Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Německo se potýká s nebezpečným nárůstem extremistů z obou stran politického spektra. Nejviditelnější je vzestup krajní pravice, která v podobě Alternativy pro Německo (AfD) už několik měsíců obsazuje druhé místo v celonárodních volebních průzkumech. A to navzdory varování tajných služeb, které spolu s německými médií pečlivě dokumentují styky různých politiků AfD s extremistickými skupinami a napojení na Rusko.
Zvláště silné pobouření občanské společnosti vyvolalo nedávné zveřejnění informací o tajné schůzce v Postupimi, na které se diskutovaly mimo jiné i násilné deportace lidí s německým občanstvím – a které se zúčastnili vysoce postavení členové AfD. V reakci na to se už několik týdnů demonstruje v desítkách různých německých měst.
Novou platformu však získává také levicový extremismus, který se snaží oslovit voliče prostřednictvím strany Spojenectví Sahra Wagenknecht (BSW). Její kontroverzní předsedkyně, podle které je celé uskupení pojmenováno, je stejně jako AfD nepřátelská vůči cizincům, a naopak příznivě nakloněná vůči Rusku. Kreml tak získává dalšího potenciálně významného spojence, kterému průzkumy přisuzují až 14 % hlasů.
Tajná schůzka
Krajní pravice měla v Německu po druhé světové válce z pochopitelných důvodů dlouho problém získávat příznivce, přestože u zanedbatelné části společnosti obdiv k nacistické minulosti nikdy nezmizel. To se však změnilo s nástupem AfD – tedy strany, kterou původně založili konzervativní a euroskeptičtí ekonomové, ale brzy ji ovládli politici vycházející vstříc společenskému zklamání ze snahy integrovat velké množství uprchlíků po roce 2015.
Alternativa pro Německo zároveň začala přitahovat vyloženě extremistické skupiny a osobnosti, které byly dlouhá léta spojeny s extrémně pravicovou scénou včetně neonacistické Národně demokratické strany (NDP). Splynutí AfD s extremisty je zvláště patrné v bývalé NDR, kde strana dlouhodobě dosahuje nejlepších výsledků. Domácí zpravodajské služby již klasifikovaly jako „extremistické organizace“ buňky AfD v Sasku, Durynsku a Sasku-Anhaltsku – a stejné označení si vysloužila mládežnická organizace Alternativy pro Německo.
Německá média už roky upozorňují na neonacistickou minulost řady významných politiků AfD, na jejich spojení s extremistickými organizacemi nebo na to, že NDP (dnes přejmenovaná na Vlast) pomáhala straně v některých regionech s kampaní. Varovný je také odpor AfD vůči protiruským sankcím a dodávkám zbraní na napadenou Ukrajinu, a naopak šíření ruských narativů o invazi.
Masový odpor širší společnosti však vyvolalo až zveřejnění nahrávek a svědectví z utajované schůzky, která se uskutečnila v listopadu v hotelu v Postupimi a které se zúčastnil mimo jiné Robert Hartwig – tedy vlivný poradce spolupředsedkyně strany Alice Weidelové. Z AfD na setkání dále dorazil poslanec sasko-anhaltského zemského sněmu Ulrich Siegmund nebo poslankyně národního parlamentu Gerrit Huy.
Pobouření vzbudily zejména plány na nucené masové deportace „nepřizpůsobivých“ osob s německým občanstvím do zatím neurčeného afrického státu, které vyvolaly reminiscence na nacistické návrhy na odsud Židů na Madagaskar. Ty předcházely strašlivému „konečnému řešení“ ve formě pokusu o genocidu celého židovského národa, k němuž se snad mimochodem dospělo ve Wansee, které leží pouhých několik kilometrů od místa konání listopadové schůzky.
Reakce společnosti
V reakci na zveřejnění informací o utajované schůzce Alternativě lehce poklesla podpora v průzkumech. V desítkách německých měst zároveň vypukly masové demonstrace, kterých se v některé dny podle odhadů zúčastnil více než milion lidí. K demonstrantům se přidali i regionální a celostátní němečtí politici z demokratických stran nebo představitelé různých náboženských a neziskových organizací. Obavami z AfD se kupříkladu netají zástupci židovské komunity, která se zároveň po vypuknutí války v Gaze musí potýkat s nárůstem antisemitismu z druhé strany politického spektra.
„Každý, koho zajímalo, proč Spolkový úřad pro ochranu ústavy klasifikuje AfD jako podezřelou pravicově extremistickou skupinu, má nyní odpověď,“ prohlásil šéf Ústřední rady Židů v Německu, Josef Schuster. „Setkání v Postupimi ukazuje, jak velké nebezpečí představuje AfD a její příznivci pro naši svobodnou, demokratickou společnost a mírové soužití.“
Ke kauze se vyjádřil také sociálně demokratický kancléř Olaf Scholz, který varoval před „neonacisty a jejich temnými sítěmi“ a vyjádřil solidaritu s protestujícími. „Naše země je nyní na nohou. Miliony občanů vycházejí do ulic za demokracii, vzájemnou úctu a lidskost. O to přece jde především. Právě soudržnost demokratů činí naši demokracii silnou,“ uvedl v projevu ku příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu.
Schůzka v Postupimi znovu otevřela otázku, zdali by z důvodu extremistického křídla ve straně mohlo dojít k celostátnímu zákazu AfD. Tento postup prosazuje třeba poslanec za Křesťanskodemokratickou unii (CDU) Marco Wanderwitz, který k tomu v parlamentu navrhl potřebnou legislativu. Na německé poměry by se ale jednalo o radikální řešení, které se v poválečné historii uskutečnilo pouze dvakrát: v roce 1952 byla rozpuštěna neonacistická Socialistická říšská strana (SRD) a o čtyři roky později stalinistická Komunistická strana Německa (KPD).
Možnou alternativou k úplnému zákazu by mohlo být odebrání financování ze státního rozpočtu a možnosti využívat daňové úlevy za „protidemokratické aktivity“. K tomuto kroku na konci ledna přistoupil německý ústavní soud právě v případě neonacistické strany Vlast (tedy bývalé NDP), ačkoli předtím opakovaně odmítl návrhy na její rozpuštění.
Opačný extrém
Největší pozornost se dnes v Německu věnuje právě vzestupu krajní pravice, které se daří bodovat v celostátních průzkumech i na úrovni jednotlivých států a měst – v prosinci byl například člen AfD poprvé zvolen na pozici starosty, a to shodou okolností v saské Pirně na hranici s Českou republikou.
Důležité posuny se ale dějí také na opačném okraji politického spektra. Zmiňovaný vznik BSW pod vedením někdejší komunistky Sahry Wagenknechtové znamená podle všeho definitivní zánik postkomunistické strany Levice, za kterou poslankyně dosud kandidovala. Zatímco Levice musela kvůli odchodu Wagenknechtové a jejích spojenců rozpustit parlamentní frakci, BSW získává v některých průzkumech dvoucifernou podporu potenciálních voličů. Takového výsledku Levice dosáhla naposledy v roce 2009, kdy ještě neexistovala AfD a postkomunistická strana jako prakticky jediná lákala protisystémové voliče zvláště v bývalém východním Německu.
Wagenknechtová je bezpochyby charismatická, ale silně kontroverzní politička, jejíž názory se s krajní pravicí překrývají v celé řadě témat – od odporu vůči covidové politice přes kritiku imigrace až po zvláštní náklonnost k Putinově Rusku, se kterým se chce krajní levice „dohodnout“. BSW je stejně jako Alternativa pro Německo odpůrcem sankcí a vojenské podpory Ukrajině, a Wagenknechtová navíc už v minulosti navrhovala rozpustit NATO.
Růst krajní pravice a levice v dnešním Německu až děsivě připomíná 30. léta, kde se postupně komunistům a nacistům podařilo získat v parlamentu blokační většinu. Ta nastoupila cestu k rozkladu politického systému Výmarské republiky a k Hitlerově převratu poté, co byl v roce 1933 jmenován kancléřem.
Oba extrémní póly sice v tuto chvíli dohromady atakují „jen“ zhruba třetinu – nikoli nadpoloviční většinu – německých voličů a dosud se neobjevila žádná strana, která by s nimi chtěla spolupracovat na vládní úrovni. Dlouhodobě stabilní politická scéna však prochází zřetelným rozkladem: sociální demokracie se v průzkumech propadla hluboko pod dvacet procent a historicky nízkých výsledků dosahují také křesťanští demokraté, od kterých se zřejmě chystá oddělit část konzervativců z kontroverzního spolku WerteUnion.
