S předsedou poslaneckého klubu STAN Janem Farským o tom, jak zákonodárci řeší líbivá témata a ta důležitá pro lidi váznou, proč má Babiš svých třicet procent oddaných a všemu věřících stoupenců a co by mohlo vést k jeho konci.

Jak se jako právník cítíte v politice mezi zákonodárci, když ne všichni dělají dojem, že jsou dostatečně právnicky na úrovni?

Z tohoto úhlu pohledu jsem se na to nikdy nedíval. Každý právník nemusí být úplně talentovaný zákonodárce. Na to jako poslanci máme servis, aby poslanci pomohl se zpracováním myšlenky zákona. A je dobře, když jsou ve sněmovně zastoupené různé profese, různé úhly pohledu. Důležitější je to na jednání ústavně právního výboru. Je výhodou, když znáte legislativní proces, jak probíhají jednotlivá čtení a pozměňovací návrhy a jak vůbec zákon vypadá. Ušetří to mnoho času.

Když se podíváme na bilanci této vlády ohledně témat, kterými se zabýváte. Jak máme dnes transparentní stát? Změnilo se něco?

Ono se vlastně nic moc ve sněmovně oproti minulým obdobím neděje. Hlubší debata se vedla jen kolem osobního bankrotu a insolvencí. Ta byla důležitá, protože toto zásadně ovlivňuje budoucnost a směřování celé země.Teď se ale zrovna mohutně diskutuje třeba o potřebě nebo nepotřebě zakotvit manželství do Ústavy jako vztah muže a ženy, případně ho otevřít stejnopohlavním párům. To je sice mediálně velmi nasvícené, každý na to má názor, ale netýká se to celého národa a nezmění to fungování společnosti, což třeba insolvence ano.

Spíše než legislativní změny se řeší věci jako levnější jízdné pro studenty a seniory nebo kolik se přidá na důchodech. Složitější věci se ale neřeší. Neřeší se obrovská byrokracie a zatížení podnikatelů, místo pomoci, nebo aspoň nepřekážení ze strany státu jsou jim kladeny další a další překážky v podnikání. Místo aby stát zajásal, že se někdo chce stát daňovým poplatníkem, tak mu hází hromady klacků pod nohy. Ani v digitalizaci jsme se nikam nepohnuli. Nebo stavební řízení. Pět let má hnutí ANO v gesci Ministerstvo pro místní rozvoj, propadli jsme se na 156. místo v rychlosti získání stavebního povolení. A teď slibují, jak to najednou zrychlí…  Tvrdí se, že to půjde rychleji, ale já už jsem za tu dobu, co jsem v politice, slyšel tolik návrhů, jak se zjednoduší stavební řízení, případně zákon o veřejných zakázkách, a skončilo to vždycky úplně naopak. V tomhle už jsem dnes skeptický. Stejně je to s otázkami půdy a vody. Česká krajina je v podstatě plundrována velkými agropodniky. Velké lány, mnoho chemie, která se dostává do podzemních vod, obrovská eroze, neskutečný hřích páchaný na budoucích generacích v honbě za rychlými zisky.

Za co bych vládu dokázal pochválit, je to, že se daří zvyšovat platy učitelů a to druhé jsou otázky bezpečnosti. Ministr zahraničí nás zase vrátil na naše euroatlantické koleje.

Když se podíváte na preference demokratických stran, není to kolísání kolem hranice pěti procent dost stresující? Když se mluví o integraci pravice, v čem to vázne, jsou to osobní věci, ideové věci?

Pokud jde o ten stres, my jako Starostové máme velkou výhodu v tom, že i bez účasti ve Sněmovně budeme bez problémů žít dál. Máme starosty od vesnic po krajská města. Máme okresní města, hejtmana v Libereckém kraji, velice šikovné lidi v dalších krajích. To je naše největší síla, to je naše podstata. My jsme také unikátní v tom, že jsme v předvolebních průzkumech nikdy neměli pět procent. Nechci se plést, ale myslím si, že se to v podstatě stalo jediné straně v historii, aby byla pod pěti procenty, která z takové pozice dokázala uspět ve volbách. Ano, bylo by to pro nás klidnější, kdybychom měli sed

 

m nebo osm procent, ale zároveň mě to oscilování mezi čtyřmi a šesti tak nestresuje. Není to podmínka pro přežití strany, v tom to máme jednodušší.

Proč se ale tolik mluví o integraci demokratických stran a pak se nic moc neděje?

Integrace vypadá jednoduše na papíře. Matematické součty a výhodnost větší uskupení jsou zřejmé, ale když máme za sebou zkušenosti s Topkou a lidovci, jsou jakékoliv další pokusy náročné. Obecně si myslím, že integrace nemá jednoznačného a pro všechny přijatelného lídra, který by ji táhl a byl to jeho cíl. A bez toho to nejde.

Spolupracujeme ale na komunální úrovni, při senátních volbách byly v mnoha obvodech demokratické strany schopné se dohodnout a nestavěly kandidáty proti sobě. Něco se povedlo dohodnout pro evropské volby, byť jsme doufali, že do toho s námi půjdou i lidovci, když všichni stejně směřujeme všichni  do jedné frakce. A když ani v  těch – z mého pohledu – nejméně nebezpečných voleb pro jakoukoli koalici nebo spolupráci – do toho lidovci odmítli jít, pak představy o nějaké větší budoucí spolupráci moc reálné nejsou. Takže pro spolupráci zůstaly jen dva subjekty, my a Topka a tam ta spolupráce probíhá. Jak bude pokračovat, uvidíme, to záleží na volbě nového vedení u Starostů v dubnu a v Top 09 na podzim. Dokud se volby nebudou blížit, tak to nebude otázka dne.

Proč nebude?

Z jednoho prostého důvodu, čím méně času je na rozhádání se, tím lépe. Když to uděláte chvíli před volbami, tak máte šanci za provaz táhnout společně až k volbám, jinak se vám to může také do té doby rozpadnout.

Vy nejste ve tresu a Babiš na tom druhém konci také není ve stresu. Má svých třicet procent a moc se to nepohybuje. V čem je ta jeho neprůstřelnost? Voličům jsou všechna fakta a jeho minulost úplně jedno?

Z jejich pohledu on pro ně obrovsky maká. Přidal na důchodech, přidal státním zaměstnancům.  Došlápl si – zase z jejich pohledu – na všechny ty hospodské, co jim nedávali účtenky. To odpovídá těm třiceti procentům. Že je to spíš obdiv k chiméře, je pravda, s podstatou jeho fungování to nemá moc společného. Navíc on už tady moc nefunguje, z republiky přeskočil do evropské politiky, když se viděl s Donaldem Trumpem dokonce do světové. Sněmovna nebo vláda jsou pro něj skoro zátěž. Zdá se, že hodně toužil, aby byl v kontaktu s lidmi od Junckera přes Tuska po Trumpa a většinu času prožívá na této úrovni. A evidentně se mu v těchto strukturách líbí více než při řešení vlastních problémů nebo řešení problémů pana Faltýnka nebo paní Jermanové.
Užívá si roli dobrotivého panovníka, který se jednou za čas objeví, spravedlivě se rozhořčí, vše vyřeší a zase se vzdálí. Část voličů chce od státu, aby se o ně postaral, aby převzal jejich starosti a tuto objednávku dobře plní.

Ztotožňují s ním tu stranu, takže je jedno, co se děje panu Faltýnkovi?

Tak to reálně je, on vlastní značku ANO, je největším věřitelem ANO, rozhoduje o obsazení všech kandidátek, může ANO kdykoliv zrušit. Je to jen jedna z částí jeho podnikání. ANO je firma. Na všechny lidi kolem sebe se dívá jako na své podřízené, jako na lidi, kteří ho musí poslouchat. A jako takové je také využívá, dokud je potřebuje a nemá skrupule je odhodit, když už se mu nehodí.

Nepřekvapilo by mě, kdyby hnutí jako hotový produkt jednou prodal, zaklapl desky a se slovy, že jsme tu na něj oškliví a zlí a jsme nevděční, ujel třeba do Francie nebo Švýcarska.

Mohla by ho zarazit nějaká ekonomická krize?

To je jedna věc, ale já si myslím, že se spíše prostě okouká. Krizi a její dopady na někoho svalí, nejspíš na sociální demokracii. Pak ještě dobře jako terče poslouží sněmovna, tradiční politici a Senát. Určitě to nepřizná nikdy jako vlastní chybu, nikdy nepřizná, že utratili všechny rezervy v době růstu a nepoužili je na rezervy nebo reformy. On přeci chyby nedělá. Ty dělají jen všichni kolem něj.

Geniálním nástrojem jsou jeho nedělní kázání na Facebooku. Už to není Václav Moravec, který určuje, o čem se bude příští týden mluvit, ale Andrej Babiš ve své osmistránkové zprávě. Je úplně jedno, že sám sobě odporuje, je úplně jedno, že někdy i lže, ale funguje to, protože si lidi pouští až sám k sobě domů a hodně lidí to přijalo za primární zdroj informací, za místo, kde je vše pravda. Je to jejich bezpečným nezpochybňujícím územím, kam si chodí pro informace, které je uklidní, které je utvrdí v jejich názoru. Obrovská síla.

Co vám v tom brání přijít a říct, že jste táta lidí, starosta, jste tu pro všechny? Chybí vám ta drzost, nemáte na to talent, krevní skupinu, je to věc hodnot?

V demokratických stranách se nenašel nikdo, kdo by měl takovou touhu po moci. Také když máte nějaké skrupule, tak vás to hodně brzdí. To, co dřív diskvalifikovalo politiky, že něco slíbili, co nesplnili, nebo lhali a skončili, tak to už nefunguje. Máme prezidenta několikrát pravomocně odsouzeného jako lháře, Babiše, který nám vypráví pohádky. Jen ten příběh o Čapím hnízdě, do kterého zatáhl svoji rodinu, aby následně všechny obvinil, že do toho tahají jeho rodinu. Když promluvil jeho syn do médií a postavil se proti otci, Babiš sednul do letadla, zahrál si s ním šachy a od té doby o synovi neslyšíme – takové chování, ani jeho zlomek by neprošlo žádnému z demokratických kandidátů. Však také mají náročnější voliče. Jemu projde něco, co by demokratickému lídrovi nikdy neprošlo. Tohle je handicap, který se špatně dohání.

Nemyslím ale, že to bude trvat dlouho, on se vyprázdní, lidé uvidí, že on tady vlastně není a jeho důvěryhodnost se bude postupně rozkládat. Jde to ale pomalu.

Zatím dokáže všechno vysvětlit…

Ano. Po letech, kdy mají nějaké ministerstvo, za všechno samozřejmě můžou ti, kteří na tom ministerstvu byli před deseti lety. Za to, že po pěti letech v čele ministerstva dopravy dokáží postavit jen 3,7 km dálnice samozřejmě můžou ti co tam byli předtím. Za dlouhé stavební řízení, které se v posledních letech ještě protáhlo, můžou také ti minulí.

Každý má svou skupinu posluchačů a on má prostě třicetiprocentní skupinu, která mu věří všechno, co napíše. Už si nesbírají informace nikde jinde, necítí důvod je hledat, ověřovat. Dozví se to první a přímo od Andreje v neděli večer, případně jim to někdo přepošle hromadným mailem. Proč by se stresovali hledáním dalších informací? Proč by pochybovali? Proč by si komplikovali život?

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora