Jan Keller má strach o svobodu slova a zda nebude kritické psaní o Evropské unii považováno za podvratnou činnost. V kouři protiunijní palby, jakou zažíváme dnes a denně, je to trochu akademická starost, ale proč se u toho nezastavit.

Keller se odrazil od toho, že se v souvislosti s eurovolbami mluví o nebezpečí dezinformací a ptá se, co ale „s informacemi, které sice pravdivé jsou a každý si je může při troše snahy ověřit, ale současný stav a fungování Evropské unie do příliš dobrého světla zrovna nestaví“. Jestli se o nich nepřestane radši mluvit, aby to nevypadalo jako podvracení.

Jako příklad uvádí „oblast odměňování v rámci Unie“, tedy rozdíly v hodinových nákladech práce a zprostředkovaně i ve mzdách, které jsou „mezi zeměmi bývalého západního a východního bloku propastné“ a sbližování je od roku 2008 ještě pomalejší. „Jiným příkladem je dvojí kvalita potravin. Trvalo poměrně dlouho, než se o tomto problému vůbec začalo mluvit.“

A starostlivě se táže: „Zatím nikdo nevysvětlil, jak bude vedena kampaň proti dezinformacím, aby nedošlo k tomu, že nepříjemná pravda bude spláchnuta spolu se lží a polopravdami. A pokud se otevřeně přizná, že věci, o kterých byla právě řeč, jsou bohužel naprosto pravdivé, co uděláme s tezí, že v Evropě jsme si všichni rovni? Nespadne potom do koše účelově šířených dezinformací?“

Jan Keller si nevybral moc dobré příklady, protože si vybral témata, o kterých se mluví, řeční o tom evropští komisaři, europoslanci, píší se o tom články, diskutují o tom obyčejní lidé na sociálních sítích. Že se u nás platí za práci méně a že na západ od nás mají pod toutéž značkou lepší potraviny, se obecně ví, nikdo to nepopírá a není známo, že by to někdo označoval za dezinformaci a potlačoval šíření takových faktů.

Kampaň proti dezinformacím se dá vést minimálně tak, že se o nepravdě (například „Unie nařídila“) postaví skutečnost („Unie nic takového neudělala“). Realita je taková, že dezinformací obíhá ohromné množství, vynořují se jako ponorná řeka i ty dávno vyvrácené a dál působí. Jak průzkumy ukazují, minimální množství lidí zaplavuje internet ohromným množstvím příspěvků a k těm šiřitelům patří nadprůměrně stoupenci extremistických a populistických stran. Stejně tak ruská dezinformační kampaň existuje, není to něco jako jezinky. Je to mnohokrát doloženo, včetně toho, jaké jsou její cíle a dopady.

Asi by bylo lepší si dělat nějaké skutečné starosti. Pokud jde o peníze a kvalitu salámu, lidé jsou obezřetní dost.