Vůdce hnutí ANO a český premiér Andrej Babiš FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Máme velký průšvih. V čele vlády České republiky stojí člověk, který vůbec nechápe principy demokratického vládnutí. A dokonce jimi veřejně opovrhuje. Premiér Andrej Babiš ignoruje demokratickou dělbu moci i komunikaci mezi ústavními činiteli. Za jediné mocenské centrum považuje exekutivu, kterou ovšem zužuje na vládu, přičemž hlavním a jediným vykonavatelem moci má být v jeho představách předseda vlády čili Andrej Babiš.
Také ministry vnímá Babiš pouze jako své podřízené a pomocníky, přestože Ústava ČR jasně hovoří o tom, že vláda rozhoduje ve sboru, hlasuje a usnáší se nadpoloviční většinou. Teď Úřad vlády chystá i změnu jednacího řádu vlády, který má ještě více zastřít průběh hlasování jednotlivých ministrů a posílit postavení ministerského předsedy. Premiér Babiš veřejně dehonestuje parlament jako žvanírnu a jeho podivná šestikoalice (ANO, SPD + Svobodní + Trikolora + PRO, Motoristé sobě) funguje jako poslušná hlasovací mašina. Ta navíc tvoří zákony mimo normální procedury, když Babišova koalice chrlí nikoliv vládní, ale především poslanecké návrhy zákonů a obchází tak i patřičnou expertní oponenturu. Výsledkem jsou legislativní paskvily.
I soudní moc, včetně Ústavního soudu ČR, premiér soustavně napadá, snaží se ji ovlivňovat a v očích veřejnosti zbavovat legitimity. Vrcholem byl nikoliv kuloárně, ale oficiálně formulovaný požadavek vlády, kdo z ústavních soudců má být vyloučen z posuzování kompetenční žaloby podané prezidentem republiky. Nemluvě o tom, že Andrej Babiš veřejně (!) prohlašuje, že nehodlá komunikovat s prezidentem republiky, jenž je hlavou státu a nejvyšším ústavním činitelem, protože ho prý k ničemu nepotřebuje. Premiér tak vědomě směřuje k ústavní krizi, což mu evidentně nevadí, protože zájmy České republiky pro něj nejsou klíčovou prioritou. Možná si ústavní krizi dokonce přeje.
V přímém přenosu sledujeme pozvolnou koncentraci moci v Babišových rukách a jeho snahu o nastolení autoritářského stylu vládnutí s demokratickou fasádou. Patří k tomu i Babišova „edukativní“ zábavně politická videa, jimiž své voliče utvrzuje v přesvědčení, že demokracie je prostá vláda většiny, která se nijak nemusí ohlížet na opozici, demokratické principy, pravidla právního státu a ústavní zvyklosti, protože přece „vyhrála volby“. Vítěz voleb podle této zvrácené logiky může se státem nakládat podle své libovůle.
To, co Babiš předvádí, je destrukce demokracie, a to mnohem drsnější a rychlejší než za Orbánova panování v Maďarsku. Zatímco maďarský autoritář postupoval dlouhodobě, systematicky a promyšlenou změnou zákonů, aniž by se ke svému cíli otevřeně hlásil, Babiš se chová chaoticky a impulsivně, přičemž nám ve vzteku se směsí arogance a bohorovnosti veřejně prozrazuje, že chce prostě vládnout bez otravných demokratických procedur. Všem občanům České republiky, nejen voličům ANO, to prodává jako cestu k efektivnímu vládnutí, které je realizováno právě skrze něj jakožto nejskvělejšího manažera a starostlivého vůdce.
Andrej Babiš je bytostný antidemokrat a autoritář lačnící po absolutní moci, to už nelze přehlížet a tvářit se zdánlivě neutrálně. Ať už od nástupu do Strakovy akademie v loňském prosinci udělal cokoliv, s jeho elektorátem to však ani nehne. Stále má v průzkumech svých stabilních 30+ procent. I to je jeden z dokladů skutečnosti, že ANO není normální demokratické hnutí s prvky sebereflexe, nýbrž bizarní politicko-náboženský kult, v němž úlohu Pánaboha hraje neomylný, vševědoucí a všemohoucí Andrej z Průhonic. Svým ctitelům bez skrupulí nabízí osvobození od politiky, tj. depolitizaci a odhození občanské odpovědnosti výměnou za sladkou pasivitu a neobčanské lenošení. Prostě zdánlivě laskavé soft autoritářství s demokratickou fasádou.
Dominancí kultu „Svědků Babišových“ v českém politickém provozu jsme se dostali do situace, kdy už neprobíhá normální soutěž politických programů a idejí prostřednictvím politických stran a hnutí. Demokratická část politického spektra, občanské společnosti a médií se ocitla v zápase s otevřeným autoritářstvím, jde o bytí či nebytí demokracie v naší zemi. Souručenství ANO, SPD + Svobodní + Trikolora + PRO a Motoristé sobě není jen skrumáží populistů, nacionalistů a proruských vlastizrádců. Jde o reprezentanty vědomého úsilí o zničení ústavních pořádků a demokracie v České republice.
Hlavním kamenem úrazu je samozřejmě sám Andrej Babiš, který se vůči Ústavě ČR a demokratickým principům chová jako rozzuřený extrémista. Hnutí ANO je ostatně jen taková podivná sekta, která bez Babiše, trestně stíhaného postkomunistického oligarchy s obřím a mnohočetným střetem zájmů, nemůže existovat. Jenže, jak vidno, s voliči ANO, což jsou občansky nevzdělaní Babišovi uctívači, za žádných okolností nehneme. Proto je i nadále hlavní cestou k záchraně české demokracie onen často vysmívaný program Antibabiš.
Andreji Babišovi bude v září 72 let. Užívá si svou koncentrovanou moc, ale zároveň, jak vím coby sledovač jeho trapných videí, se panicky bojí stárnutí a smrti. Striktně vzato, Babiš za svůj život sám nevytvořil nic. Babiš totiž nic netvoří, on jen shromažďuje. Jako prominentní princátko z podniků zahraničního obchodu, svázané s KSČ a StB, využil své konexe v (post)komunistickém podsvětí a v tajných službách, nejspíše i těch sovětsko-ruských, k dobře informovaným akvizicím čili nákupům majetku, lidí, vlivu a moci. Teď se obává, že po něm kromě takto vytvořeného impéria nezůstane nic dobrého a chvályhodného. Jen toxické dědictví páchnoucí Agrofertem. Babiš je v poslední době posedlý ezoterickým zájmem o vlastní zdraví a dlouhověkost, a to je právě jeho největší slabina.
Pokud chceme zachránit Česko před babišistickou autokracií, pak demokratické strany, občanská společnost a nezávislá média by měly spustit drsný kolotoč, který totálně vyčerpá už tak značně unaveného a stárnoucího Andreje Babiše. Vůdce sekty ANO musí být doslova usmýkán nejen stále dokola opakovanými argumenty, ale i chytrou ironií a sarkasmem, aby byl nucen trapně reagovat ve svých videích. Musí být na tiskových konferencích a na předvolebních manifestacích chladnokrevně vytáčen k nepříčetnosti a vzteklým reakcím, ať blekotá a projevuje svou už pověstnou chaotičnost. Jestliže podle svých vlastních slov skoro nespí, tak ať nespí vůbec. Utahejme společně Babiše, vrchního ústavního ničitele a vůdce protidemokratických živlů. Svou již nastoupenou cestu k autoritářství vzdá jen a pouze tehdy, pokud mu už nezůstanou žádné fyzické a psychické síly.
Řešme znovu Babišovo působení v Maroku, jeho podnikání v Německu a investice ve Francii. Konfrontujme ho na tiskovkách, webech a sociálních sítích s diletantismem a hochštaplerstvím jeho poskoků ve vládě a v parlamentu. Omlaťme mu o hlavu jeho trapný trumpismus. Znovu pišme o tom, jak tento údajný zastánce tradičních hodnot zneužívá a ničí svou rodinu a jak vysává své zaměstnance. Připomínejme, jak barbarsky zachází s češtinou a jakou míru ignorance projevuje vůči českým dějinám a tradicím. Je třeba ho zesměšnit v zahraničí, kde už nyní není brán příliš vážně a hrozně mu to vadí.
Zkrátka a jednoduše: promyšleně usmýkejme dědu Babiše, ať hodí ručník do ringu a konečně odejde do politického důchodu. Tam se může věnovat vaření zdravých čajíčků, četbě ezoterické literatury a své vysněné „longevity“. A vůbec by neuškodilo, kdyby nakonec znovu stanul před nezávislým soudem. Třeba nakonec skončí v chládku s péčí vězeňské služby, kde by pak mohl v klidu a míru meditovat nad otázkami dobra a zla, života a smrti. Je nutné na tom makat.
