KOMENTÁŘ / V poslední době roste mezi zastánci liberální demokracie nervozita z toho, jak se současná parlamentní opozice čím dál více ukazuje jako méně a méně schopná porazit Andreje Babiše. Nejde jen o neotřesitelné postavení hnutí ANO ve výsledcích výzkumů volebních preferencí, ale například i o takové zprávy, jako byla informace, že v polovině z 27 obvodů, v nichž budou lidé na podzim vybírat svého zástupce do Senátu, jdou kandidáti opozičních stran proti sobě. Přitom ještě loni strany plánovaly co nejširší spolupráci, aby snížily šanci vládní koalice na posílení v horní komoře parlamentu. Přitom sečteme-li volební preference stran demokratické opozice, není výsledek zase tak špatný, i když KDU a TOP 09 by se samostatně do sněmovny nedostaly. 

Hlavní předáci opozice vypadají, jako že buď nechápou, kam se politika u nás vyvinula, nebo jsou spokojeni se svým místem v parlamentu a ostatní je jim jedno, protože do voleb je daleko anebo situaci sice chápou, ale i vůbec si nevědí rady. Na místě je tedy otázka, zda je tato opozice vůbec schopna někdy v budoucnu Babiše porazit. 

Dále čtěte

Když Babiš začne řešit sucho, bude z ČR poušť, rýpla si Němcová. Kritici přitvrdili, padl i kozel se zelím

Premiér Andrej Babiš (ANO) slíbil ze Slapské přehrady, že jeho vláda začne řešit dlouhotrvající sucho. Na jeho hlavu se však…

V médiích se objevují různé nápady, co by měla opozice dělat. Podle některých komentátorů by neměla jen reagovat na kroky a nápady Babišovy vlády a nastolovat sama témata. Ideální by bylo dokonce přijít s nějakým vlastním alternativním programem. Podle jiných je opozice málo dryáčnická a měla by postupovat stejně agresivním stylem jako Andrej Babiš. Řada komentátorů vytýká opozici, že nepochopila nové způsoby komunikace a drží se starých schémat. Klíčové jsou pro ni stále projevy ve sněmovně. Pokud chce něco veřejnosti sdělit, uspořádá tiskovou konferenci a tím to skončí. Málokdo z opozičních politiků dokáže tak efektivně využívat sociální sítě jako Andrej Babiš. Jediným, kdo se snad pokusil o vytvoření skutečného komunikačního kanálu byl Petr Fiala. Na všech těchto kritických připomínkách je něco pravdy, ale situace vyžaduje zásadnější a viditelnější změnu.

Asi prvním zásadním úkolem pro opozice je spojit se. To, co se děje při přípravě senátních voleb, je dárek pro Andreje Babiše. Zkušenosti z Maďarska nebo Polska ukazují, že proti psychopatickému populistovi s širokou podporou obyvatelstva má šanci jen jednotná a co možná nejširší fronta demokratických uskupení. Pokud strany upřednostňuji svá vlastní témata a vlastní identitu, dávají tím de facto společnosti najevo, že například podpora podnikatelů nebo nepřijetí eura je pro ně důležitější než porážka Babiše a že ještě není tak zle, aby bylo nutno táhnout svorně za jeden provaz.

Druhým úkolem, který musí opozice splnit, chce-li Babiše porazit, je nalezení nějakého vůdce. Opoziční strany musí pochopit, že politika se všude na světě čím dál více personifikuje, že lidé nečtou programy a hledají někoho, komu budou moci důvěřovat. Takového vůdce – při vší úctě – žádná opozičních stran nenabízí. Nejblíže k tomu má asi předseda KDU Jan Grolich, ale diskvalifikuje ho jeho příslušnost k jedné z nejslabších stran a zatím i lokální působení. Úspěšným vůdcem rozhodně nebude takový politik, který se vyzná v zákulisních dohodách a umí slíbit všem stranám a všem regionům něco. Strany budou muset vymyslet jiný mechanismus jeho výběru, i když nejlepší by bylo, kdy se takový vůdce zrodil ze sympatií a podpory veřejnosti. 

Zdánlivě vypadá logické, že Babišovi dokáže čelit jen podobně ukřičená a dryjáčnická osobnost. Ale příklad Petra Pavla, který rozhodně není žádný psychopat a je rozumným a rozvážným člověkem ukazuje, že rozhodnost, odvaha a důvěryhodnost jsou ty nejdůležitější předpoklady k tomu, aby veřejnost byla ochotna lídra opozice následovat. 

Třetím zásadním úkolem je jasné pojmenování toho, co pokládá opozice za nejdůležitější. Čili jasný cíl a terč. Teď střílí opozice bez většího rozmyslu a na vše, co Babiš udělá. Ale měla by si ujasnit, co pokládá na Babišově vládě za nejvíce nebezpečné a proč by měla být jeho vláda odstraněna. Je to nedostatečná obrana země? Mohutné zadlužení příštích generací? Je to vytunelování všech ekonomických a přírodních zdrojů země ve prospěch Agrofertu? Nebo ještě něco jiného…? Ale v každém případě by opoziční politici měli být schopni pojmenovat svůj cíl jedním jasným sloganem nebo heslem. 

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Opoziční předáci tako musí změnit styl své práce. Opustit partajní a ideologickou dojmologii a ověřit si, co sama veřejnost pokládá za největší problém. Andrej Babiš stanovuje svoji politiku a svůj marketink čistě na základě výzkumů veřejného mínění a nikoli ideologických snů. I opozice musí skutečně přesně zjistit, která z Babišových praktik má největší potenciál obrátit většinu veřejnosti proti němu a to na by se pak měla soustředit. 

První zkouška akceschopnosti opozice přijde již na konci prázdnin. Na způsobu, jakým se její politici postaví k přijetí novely zákona o rozpočtové odpovědnosti, uvidíme zde s ní lze v budoucnosti počítat. Pokud budou opoziční politici pokračovat ve svém nejistém a neurčitém tápání, bude muset občanská společnost začít hledat jiné uskupení a jiný model, který by mohl Andreje Babiše v příštích volbách porazit.