Kdo nemá rád Angelu Merkelovou, najde na ni ledacos. Kromě takzvaného „pozvání“ uprchlíků, které si vyškemral maďarský premiér Orbán, který dnes dělá velkého hrdinu, je to její mládí v Německé demokratické republice. Třeba to, že byla členkou mládežnické organizace FDJ – Svobodné německé mládeže. Německá mládež v režimu vůdce Ericha Honeckera byla ledacos, ale ne svobodná. Co ale byla tato organizace zač a co obnášelo členství v ní a jak se Angela angažovala?
Po nástupu komunistického režimu bylo třeba organizovat všechny oblasti života společnosti, jak tomu bylo v celém východním bloku. FDJ byla všude. Organizovala krom schůzí i mnoho aktivit pro volný čas. Jak píše v knize „Angela Merkel“ autor Cliff Mills, pořádala výlety k jezerům a do parků, tančilo se, FDJ měla vlastní cestovní kancelář. „Pro mladé lidi to byl způsob cítit se součástí velkého klubu a zdá se, že Angela si svůj čas jako členka užívala. Četla oficiální noviny Junge Welt, které ve své době měly největší čtenost v zemi. Podle některých se později stala činovnicí FDJ jako tajemnice pro ‚agitaci a propagandu‘. Merkelová to popírá… říká, že prostě organizovala společenské akce a nakupovala lístky do divadla. V každém případě se mnozí shodují na tom, že musela být entuziastická ohledně FDJ a jejího poslání. Její tehdejší pozice také ukazuje, že ačkoliv lidé ji vnímali jako člověka, který se o politiku až do pádu Berlínské zdi nezajímal, bavilo ji spojovat se s lidmi v nějakém kolektivním úsilí. Bylo pro ni přirozené postupovat v každé organizaci, ke které se připojila.“
To byla ta příjemnější stránka věci. Tou druhou byl samozřejmě fakt, že kdo do FDJ nevstoupil, mohl mít určité problémy, například ohledně přístupu k vyššímu vzdělání. Angela byla od mládí nadaná studentka a věděla, že by měla komplikace s přístupem na vyšší školu. Její otec byl pastor, ovšem se známostmi v kruzích režimu. Vyučování se nejspíš věnovat nemohla, ale překážky se studiem mohly tyto známosti odstranit.
Z doby jejího studia je zaznamenán incident, kterého byla součástí. Její třída byla vedena učitelem, který byl velmi nepopulární. Ten se rozhodl potrestat celou třídu, když někteří studenti napsali práci na téma, které se poněkud lišilo od zadaného. Mohlo to mít za následek jejich vyhození ze školy. Angela sepsala petici hodnostářům NDR, kteří byli známí jejího otce a matky a vysvětlovala jim situaci. Výsledkem bylo, že potrestán byl vyučující a ne studenti. Vypovídá to o odvaze Angely, nebo o silné pozici jejích rodičů? Vyberte si podle sympatií.
Autoři Robert Lorenz a Matthias Mious v knize „Seiteneinsteiger: Unkonventionelle Politiker- Karrieren in der Parteiendemokratie“ píší o jejím angažmá v mládežnické organizaci: „Dělala to s dvojznačnými pocity, jak dnes říká, protože tím podporovala stát, který vlastně odmítala. Tajně se již brzy rozhodla, že socialistický systém nemůže fungovat, systém, který chytrým dívkám brání uskutečnit svá přání ohledně povolání. Proto se už brzo začala zajímat o politiku a třídní nenávist. Sledovala v rádiu napjatě parlamentní debaty z kapitalistického Západu.“ V záznamech Stasi, východoněmecké tajné policie, se u ní mluví o ideologické diverzi.
Určitě značnou roli v utváření její osobnosti sehrál otec, evangelický duchovní, který se v roce 1954 rozhodl (hranice byly tehdy ještě otevřené) odejít do NDR. Proč to udělal? Jednak tím vyhověl přání svého biskupa v Hamburku, který tím chtěl pomoci vyřešit nedostatek duchovních v NDR, jednak Horst Kasner sympatizoval se socialismem. Byl autoritářská osobnost, nicméně v jeho farářské domácnosti se klad důraz na vzdělání a zřejmě probíhaly i různé kontroverzní debaty. Otec se, jak životopisci připomínají, nevyhýbal stykům s lidmi od tajné policie Stasi. To všechno ale nebylo nic platné, učitelská dráha byla pro Angelu uzavřená. Volba její profese byla celkem logická. V NDR existovaly jen dvě možnosti jak se vyhnout přímé ideologické indoktrinaci a to buď studium teologie, nebo přírodních věd. Angela Kasner si zvolila přírodní vědy.
Jak se tedy máme dívat na „svazáckou“ minulost současné německé kancléřky? To záleží na tom, jakou munici kdo právě potřebuje. Něco podobného můžeme sledovat třeba u Josepha Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI., kterému se zlomyslně vyčítá, že byl v pubertě členem Hitlerjugend. (Členy byli ze zákona všichni, v některých případech za odmítnutí členství hrozil koncentrák.) Kdo nežil v totalitním režimu, může snadno dělat rychlé soudy. Dnes – stejně jako už tehdy ve svobodných zemích – je těžko pochopitelný balanc, kterému byli občané v tzv. socialistických zemích vystaveni. Jinak se mluvilo doma, jinak na veřejnosti, hrály se role, více či méně ponižující. Všichni byli přesvědčeni, že režim potrvá dlouho a život je krátký. Byl to ponižující a smutný život, kde se kolaborovalo s mocí podle momentálního úsudku, odvahy a vkusu. Kdo tehdy nežil, těžko se mu něco vysvětluje. Třeba to, proč byl Tomáš Halík v Revolučním odborovém hnutí (byli tam automaticky prakticky všichni, možná že lidé jako Karel Gott ne) a měli hezké kádrové posudky, jak dobře pracují a jsou v kolektivu oblíbeni (také je měli prakticky všichni).
Jen pro pořádek, autor tohoto textu v SSM nikdy nebyl, neb nevstoupil (sankce už moc nehrozily), jen podepsal slib věrnosti republice a socialismu. Odmítl spolupráci s Stb, ale při přijímacím pohovoru na teologickou fakultu tvrdil, že dnešní duchovní má bojovat za mír. Chodil ministrovat a dělal obsáhlý referát z projevu Leonida Brežněva na sjezdu KSSS. Chodil na demonstrace o Palachově týdnu a hrozně se bál, se že se to někdo dozví. Byla to hnusná doba, kterou bych některým chytrým lidem dopřál aspoň na týden, aby měli víc jasno.
