Jak vůdce Andrej Babiš „osvobozuje“ Česko od politiky

Premiér Andrej Babiš (ANO) (ČTK/AP/Petr David Josek)

Premiér Andrej Babiš (ANO) | FOTO: ČTK/AP/Petr David Josek

Za necelý čtvrtrok se v Česku konají parlamentní volby. Ačkoliv se nacionálně-populistické hnutí ANO, fungující s předsedou Babišem na vůdcovském principu, bohorovně tváří, že má odpověď úplně na všechno, poněvadž jeho představitelé prostě „makají“, opak je pravdou. A nejvýrazněji to platí o zahraniční politice, která je klíčem k udržení České republiky ve společenství zemí svobodného a demokratického Západu.

Žádný zevrubný program hnutí ANO neexistuje, natož aby se zabýval takovými „banalitami“, jako je zahraniční politika. Pokud si na „anonistickém“ webu rozkliknete rubriku „Makáme“, tak na vás vyskočí sekce „Národní zájmy“, což je ovšem pouze svodka z různých médií.

Obecně platí, že web hnutí ANO slouží jen k tomu, aby na něm byly zavěšeny oslavné texty na vůdce a jeho nejbližší tým, třeba z bulvárního deníku Blesk, televize Prima nebo z agrowebu iDnes. Jinak nám hnutí o sobě a svých názorech nesděluje nic. Jediným a hlavním kanálem, skrze nějž k nám proudí kusé informace o „programu“ ANO, je tak sám Andrej Babiš se svou komediální šou „Čau lidi“, kterýžto název je navíc gramaticky chybný.

V Německu jsou běžné demonstrace občanů-rodičů týkající se školství a vzdělávání (Mohuč, 10. 7. 2021) (ČTK/DPA/Frank Rumpenhorst)

Snad nejtrapnější je v tomto ohledu nová a obludně tlustá kniha „Sdílejte, než to zakážou!“ dekorovaná jménem Andreje Babiše jakožto údajného autora, cílící na slepě věřící „anonisty“. Předpokládám, že toto dílo čítající 450 stran budou číst spíše novináři, v lepším případě politologové a sociologové, byť jde o materiál, který by si zasloužil i zevrubnou psychologickou analýzu. Přehlédnout bychom také neměli, k jakému žánru se ona kniha sama explicitně hlásí: Biografie a memoáry.

Z anotace se dozvídáme, že je tam „všechno, co jsme udělali pro lidi“, což rámuje poněkud hysterický apel vůdce, který mobilizuje své nejvěrnější: „Zas budou říkat, že jsem populista. Začněte číst teď hned a čtěte rychle. Není čas. Jak všichni víme, teď jde o všechno.“ Však se také Andrej Babiš sám tituluje jako „premiér a vlastenec“, jenž nám vysvětluje, „co znamená být Čechem“.

Kniha docela nudí neustálými řečmi o „makání“ a výši miliard, které Andrej Babiš „osobně přivezl z Bruselu“ (nejspíše v nějakých pytlích, nebo po kapsách), stejně jako chvástáním, že Babišova éra je údajně „nejúspěšnější v polistopadové historii České republiky“. Na tom je nejsmutnější to, že značné množství českých občanů této sebechvále věří.

Kniha je vlastně typickým marketingovým blábolem z okruhu Marka Prchala, která vrhá do veřejného prostoru představu, že kolem Andreje Babiše je vše v pořádku, on je ten univerzální rytíř, jenž Čechy konečně osvobodil od politiky a jako dobrý vůdce vše řídí. Problémy už takřka neexistují, nebo je náš hodný a pracovitý vůdce dávno řeší. Náš „český rybník“ brání velký Andrej dokonale, třeba proti migrantům a genderismu, škoda jen, že mu v Bruselu, Berlíně, Paříži či Washingtonu tak málo naslouchají a jeho přirozenou genialitu nedoceňují.

Prezident Václav Havel se na letišti v Praze-Ruzyni loučí s českými vojáky odlétajícími do Afghánistánu v rámci mise ISAF (24. dubna 2002) (ČTK/Krumphanzl Michal)

Všem kontroverzním tématům, která by mohla znejistit statisticky průměrného Čecha, se Andrej Babiš prostě vyhýbá, takže když chce například naznačit, že kromě kartářek a křišťálové koule vnímá i jakési transcendentní otázky, raději se vyhne „toxické“ křesťanské formulaci a sklouzne k ezoterice: „Naučil jsem se věřit. Vždycky jsem věděl, že je něco nad námi. Já tomu říkám Vesmír.“

Asi nejvíce pobaví a zároveň vyděsí Babišovo ostentativní české vlastenectví, kontaminované velkohubým nacionalismem, jehož prostřednictvím by zřejmě rád přilákal voliče toužící po zlopověstném klidu na práci a izolacionismu.

To vše je shrnuto v závěru onoho marketingového elaborátu v kapitole nazvané „Chvála českého národa“, kde můžeme číst i tato slova vydávající se za základ české národní filosofie:

Moc dobře víme, že Češi mají zdravý rozum. Prostě si nenecháme nic nakecat. Zažili jsme složité 20. století. Dvě totalitní diktatury, dvě invaze a desetiletí nesvobody. Proto jsme my Češi velmi citliví na svobodu. Proto ji musíme hájit. A to ze všech stran. Nikdo nezvonil klíči proto, aby se pak musel bát říct, co si myslí. To, že ze Západu přicházejí nějaké módní trendy a názory, ještě neznamená, že je budeme za každou cenu hned přejímat.“

Výše uvedená teze je nejen hloupá, ale i velmi nebezpečná. Jistě, je pochopitelné, proč se Babiš odvolává na „zdravý“, a nikoliv „selský“ rozum, vždyť selský stav byl u nás v době komunismu zcela rozvrácen a posléze znovu přidušen postkomunistickými agrobarony se „sedlákem“ Andrejem v čele.

Vsetínská firma Irisa začala v rámci benefičního projektu Ryby pro Bečvu vyrábět vánoční ozdoby s cílem podpořit oživení řeky postižené podivnou ekologickou katastrofou (ČTK/Glück Dalibor)

Tragikomicky však znějí nabubřelá slova o tom, co jsme jako Češi ve 20. století zažili a že si nic nenecháme nakecat. Češi přece nesídlili osamoceni kdesi na Marsu, ony hrůzy prožívaly i další evropské národy.

A zrovna naše národní komunita, která tváří v tvář totalitním diktaturám a třeba i běžným výzvám demokracie spíše selhávala, by se neměla tak chvástat, obzvláště ne řečmi o tom, že jsme národem nějak speciálně citlivým „na svobodu“.

Nemluvě o tom, že Západ, o němž Andrej Babiš tak pohrdlivě hovoří, není pro nás nějakou cizinou, nýbrž je to civilizační entita, kterou už tisíc let spoluutváříme – se všemi pozitivy i negativy.

Pokud se tedy chceme jako občané a občanky České republiky dozvědět, jaký je například postoj hnutí ANO k Evropské unii, není třeba poslouchat dámskou trojku JourováCharanzováDlabajová snažící se o jakousi zvláštní babišovskou eurozástěrku, která však už dávno nevytváří ani zdání normality.

Je třeba přímo naslouchat tomu, co nám sděluje sám velký vůdce Andrej, někdy krátce a úderně, jindy didakticky a rozvláčně:

„My sme není tady kolonie Bruselu, jo.“ (CNN Prima News, 24. 4. 2021)

„A Evropský parlament, nevím, jestli vaši posluchači vědí, co to je, to je více méně zbytečná instituce, která nás stojí všechny daňové poplatníky v Evropě 50 miliard korun, sedí na třech místech, jo, nemají žádnou odpovědnost a v podstatě dělají politiku.“ (Rádio Z, 10. 6. 2021)

Týdeník FORUM | FOTO: FORUM 24 (FORUM 24)

Už jen tyto dva výroky prozrazují mnohé! Andrej Babiš vůbec nechápe demokratickou parlamentní politiku, však také pohrdá parlamentem českým i evropským. Evropská unie je pro něj jen a pouze osobní dojnou krávou, pokud se přívod „mléka“ do Agrofertu zastaví, můžeme očekávat zesílenou protievropskou kanonádu a třeba i geopolitické veletoče orientálním směrem.

Podtrženo a sečteno: Andreji Babišovi a jeho církvi zvané ANO je Česko ukradené, česká svoboda, demokracie a suverenita, stejně jako naše ukotvení v evropských a západních strukturách, pro něj nemají cenu zlámané grešle.

A konečně také přestaňme s oním tichým našlapováním kolem babišistického voličstva, jako by to byli nějací chudáci, jimž dosud nikdo pořádně nevysvětlil, jak se u nás v Česku věci mají. Je to politický kýč! Pokud totiž někdo ještě dnes hodlá volit hnutí ANO a provozuje Babišův kult, je nabíledni, že i jemu jsou demokracie a svoboda v České republice ukradené.

I proto budou letošní parlamentní volby skutečně přelomové a dění po nich nám ukáže, jestli už „díky“ našim spoluobčanům jedeme po skluzavce do orientálních bažin, nebo náš rozvod se svobodným Západem zatím nebyl dokonán.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]