Téměř bez zájmu médií zapadla zpráva, že dozorující žalobce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Marek Bodlák zastavil vyšetřování svého kolegy z olomouckého Vrchního státního zastupitelství Petra Šeredy. Parlamentní vyšetřovací komise na něj podala trestní oznámení kvůli podezření z nelegálního úniku informací v citlivé kauze týkající se policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Státní zástupce však byl jiného názoru. Má to snad znamenat, že účelové úniky ze živých spisů do médií, navíc zmanipulované a lživě interpretované, nejsou závažným trestným činem? Nebo si jen úzce propojená skupina vrchních státních zástupců kryje záda?

Odmítání odpovědnosti žalobců

Podle všeho platí druhé vysvětlení. To by ovšem potvrzovalo velmi tristní stav části vrcholných justičních orgánů, chovajících se jako stát ve státě a nepřipouštějících si nést odpovědnost za zjevná pochybení, či dokonce prokázaná porušení zákona. Připomeňme si, oč v případě Petra Šeredy šlo.

Loňský spor o policejní reorganizaci provázely masivní úniky informací ze spisů do médií, zejména vlastněných vůdcem hnutí ANO. Komise ve své závěrečné zprávě jednomyslně konstatovala, že docházelo zejména k únikům konkrétních odposlechů.

[ctete]98454[/ctete]

„Jejich následná medializace je fenomén, který provázel jak organizační změnu, tak následnou činnost vyšetřovací komise. Některé informace byly veřejně komentovány nebo prezentovány zejména Jiřím Komárkem, Pavlem Komárem, Robertem Šlachtou a Ivo Ištvanem. I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé,“ uvádějí poslanci ve zprávě.

Tento stav je podle nich v rozporu se zásadami trestního řízení, jako je zásada zdrženlivosti, zásada neveřejnosti přípravného řízení a zásada presumpce neviny. V rozporu s nimi byl i postup Ištvanova žalobce Petra Šeredy, který poskytl bez zřejmého právního titulu přepis usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) se závěry vyšetřování policejního prezidenta Tuhého Jiřímu Komárkovi ze Šlachtova ÚOOZ. Ten následně v České televize obvinil policejního prezidenta z „brutálního úniku informací“ s možnou škodou stovek milionů korun.

Vyšetřováním se prokázalo, že šlo o dezinformační kampaň ve snaze zvýšit společenské napětí a očernit vedení policejního prezidia, prosazující reformu. Inkriminovaný přepis usnesení GIBS byl navíc účelově upravován. I proto komise podala trestní oznámení nejen na Petra Šeredu, ale i na vyšetřovatele Milana Vaculíka z generální inspekce.

Nadále se trestním oznámením nezabýváme

A výsledek? Jak informoval Radiožurnál (20. 3. 2017), dozorující žalobce Marek Bodlák toto trestní oznámení odložil. „V popisovaném jednání jsem neshledal podezření ze spáchání jakéhokoliv trestného činu. Nadále se tím trestním oznámením nezabýváme,“ prohlásil.

Ve výše uvedeném světle vyznívá toto rozhodnutí jako výsměch. Má to snad znamenat, že poskytování informací ze živých policejních spisů je v souladu se zákonem? Dokonce navíc, když se prokáží jako vyfabulovaná s podezřením, že slouží jen politickému boji a zájmům úzké skupiny spřízněných státních zástupců a policistů? Nebo jsou tyto nelegální úniky do vybraných médií tak obvyklá praxe, že to žalobcům z okruhu Iva Ištvana a Lenky Bradáčové nepřipadá ani trochu divné?

Vzhledem k rychlosti zametení Šeredovy kauzy pod koberec bychom se mohli ptát dál. Byli před odložením případu vyslechnuti členové parlamentní komise? Jaké materiály a důkazy si pražští vrchní žalobci k serióznímu posouzení této věci opatřili?

Když státní zástupce vyšetřuje státního zástupce

Vrchní státní zastupitelství v Praze mimochodem jen potvrdilo, že další závěry parlamentní komise jsou zcela na místě. Sněmovna totiž na její návrh přijala usnesení, které vyzývá vládu k předložení změny trestního řádu tak, aby dozor nad vyšetřováním podezření z trestné činnosti státních zástupců nevykonával jako dosud rovněž státní zástupce, ale nezávislý orgán. Podobně jako trestné činy policistů vyšetřuje od Policie ČR oddělená generální inspekce.

Odůvodnění tohoto návrhu, který vzápětí už stihl odmítnout ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), s Andrejem Babišem napojený na justiční špičky, přesně zapadá do této kategorie. Proto pro tyto případy poslanci napříč politickým spektrem podporují vytvoření nového institutu, blízkého pojetí nezávislého vyšetřujícího soudce.

„Státní zastupitelství disponuje velkou mocí v rámci trestního řízení, což v demokratickém právním státě musí být spojeno s odpovědností, která nemůže být narušena stavovskou soudržností a osobními přátelskými vazbami,“ odůvodnili svůj návrh poslanci.

Zřejmě se nedočkáme ani potrestání dalšího Ištvanova žalobce Pavla Komára, který v rozporu se zákonem poskytl médiím informace o výslechu vedení policie. Kárné řízení s Komárem, oznámené loni v říjnu nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, se nepochopitelně vleče už pátý měsíc.

Bez vyvození osobní odpovědnosti zůstane i skandálně chybný dozor olomouckých žalobců ve věci vyšetřování policejního prezidenta. Podle Ištvana šlo o „pochybení drobného charakteru, které prý nemělo žádný vliv na průběh řízení,“ uvedl v obhajobě své podřízené, dozorující žalobkyně Jarmily Ošlejškové, spolupracující s vyšetřovatelem Vaculíkem.

Právní stát, nebo jeho karikatura?

V současné době však dochází k dalším jevům, které příliš nesvědčí o objektivním výkonu justiční soustavy. Jak uvedlo Právo, Městské státní zastupitelství v Praze, kde loni Lenka Bradáčová prosadila změnu vedení, se odmítá zabývat podezřením z porušení zákona Roberta Šlachty, kterého policejní prezidium viní z neoprávněných soukromých jízd služebním vozidlem během dovolené po oznámení jeho rezignace. Tím měl policii vědomě způsobit škodu.

Generální inspekce potvrdila, že k porušení předpisů došlo, nicméně žalobce případ uložil k ledu s tím, že jakýkoliv postih by byl v této věci neadekvátní. Pozoruhodné je i jeho odůvodnění, kdy při svém rozhodnutí zohlednil dlouholeté služby Roberta Šlachty pro stát.

[ctete]101959[/ctete]

Policejní prezidium se s tímto rozhodnutím nesmířilo a podalo stížnost, o které má rozhodnout Lenka Bradáčová. Vzhledem k úzkým osobním vazbám je však na místě velká skepse, že ke stíhání Šlachty v této věci skutečně dojde.

Žijeme ještě v právním státě, tedy v rámci spravedlivého boje proti těm, kdo skutečně porušují zákony, se zásadou padni komu padni? Nebo v jeho mediální karikatuře, ohrožující samotnou podstatu právního státu?

To druhé je ve světle chování části justičních špiček mnohem blíže pravdě.