Oznámení výměny ministra spravedlnosti přímo na Zelený čtvrtek má všechny znaky mocenské arogance. Načasování akce před čtyřmi dny volna má viditelně napomoci tomu, aby veřejnost tuto skandální výměnu strávila, když se bude věnovat volným jarním dnům. Je tudíž skoro bezmocná.

Smysl výměny, kdy odchází relativně standardní úředník Kněžínek a nastupuje Zemanova nadšená aktivistka Marie Benešová, která plamenně zpochybňuje premiérovu trestní kauzu Čapí hnízdo jako vycucanou z prstu, je tedy jasný. Je to nátlak na justici, aby se koukala chovat ve shodě s potřebami držitelů moci, tedy Babiše a Zemana.

Konkrétně tedy hrozí návrat selektivní spravedlnosti, který si pamatujeme z éry Gustáva Husáka, kdy papaláši nechodili za podvody do vězení, pakliže byli pevně usazeni ve svých křeslech. Justice trestala jen normální lidi, kteří neměli politické krytí. Jinými slovy jde o demontáž právního státu, což je logické pokračování procesu nastolování nových pořádků po předchozím přidušení svobody médií a vytvoření modelu mocenské hegemonie jednoho politického subjektu. Jde o pozvolný přechod k ruskému modelu řízení společnosti.

Jak přesně povede mocenské duo Miloše Zemana a Andreje Babiše svůj očekávaný útok na nezávislost orgánů činných v trestním řízení? Můžeme spekulovat, ale trend je jasný.

Samotný nástup Marie Benešové, která se proslavila svými ostře aktivistickými postoji v roli nejvyšší státní zástupkyně, kam žádný aktivismus nepatří, je znepokojující. To, že svoji lásku dělí poctivě mezi Zemana a Babiše, víme z jejích postojů, kdy ještě jako poslankyně za ČSSD jako jedna z mála nehlasovala pro Babišovo vydání k trestnímu stíhání. Nehlasovala ani pro zákon o střetu zájmů. Její dosazení na spravedlnost je tou nejhorší možnou zprávou pro udržení principu rovnosti před zákonem.

Tradičně dobře informované vládní noviny Andreje Babiše vyslovily spekulaci, že Pavla Zemana nahradí v pozici nejvyššího státního zástupce Daniel Volák, advokát a někdejší lokální politik ODS, který si v severních Čechách získal pověst sběrače veřejných zakázek. Mohl by být ideální na přistřihnutí křidélek skupině státních zástupců, kteří získali vliv pod praporem Babišovy antikorupční revoluce, ale nyní se mohou dostávat se současnou mocenskou realitou do konfliktu. A pak by také mohl omezit akční rádius celé řadě normálních státních zástupců, jež dělají svojí práci. Kupříkladu právě státnímu zástupci Pavlu Šarochovi, který má rozhodnout o pokračování trestní kauzy dotačního podvodu předsedy vlády. Ta se ale týká i samotné Lenky Bradáčové, která zde vykonává dozor.

Bradáčová musí nutně prožívat právě nyní velmi těžké dilema. Naplní své ikonické označení „Cattani v sukních“, anebo vstoupí naopak do historie jako „Lenka Zametačka“? Důležitost tohoto testu je pro budoucnost našeho právního prostředí zcela zásadní. Bradáčová má údajně s Marií Benešovou špatné vztahy. Mohla by se jí postavit a bránit nezávislost státních zástupců. Bylo by to dobře, ale nevíme, zda to není představa z říše filmových hrdinů.

Spekulace o Volákovi může být ovšem od Babišova tisku účelová bublina, abychom si pak mohli oddechnout, že přijde na nejvyšší státní zastupitelství někdo „okázale morální“, který tu špinavou práci provede nepozorovaně. Benešová navíc v pátek popřela, že by chystala čistky v justici, avšak podobná vyjádření jsme slyšeli i od Andreje Babiše a dalších členů vlády a neukázala se jako příliš relevantní. Po čase k výměně stejně došlo. Takže takové ujišťování nemá u nás žádnou hodnotu.

Další osobou, o níž se totiž spekuluje, je olomoucký státní zástupce Pavel Komár, náměstek legendárního Ivo Ištvána. Komár je považovaný za reprezentanta extrémního křídla prokuratury, který se výrazně angažoval na straně Andreje Babiše i v tvrdé roztržce kolem reorganizace elitních policejních útvarů. O Komárovi spekuluje již měsíce prozemanovské médium Parlamentní listy. Komár by mohl v jedné ruce držet prapor antikorupční revoluce a druhou rukou by mohl hasit kauzu Čapí hnízdo. Na absurdity tu jsme již přece zvyklí a jeho profilu by to odpovídalo.

Prostě se tu hledá člověk na špinavou práci a strach nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, že bude odstraněn nepříliš demokratickou cestou, je zcela oprávněný. Také je třeba sledovat, zda se stávající skupina státních zástupců s držiteli moci nějak nesladí a nedohodne.

Kauza Čapí hnizdo je jasným testem demokracie a právního řádu v České republice. Když nebude podána žaloba, nezbavíme se pachuti z možného ustoupení nátlaku. Samotná výměna ministra spravedlnosti již totiž je už jasným projevem tlaku na justici.

Viditelná snaha o potlačení nezávislé justice, ať už si o její současné úrovni můžeme myslet cokoli, je děsivou a alarmující zprávou. Třicet let po návratu demokracie se vracíme zpět od Havla k Husákovi. Indolence antikorupční revoluce je tak totální, že pod praporem boje s kmotry se tu boří křehký demokratický systém i právní stát, aby bylo možné zamést pod stůl trestní kauzu nejvyššího kmotra.

A pan Hamáček z ČSSD tiše sedí na ministerstvu vnitra. Jen občas něco málo utrousí. Aby se neřeklo.