Mnoha lidem vrtá hlavou, jak je možné, že má Andrej Babiš tak vysoké preference. Ta věc ale ve skutečnosti není až tak překvapivá. Stačí se podívat na stránky hnutí ANO. A stačí se zamyslet nad tím, jaké důsledky má Babišova mediální moc.
Prosté srovnání webové prezentace našich politických stran ukazuje, že marketing hnutí ANO je jednoduše nejlepší. Pracují na něm skuteční experti, kteří dostávají opravdu dobře zaplaceno. Kreativita, formální technika i třeba grafické provedení Babišovy masové komunikace je na velmi vysoké úrovni. Konkurenční strany vedle hnutí ANO působí upachtěně a neprofesionálně.
Absence hodnot, myšlenek a programu je přitom v prostředí slabých demokratických tradic částečně výhodou. Voliči nemohou kontrolovat, zda se Babišovo hnutí nezpronevěřuje svému vlastnímu hodnotovému a ideovému systému, protože nic takového ANO nemá. Není to přece „tradiční politická strana“, takže od ní nelze očekávat žádnou transparentnost.
O to více ale hnutí pracuje se svými potenciálními voliči, kteří se jako skupina vyznačují výraznou dětinskostí a hodnotovou nevyhraněností až beztvarostí. Stránky hnutí ANO jsou plné celebrit a dětí. Celonárodní diskuzi o stavu země zde prezentuje roztomilá pětiletá holčička. Je to prostě geniální a obrovsky dobře zaplacené divadlo.
Druhá příčina Babišova úspěchu je jeho mediální moc. Když Babiš koupil v roce 2013 vydavatelství Mafra, uvědomil jsem si, jak zásadní je to útok na žurnalistiku, a tím i na demokracii v naší zemi. Jako dlouholetý šéfredaktor Lidových novin a Mladé fronty Dnes jsem přesně znal sílu těchto titulů a jejich vliv na určování mediální agendy ostatních médií, zejména televizí.
Babiš zcela jednoznačně zabránil tomu, aby se hlavní česká media věnovala kriticky jeho podnikání. Zmanipuloval celou mediální scénu a vytáhl v médiích nahoru neskutečně pokleslé a amorální živly. Takzvaně seriozní novináři mu přitom dělali fíkové listy a kolaborovali v nesmírně vysoké míře na petrifikaci mediálního ticha. Snažili se umlčet a zastrašit každého, kdo si dovolil vystupovat proti Andreji Babišovi kriticky.
Vznikl jakýsi konsensus, že novinář nemá jít proti Babišovi. Nejde přitom o nic jiného, než o zradu zásad novinářské práce, zradu základních hodnot liberální a demokratické žurnalistiky.
Jak nemá mít Andrej Babiš vysoké preference, když zde v tak vysoké míře selhala novinářská branže, která se aktivně podílí na svém vlastním znásilnění a nebrání národ před manipulací ukázkového krysaře, jako vystřiženého ze slavné knihy Viktora Dyka? Jak nemá mít Andrej Babiš vysoké preference, když pro něj pracují špičkoví experti na politický marketing a když má na tento marketing zdaleka největší finanční prostředky? Jak nemá mít Andrej Babiš vysoké preference, když zaměstnává odborníky na výzkum veřejného mínění?
Třicet procent společnosti vždy miluje sílu a miluje ji více než cokoli jiného. To není překvapivé. Překvapivá je bezbrannost společnosti, jež nemá v politice a v médiích dost odvážných a hrdých lidí, kteří by dokázali tento frontální útok na svobodu zastavit.