Tato společnost je nejméně od prezidentské volby rozdělena lží. A následky toho, že jsme se vůči této lži razantně nevymezili a nepostavili se jí, pociťujeme dodnes.
Co bylo černé, je bílé. Některé jistoty polistopadové éry se zbortily. Kupříkladu alespoň minimální důstojnost prezidentského úřadu. Nebo vztah k našim spojencům na Západě. Co se to tu vlastně stalo?
Předzvěstí vítězství Miloše Zemana v přímé prezidentské volbě byl, jak již víme, Lukoilem zaplacený lživý inzerát vůči Karlu Schwarzenbergovi. Přesvědčoval nerozhodnuté voliče argumenty, které dobře znali z normalizačních médií. Ti, kteří vyrůstali ve schématu, že naši zem osvobodili Rusové a všichni sudetští Němci byli nacisté, kterým jsme po právu zakroutili krkem, této rétorice rozuměli. Miloše Zemana pochopili jako obránce národních zájmů proti zlým Němcům. A to za ruské peníze.
Pak je tu ta druhá část národa, které se dělá z propagandy ve stylu KGB nevolno a myšlenkovým schématům z doby normalizace nepodléhá.
Rusové byli ovšem v propagandě vždy velmi dobří a mají v ní mnoholetou praxi. Jejich “maskirovka” má za cíl odpoutat pozornost od toho, co se právě děje. Díky ní budou média donekonečna omílat nějakou méně důležitou causu, aniž bychom si přitom všimli, že v Debalcevu umírají lidé a teroristé vyškolení v Rusku zabíjejí nevinné lidi a děti, kteří se účastní mírových pochodů. Jsme ve válce s Ruskem a dezinformace a propaganda patří k osvědčeným způsobům protistrany, která má zájem destabilizovat a zmást obyvatelstvo.
Také Miloš Zeman obratně míchá pravdy, polopravdy i vyslovené lži dohromady. Aniž by člověk cokoliv tušil o dětech Michalákových, nebo o postojích 1,6 miliardy muslimů, vždy si může být jist, že to co tvrdí Zeman, nemá s pravdou nic společného.
Naši společnost neohrožuje Islámský stát, jak tvrdí Miloš Zeman, ale Vladimír Putin a ruský imperiální komplex. Náš prezident samozřejmě tvrdí, že je to naopak a žádní vojáci Ruské federace na Ukrajině ve skutečnosti nejsou.
Postoje Miloše Zemana v cause odebraných norských dětí také kopírují rétoriku Kremlu, který bez důkazů obviňuje a očerňuje norský sociální systém. Když norská velvyslankyně oznámí, že děti Michalákovy byly odebrány ze závažných důvodů a matka nemluví celou pravdu, je evidentní, že pravda je někde jinde.
Ne náhodou vznikají v dnešním Rusku videa o strašlivém norském sociálním systému, přičemž ve skutečnosti je svou špatnou úrovní známo právě Rusko. Proputinovští Rusové nenávidí prohnilou západní civilizaci. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg je Nor.
Češi měli při prezidentské volbě historickou šanci vymanit se ze stále sílícího vlivu Moskvy. Za podpory Lukoilu a částečně i díky své neschopnosti rozpoznat sílící nebezpečí, ji promarnili. Ta část národa, která to věděla, nebo jen cítila, prohrála.
Když jsme v Lucerně v podvečer prezidentské volby uspořádali petici, která se vyjadřovala k Zemanově výhře pomocí lží a estébáckých metod, spontánně se k ní přidaly desítky lidí. Často to byli disidenti, exulanti, umělci nebo duchovní; lidé, kteří jsou zvyklí se svobodně vyjadřovat. Dva z těch, kteří se připojili, mi posléze napsali, že byli pod vlivem alkoholu a že si to rozmysleli. Zpětně vidím jako své selhání, že jsem to nezveřejnila. Okamžitě se totiž rozjela mediální kampaň, která přesvědčovala národ o tom, že i celá petice byla vylhaná.
Podobně jako v cause v Norsku žijících českých dětí. Dokud nebudou zveřejněny rozsudky, kde matka sama přiznává, že děti několikrát zbila a jednou dokonce tekla i krev, bude pořád prostor pro lži a nepravdy.
Lži je neustále třeba nastavovat zrcadlo a vůči neslušnosti se musíme dnes a denně vymezovat. Je to únavné, ubíjející a nikomu se do toho nechce. Nicméně výsledky toho, jak to dopadá, když se vůči neslušnosti nepostavíme je skutečnost, že na hradě sedí soudem usvědčený lhář. Vítězstvím neslušnosti nad slušností je také skutečnost, že část národa podporuje soudně usvědčeného lháře v jeho tažení proti Norsku.
Největší chybou by dnes ale bylo, aby nás znovu všechny tyto kampaně stavěly proti sobě. Schwarzenbergovce proti Zemanovcům. Multikulturalisty proti islamofobům. Obhájce práv děti proti obhájcům matky, která je zjevně částečně pachatelka a částečně také oběť. Protože zatímco se nedokážeme dohodnout sami mezi sebou, v Debalcevu a Charkovu zvoní hrana i nám.
Autorka je spisovatelka a režisérka