Buď se rozhodnete, že jste člověk a hájíte lidská práva i za cenu vlastních obtíží, anebo můžete být také bezcharakterní a pak šmahem ruky lidská práva všem potřebným upřete. Nic mezi tím není. Bohužel, několik mých přátel je schopno bez uzardění tvrdit, že si běženci lidská práva nezaslouží.

Někteří lidé se snaží oponovat, že nemít rád uprchlíky přeci automaticky neznamená, že je dotyčný špatným člověkem. Jenže, zde se, dle mého, nejedná o názor, co si kdo myslí nebo nemyslí, ale o to, jakou část svého charakteru deklaruje. A mít lidská práva a dodržovat je nejen vůči sobě, ale také vůči všem lidem je výsadou naší evropské civilizace a také nejvyšší hodnotou lidské společnosti. Proto jsem zůstal konsternován, když mi nějaký cizí pán napsal, že lidská práva jsou jen „patetické pojmy, jejichž obsah není ničím jasně určen…“

Jak je možné, že si tak velmi nevážíme naší jen nedávno nabyté svobody a demokracie? Jak je možné, že se univerzální hodnoty lidství, solidarity, spolupráce tak snadno vyčerpaly? Copak si už dnes nikdo nepamatuje, že tu desítky let vládla diktatura a nesvoboda, nebyla tu žádná lidská práva, vládl teror, zvůle, zastrašování. Národ byl zotročen ve prospěch zrůdné ideologie, kvůli níž byly vyvražďovány stovky milionů lidí po celém světě, další miliony umíraly v gulazích a pracovních táborech, u nás v uranových dolech. Generace našich dědů a otců snily o svobodě a my dnes máme pocit, že svoboda a lidská práva jsou jen naše a ostatním je chceme upřít. Je správné myslet si, že ti, jež umírají v nesvobodě, ve válce, zotročeni v diktaturách, si lidská práva nezaslouží, pokud si je sami nevybojují? Co když bude chtít někdo připravit o lidská práva nás? Co když se to už děje, jen si to ne zcela zřetelně uvědomujeme?

Před několika dny mluvil předseda Evropské rady Donald Tusk o nebezpečí vyplývající ze snahy některých mocností zneužívat migrační vlnu k vyvolávání nestability, chaosu a občanských nepokojů ve prospěch svých mocenských ambicí. Jsem si jistý, že ačkoliv mluvil v plurálu, měl na mysli jednoho viníka, Rusko. Ke stejnému tématu zasedala i bezpečnostní rada státu a konstatovala, že se riziko konfliktu zkracuje z měsíců a let na týdny a měsíce.

Už dříve jsem psal o tom, že problémem není Islámský stát, ale režim Bašára Asada, kterého drží u moci Rusové. A dnes se ukazuje, že Rusko chce maximálně prodloužit a zesílit uprchlickou vlnu ze Sýrie i do hlubokého podzimu nebo zimy. Rusko neútočí proti IS, ale útočí proti všem ostatním enklávám v Sýrii, aby tamní lidé znovu nabyli strach o holý život a dali se na pochod směrem do Evropy.

Proč to Rusové dělají? Léčí si tím svůj imperiální komplex a chtějí odpoutat pozornost od jejich bezprecedentního obsazení suverénního území Ukrajiny – Krymského poloostrova. Rusko nemá sílu vyhrát vojenský konflikt s NATO, je výrazně slabší a má zastaralou techniku, ale může rozpoutat v EU hybridní válku a podle všech známek, taková válka už začala. Ladislav Havelka, odborník z Úřadu vlády České republiky, jasně popisuje známky vedení takového boje. „Obávat bychom se měli tzv. hybridní války, která v prvních fázích není klasickým silovým střetem. Stírá se při ní hranice mezi mírem a válkou a není zcela jasné, kdo je agresor. Varovnými příznaky pro zahájení války jsou dlouhodobá frustrace společnosti, ekonomické problémy, korupce a klientelismus, roztříštění společnosti či nacionalistický extremismus,“ uvádí Havelka a dodává: „První fáze hybridního válčení má podobu demoralizace a radikalizace různých skupin obyvatelstva pomocí dezinformací. Následuje druhá fáze, jejímž cílem je destabilizace institucí, ekonomického a právního systému. V dalších fázích se ve společnosti podporuje volání po novém pořádku, což může vést až k občanské válce či vojenské pomoci ze zahraničí a instalování nových elit a systému, který je řízen agresorem. Hybridní válka je ve spojení s kybernetickým útočením velmi nebezpečným a účinným nástrojem likvidace protivníka. Lze totiž snadno podkopávat protivníkovu důvěryhodnost, ohrožovat civilní i vojenskou infrastrukturu a přitom se zároveň účinně přetvařovat před veřejností.“

Na našem území operují desítky ruských serverů, které vyrábějí poplašné zprávy o běžencích, vypouštějí do prostoru falešná videa, zveřejňují falešné rozhovory s neexistujícími odborníky. Nyní se snaží vnášet napětí a rozkol mezi nás a naše spojence uvnitř EU i NATO. Zpochybňují naše demokratické instituce a jejich význam pro demokracii nejen u nás, ale i v celé Evropě. Schengen se prý rozpadá, EU prý nefunguje, Unie nám prý něco diktuje, solidarita mezi námi navzájem i vůči cizím lidem je prý falešná a nezodpovědná. První dvě fáze hybridní války jsou do puntíku naplněny a zdá se, že zuří v plné síle. Klientelismus u nás představuje rakovinné propojení ekonomiky, politiky a médií v podobě oligarchy Andreje Babiše evidovaného ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti a jeho hnutí ANO.

A třetí fáze hybridní války je volání po nových pořádcích. Extremisté pochodují po Václavském náměstí se šibenicemi, volají po změně systému a policie na ně bezradně hledí, aniž by zasáhla. Konvička a jeho extrémní hnutí mluví o koncentračních táborech, které přijdou se změnou systému, o mučení lidí, kteří nebudou chtít přijmout názory pana Konvičky, až po výroky, že by muslimy namlel na masokostní moučku. Když k tomu připočteme postoje prezidentů Klause a Zemana, kteří nás, proti našim demokratickým zájmům, tahají do náruče Ruska a Číny a dlouhodobě v ČR působí silné protievropské síly v podobě komunistů, Svobodných i ODS, nelze se divit, že pod takovou masáží jsou demokratické hodnoty zpochybněny a Rusku se daří nás rozvracet zevnitř, aniž by muselo vypálit jedinou ránu.

Rusko si nyní mne ruce. Pokud se NATO rázně nepostaví Rusku v Sýrii, poneseme vážné důsledky právě tady u nás v Evropě, a to nejen kvůli uprchlíkům, kteří budou dále proudit, ale kvůli tomu, že lidé přestanou věřit a spoléhat se na demokratické instituce, že je v případě nebezpečí ochrání. Rusko hraje divokou hru na vysoké sázky, ačkoliv se samo potácí na pokraji ekonomického kolapsu, našetřené rezervy z těžby ropy se pomalu rozplývají a brzy nebude mít zdroje na financování svého rozpočtu, přesto situaci ve světě stále více vyhrocuje. Okázale vykřikuje, podívejte se, na nás vaše sankce neplatí, my jsme silní a odvážní a můžeme všechno, co si zamaneme. Diktátorská politika je přitažlivá i pro mnoho našich obyvatel, zvláště těch starších, v nichž není vybudováno demokratické sebevědomí a úcta k životu.

Rusko doufá, že se mu demokratické státy otevřeně nepostaví, že se NATO, USA i EU budou chtít, nebo muset, s Ruskem domluvit a je zřejmé, že nyní EU i NATO více trápí situace v Sýrii než na Krymu nebo na Donbasu na Ukrajině. Putin zřejmě sází na výměnu spolupráce v Sýrii za uznání anexe Krymu a jako bonus bude zřejmě ochoten vrátit Ukrajině Donbas. Ruské jednotky z té oblasti stahují těžké zbraně, další zima v zákopech je pro ně těžká, zásobování celého okupovaného území z Ruska je náročné a drahé a sen o rozdělení Ukrajiny na severní Ukrajinu a jižní Novorusko se již definitivně rozplynul a je za současné situace nerealistický.

Dle definice se nacházíme přesně uprostřed hybridní války a je na našich politicích i těch evropských, aby naše veřejné mínění uklidnili, aby si morální autority uvědomily, že nebezpečí nehrozí, ale už ohrožuje, a varovaly veřejnost před další polarizací, je třeba přestat se bát a začít se bránit s hlavou vztyčenou, nejen protiruské propagandě, ale postavit se čelem k problémům běženců i války na Blízkém východě. EU i NATO musejí jednat a převzít zodpovědnost za události v okolním světě, nejen v ochranářsky uzavřené Evropské unii. Je patrno, že ochranářské postoje a nezájem o okolní svět nás před problémy neuchrání. Je třeba začít jednat, jinak jsou ohrožena naše lidská práva, svoboda a demokracie.