Mít fotografii svého dítěte na obálce časopisu, to by jistě mnoho rodičů potěšilo. Když se ale manželé Levinsonovi dozvěděli, že obrázek jejich dcery zdobí nacistický časopis a je považován za vzor árijského dítěte, vyděsilo je to. Bylo to totiž v Německu v roce 1935 a oni byli Židé.
Byla to úspěšná fotka velmi roztomilého dítěte, a přesto rodiče v roce 1935 s hrůzou zírali na snímek své dcery. Jacob a Pauline Levinsonovi měli v rukou vydání propagačního nacistického časopisu Sonne ins Haus – Slunce do domu. Na titulní straně byla fotografie jejich osmiměsíční dcery Hessy. Podle časopisu to bylo nejkrásnější árijské dítě. Jenže to tak úplně nesedělo. Levinsonovi byli Židé.
Hessy stále žije, unikla nacistickému řádění i zvláštnímu ohrožení, které ještě navíc představovala tato fotografie. Teď dlí 86-letá Hessy Levinsonová Taftová se svou dcerou v San Franciscu, dokud nebude po pandemii cestování bezpečnější, a pak se chce vrátit do New Yorku, kde žije od roku 1948.
Jak se stalo, že se židovské dítě stalo vzorem dítka árijského? Magazín Spiegel.de, který se tomuto příběhu věnoval, píše: „Její rodiče, Jacob a Pauline Levinsonovi, se vzali v Lotyšsku v roce 1928 a studovali hudbu na univerzitě v Berlíně. Na začátku třicátých let se Jacob Levinson zavázal, že podepíše smlouvu jako baryton, jenže pak si všimli jeho židovského příjmení.“ Stal se tedy podnikatelem a vybudoval úspěšný dovozní obchod. V květnu 1934 se jim narodila Hessy.
„Hrdí rodiče chtěli fotku dítěte a se svou osmiměsíční dcerou v roce 1935 navštívili fotografa Hanse Ballina. U něj vznikl obrázek Hessy, který se měl záhy stát slavným, protože nacistické ministerstvo propagandy vyhlásilo mezi německými fotografy soutěž o nejkrásnější německé dítě. Ballin poslal několik návrhů, včetně fotky Hessy. Nakonec tato fotografie zvítězila.“
Levinsonovi se o pár týdnů doslechli, že jejich dítě je na obálce časopisu, a šli si ho sehnat. Když to viděli, byli v šoku.
Hessy vypráví: „Moje matka napochodovala do fotografova studia a konfrontovala ho s tím, že věděl, že vyfotil židovské dítě. Celý život si pamatovala jeho odpověď: ‚Ano, ale já jsem si to dovolil, aby byla zábava.‘ Mé matce to vůbec nepřišlo zábavné.‘“
Ta fotka rodinu ohrozila. Židé byli od roku 1933 postupně zbavováni práv, nacisté jim odebrali hospodářskou základnu a rasová ideologie nabývala stále otevřenějších forem. Jen osm měsíců po zveřejnění Hessyiny fotky byly vydány norimberské rasové zákony, což byla příprava na systematické vraždění Židů.
Levinsonovým bylo jasné, že pokud vyjde najevo, že nejdokonalejší árijské dítě je ve skutečnosti židovské, ministerstvo propagandy se bude mstít. Mezitím se fotografie rozšířila do všech koutů německé říše. „Moje teta v Litvě mi chtěla koupit přání k narozeninám a objevila mou fotku na pohlednici, kterou pak poslala do Berlína v obálce,“ říká Hessy.
Nakonec bylo jasné, že bude nutné z Německa prostě zmizet. Do toho se ještě v roce 1936 narodila Hessyina mladší sestra Noemi. Čtyřčlenná rodina se nejprve přestěhovala do Lotyšska a v roce 1938 do Paříže. Ale ani tam se necítili bezpeční. V roce 1941 pokračují v útěku do Portugalska. Dostat se ale z Evropy bylo složité, nikdo nechtěl dát rodině víza, až se nakonec podařilo obstarat kubánská, a tak rodina v roce 1942 skončila v Havaně. Tam se jim dařilo, ale otec chtěl do Spojených států, kde už pak rodina od roku 1948 zůstala.
Hessy se tam provdala za Earla Tafta, s kterým měla dvě děti.
Tento příběh by nejspíš už nikdo neznal, ale v roce 1978 Hessy její kamarádka přesvědčila, aby o tom napsala kapitolu do knihy o přeživších lotyšského holokaustu. O holokaustu se přitom u nich doma nemluvilo, otec chtěl na tu fotografii a všechno, co pak následovalo, zapomenout. Spíše byla o tom traumatu a útěku ochotná hovořit matka. Byla to také matka, kdo si v roce 1938 vzal při útěku z Německa tři výtisky onoho časopisu sebou. Jeden z nich pak Hessy darovala Muzeu holokaustu ve Washingtonu.
Je jedním z paradoxů, že kdyby nebyli Levinsonovi hned na začátku tak ohroženi, možná by se o útěk z Německa pokusili pozdě a dnes by nikdo z rodiny nebyl naživu. Tak, jak se to stalo šesti milionům Židů, kteří holokaust nepřežili.
