V roce 1986 napsal Egon Bondy článek, v němž na adresu Charty 77 poznamenal: „Koneckonců všichni víme, že alespoň ‚silné NATO‘ je skutečně ideálem příliš mnoha lidí v Chartě a že sledují s potěšením americké vydírání SSSR, závody ve zbrojení, jakožto něco, co SSSR oslabuje. Jejich neschopnost vidět si na špičku nosu je neuvěřitelná: vždyť zátěž, kterou pro sovětský blok skutečně představují zbrojní závody, se v prvé řadě projeví na naší vlastní životní úrovni i na úrovni utužení či uvolnění vnitropolitické represe. Program oslabovat SSSR za každou cenu, tedy i za cenu stupňování zbrojení či dokonce konfrontace, je programem pro šílence a idioty.“
Egonu Bondymu vadilo, že Charta 77 nesdílela myšlenky a postoje západních pacifistických hnutích včetně jejich hesla „raději rudý než tuhý“.
Duch iniciativy Mír a spravedlnost, která vznikla počátkem ledna 2023, je podobný, protože ignoruje to, na co dlouhodobě upozorňovala právě Charta 77, například v dokumentu O nedělitelnosti míru z roku 1982: „Nedomníváme se, že lze věřit v opravdovost mírových snah, kde jsou potlačována základní lidská a občanská práva či kde se k takovému potlačování mlčí nebo kde se dokonce schvaluje.“
Charta 77 zdůrazňovala to, co současná česká iniciativa ignoruje: „Teprve v souvislosti se všemi lidskými právy je mír tím, co není eventuálně jen momentální strategií mocných nebo naivním přáním těch, kteří se za každou cenu chtějí držet života bez ohledu na lidskou odpovědnost k hodnotám, jež život přesahují.“
Antichartistická iniciativa
Egon Bondy tvrdil, že mír, o který usiluje západní mírové hnutí, není mírem ve prospěch SSSR, protože je ve prospěch všech lidí na světě. Podobně signatáři iniciativy Mír a spravedlnost se tváří, že jim jde o univerzální mír, byť jednostranně vyzývají českou vládu k přerušení dodávek zbraní Ukrajině, nikoliv vlády Číny, Íránu nebo Sýrie.
Egon Bondy vytýkal Chartě 77, že zátěž, kterou pro sovětský blok skutečně představují zbrojní závody, se v prvé řadě projeví na naší vlastní životní úrovni. I signatáři iniciativy Mír a spravedlnost zdůrazňují, že sankce „ubližují evropským domácnostem“. Psal o „americkém vydírání SSSR“ a také letošní signatáři zdůrazňují, že se Západ zapojil proti Rusku „mohutnou vojensko-finanční podporou a uvalenými sankcemi“.
Text iniciativy Mír a spravedlnost je v podstatě „antichartistický“, protože v něm není ani slovo o nedělitelnosti míru, o lidských a občanských právech a odpovědnosti k hodnotám, jež život přesahují.
Akce Klín
Egon Bondy byl v té době již po čtvrté spolupracovníkem tajné komunistické bezpečnosti a v roce 1987 se podílel na její akci Klín, která měla za cíl prohloubit rozpory v disidentském prostředí, zejména mezi undergroundem a Chartou 77 ve prospěch komunistického režimu.
Podle Egona Bondyho, kdo sdílel myšlenku o nedělitelnosti míru, lidských a občanských právech a odpovědnosti k hodnotám, byl šílenec a idiot. I pro signatáře iniciativy Mír a spravedlnost nejsou šílenci ti, kdo vládnou v Rusku a již přes rok vyhrožují nejrůznějším zemím, že proti nim použijí zbraně hromadného ničení, ale šílenci jsou ti, kdo se vyhrůžkami nehodlají odstrašit.
Podstatné však není, že pacifistickou iniciativu podepsali i někteří někdejší signatáři Charty 77, nebo naopak, že ji signovali i bývalí spolupracovníci StB, důležitá není ani politická asymetrie, že válka je na Východě, její iniciátoři v Moskvě a pacifisté na Západě, ale že v ní vládne tajný „duch klínu“.
Toto nebezpečí si na únorovém sjezdu v Brně uvědomila i strana Zelení, a proto první přijaté usnesení se týkalo podpory Ukrajiny a ocenila i Vládu České republiky „za její jednoznačný postoj od počátku této fáze války“. Zároveň odsoudila apely na „mírová řešení“, které by fakticky vedly k odzbrojení a oslabení Ukrajiny a vyhovují Rusku v jeho mocenských ambicích. Zároveň se distancovala i „od aktivit Matěje Stropnického, bývalého člena Strany zelených“, který je jedním z členů organizačního výboru iniciativy Mír a spravedlnost.
Tak jako se Egonu Bondymu a StB nepodařilo vrazit klín mezi underground a Chartu 77, nesmí se podařit vrazit klín do společnosti prostřednictvím jednostranných mírových iniciativ.
Miroslav Vodrážka je filosof, publicista, undergroundový hudebník a herec působící v oddělení digitalizace archivních dokumentů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), zároveň je předsedou Nezávislé odborové organizace ÚSTR. Je také členem Centra pro dokumentaci totalitních režimů.