Velkou vlasteneckou válku. Došlo k zasnoubení rudé hvězdy, která je dodnes na ruských vojenských letadlech a carské orlice. Putin líbá ikony a kněz žehná lodím Sojuz, než se vydají do vesmíru. Proč ne, vždyť byl Voloďa jako malý pokřtěn.
A tak ho tu máme. Malého rváče, který se učil bojovat na ulicích a na dvorku s pobíhajícími krysami, chlapce, který od dětství žil v malých bytech a pro kterého se KGB stala druhým domovem. Až do dospělosti nepoznal svět, neměl jiné přátele, než ty z dětství a pak z tajných služeb. Zřejmě nikdy nevěřil nikomu cizímu a věřil vlastní síle. Poznal nejistotu a nuzné poměry a vysnil si romantický ideál, který nijak neodpovídal realitě. Uměl být loajální i za cenu rizika a nezdá se, že by ho nějak dojímal život lidských obětí, ať je to nepřítel, nebo vlastní pěšáci. Někdy je považován za jednoho z nejbohatších mužů světa, ale nedá se mu to dobře prokázat. Spletenec majetkových poměrů v jeho okolí je nepřehledný a moc po tom pátrat může stát zvědavce život.
Takový je člověk, který teď stojí proti západnímu světu. Možná by proti němu nestál, kdyby se západní svět podobal tomu jeho, ale to není možné. Zůstane tedy vládcem své zmenšené říše, která umí jen těžit suroviny a nevyrábí nic, co by někdo ve světě chtěl. Kromě zbraní. Zůstává, protože lidé si o něm myslí, že možná není nic moc, ale obávají se, že po něm by mohlo přijít něco neznámého a horšího. Žijí přece v Rusku a mají zkušenost posledních sto let, že je třeba přežít a lépe se žije ve známé bídě než neznámé. A zůstává, protože ovládl média a mocné oligarchy strachem.
A zůstáváme i my, co žijeme v domnělé sféře vlivu malého Volodi, rváče, který vyrostl na dvorku s krysami a má velkou moc a nejspíš i nějaký strach. Poslední demonstrace proti němu rozháněli kozáci biči a muži v uniformách zatýkali i děti. Takže všechno nejlepší do dalších dnech vládnutí. Je třeba si splnit dětský sen a zachránit dětskou duši, byť by měl celý svět zhynout. Voloďovu citlivou a chladnou duši.