Německý nacionální socialismus je revoluční rasistická ideologie hlásající vyvolenost Němců, která ústy svých představitelů propagovala zotročení a vyhlazení celých národů. Adolf Hitler, od roku 1921 vůdce Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), byl demokratickým politikům a intelektuálům výmarského Německa dlouho k smíchu. 

Jenže Hitler jako hlasatel nenávisti a strachu kolem své strany v časech velké hospodářské krize shromáždil obrovskou masu občanů, kteří odhlíželi od jeho rasistické ideologie, poněvadž v nacio­nálně-socialistickém hnutí viděli především katalyzátor své existenciální frustrace a hněvu. A tak si počátkem třicátých let chodily na demonstrace německých nacistů poslechnout běsnícího Hitlera masy „slušných lidí“, kteří byli „jen“ znechuceni vládou, špatnou hospodářskou situací, západní dekadencí a obecně demokracií, jež jim prý nedokázala zajistit štěstí, blahobyt a bezpečí. Rasistické výlevy většina z nich nesdílela, byť řeči o obnovení velikosti Německa se jim nejspíše líbily.

Hitler nejezdil po Německu „obytňákem“, ale dopravoval se letadlem, takže během volebních kampaní stihl i několik manifestací denně. Když se v lednu 1933 ujal po vyhraných volbách úřadu říšského kancléře, stanul v čele koaliční vlády. Jenže za frenetického jásotu „slušných lidí“ toužících po pořádku zničil během několika měsíců křehkou parlamentní demokracii, nastolil brutální diktaturu a nakonec rozpoutal genocidní válku globálních rozměrů. Bez „slušných lidí“, pohrdajících svobodou a štítících se osobní odpovědnosti, by se mu uchopení moci nezdařilo. Po válce s desítkami milionů mrtvých pak „slušní lidé“ (nejen) v Německu vysvětlovali, že onu ideologii nebrali vážně, byli jen svedeni ve svém spravedlivém rozhořčení.

Na to jsem musel myslet, když v Praze na Václavském náměstí probíhala 3. září demonstrace pod heslem „Česká republika na 1. místě“. Mnozí účastníci této sešlosti, prokazatelně organizované proruskými živly, se dušují, že přišli vyjádřit svůj strach z energetické krize a nesouhlas s vládou, která pro ně údajně nedělá nic. Vzkazují nám, že přece není důležité, kdo a co říkal na tribuně,…