Kolik by potřebovala česká společnost důkazů, že voda teče shora dolů a nikdy neteče zdola nahoru, kdyby to druhé tvrzení razil nejsilnější politik a miliardář? Téma zemské gravitace ovšem není otázkou politické moci, takže se na něm můžeme všichni shodnout. Kdyby však předseda vlády ve sněmovně tvrdil, že Vltava teče z Mělníka na Šumavu, pak by státní správa v této věci podivně zmlkla a mezi novináři by se začaly objevovat zajímavé relativizující konstrukce. S moudrými výrazy by v nejserioznějších médiích začali komentátoři zvažovat, co je vlastně nahoře a co je vlastně dole. Vždyť je to přece relativní. A proč by koneckonců nějaká řeka nemohla téct do kopce?

A pak jsou tu média zvláštního ražení, z nichž jednu část ovládá český premiér a druhá část podlézá českému či dokonce ruskému prezidentovi. V těch bychom se rovnou dočetli, že každý zastánce principů zemské gravitace narušuje klid na práci anebo je zaplacený od Sorose.

Brutální lži, sofistikované lži a alibismus

Slyšíme tu často brutální lži, které jsou děsivé svojí drzostí. Je to třeba lež o zaplacených demonstrantech. Adekvátní odpovědí by v běžném životě byla rychlá facka. Jelikož by to ale v masovém měřítku mohlo vést k občanské válce, tak je třeba spíše klidný nadhled. Jsou tu ovšem také celé gejzíry sofistikovanějších lží a moudře se tvářících polopravd, jejichž zákeřnost je třeba sledovat a demaskovat. K tomu je třeba také připočíst alibistický odstup od pravdy. Jistě znáte ze seriozních a veřejnoprávních médií ta dojemná sousloví o „bývalé firmě premiéra“ nebo o jeho „údajném konfliktu zájmů“. Jako by bylo neseriozní říkat holou a evidentní pravdu na přímo. Koho tu mezi novináři napadne, že je naopak neseriozní pravdu zatemnit?

V pátek vyšel na serveru Aktuálně článek, že se auditoři Evropské komise mohou mýlit. Na slovo vzatí odborníci na evropské dotace Jiří Kvíz, šéf společnosti Enovation, a David Mayer, předseda Asociace pro Evropské fondy, se tu předhánějí ve zpochybňování evropského auditu na základě svých bohatých zkušeností s audity. Asi běžně řeší dotační problémy předsedů vlád.

Pan Kvíz třeba říká, že „každý program má na národní úrovni svá specifika. Ministerstvu se často podaří vysvětlit, proč jsou ta specifika nastavena tak či onak a nezřídka to autoři zprávy akceptují,“ dodal Kvíz. Jinými slovy ten člověk říká, že naším národním specifikem může být podnikání a čerpání dotací předsedou vlády. Jistě. Jenom je to specifikum, které nemůže v normální civilizaci nikdo akceptovat.

A pan Mayer si přisadil: „Troufnu si říct, že v každé auditní zprávě, která přišla do České republiky, se podařilo část těch tvrzení rozporovat.“ Pánové jistě nechtěli říct, že Andrej Babiš není ve střetu zájmů. Oni jenom navršili spoustu argumentů, proč by veřejnost neměla věřit tomu, že voda teče shora dolů. Zatemnili realitu tak, že by za to měli oba poslat do Agrofertu fakturu.

Přitom je ostudné, že Čechům musí evidentní skutečnosti dokazovat Evropská komise prostřednictvím auditu.

Lež jako systém moci

Tohle byla jen malá ukázka, jak se při zdánlivě seriozní a rozumné debatě mohou lidé chovat jako necivilizovaní barbaři. Zjevně přitom netuší, že k výbavě civilizovaného člověka patří úcta k evidentním faktům a základním principům slušné společnosti. Asi neví, že civilizovaný člověk neasistuje při podrývání evidentní pravdy, nýbrž o ni naopak opírá své úsudky a staví na ní své vlastní chování. To je samotná podstata morálky. Zakrývání pravdy je totiž nemorální a veskrze asociální.

Česká republika je v hluboké krizi proto, že se jí zmocnila asociální síla, která nerespektuje žádná pravidla a privatizuje si stát. Babišova moc je od samého počátku postavená na gigantické lži, že přišel zbavit Česko korupce. Skutečnost je přesně opačná. Instaloval tu centralizovaný korupční mocenský monolit, kde je lež základním prostředkem udržování moci. A každý, kdo na jeho lži přistupuje a účastní se matení veřejnosti, participuje na poškozování společnosti a na demontáži civilizovaných pravidel. V důsledku participuje na destrukci demokracie.

Maňáskové divadlo Andreje Babiše

Tento korupční mocenský monolit hnutí ANO přitom udržuje koalice komunistů, xenofóbů v čele s autoritářským prezidentem, které všechny dohromady spojuje odpor ke standardům Evropy a služebné postavení vůči Rusku. Když naši „moudří“ komentátoři opakují, jak demonstrace nic nedosáhnou, protože je tu jasná politická realita a jsou tu jasně rozdané karty, tak je to rovněž docela obyčejné podlamování morálky české společnosti. Voliči nemohli tušit, že je to celé spojenectví sil, které ve skutečnosti chtějí zvrátit Listopad 1989 a znovu dovést zemi do východního područí. Tato pravda se jeví sice jako méně evidentní, ale každý, kdo má dar bystrého rozumu, to ví. Andreje Babiše udržuje u moci ruská lobby na české politické scéně. Jeho skutečnou vládní koalicí je KSČM a SPD. Hamáček tam má jen roli maňáska. Ministři a poslanci ČSSD jsou pouze najatými herci v této vládní Laterně magice, tedy ve hře stínů, jež mají schovat holou pravdu. A drobné prebendy jsou jejich honorář za toto bizarní maňáskové představení. Vláda Andreje Babiše je prostě dílem estébácké a komunistické mafie v naší zemi ošperkované navíc nahnědlým xenofóbním hnutím Tomia Okamury.

Do těchto konců jsme se dostali tím, že jsme připustili neustálé vršení lží. Lhaní se tu stalo novým národním sportem a mnozí Češi v něm dosáhli překvapivých rekordů. Jednou to byly lži o tom, že americký radar je militaristický projekt imperialismu, podruhé o tom, že za finanční krizi mohl Miroslav Kalousek, následovaly lži o tom, že jsou všechny demokratické strany systémově zkorumpované a novináři jsou všichni zločinci. A pak už nastoupily lži o zlé Evropské unii a o zlých migrantech, kteří se jen třesou na znásilňování našich žen. Ale nebojte se, Češi! Před Evropskou unií a těmi zlými migranty nás ochrání pan Babiš. Tvrdě a nekompromisně.

Nechali jsme si tu vybudovat ohromný mocenský monolit lži a děsivého zneužívání státu pro zájmy jedné firmy, jednoho hnutí a jednoho člověka, který ve své bezuzdné absurditě na nás ještě dělá Čaulidi.

Tomu se přece snaží postavit každý, komu záleží na České republice.