Urputné zdůrazňování, že se o jaderné energii a vakcinaci u nás nemá rozhodovat takzvaně ideologicky, je maskováním toho, že někteří to ideologicky dělají. Je otázka, jestli se ti lidé jako naivkové a fachidioti jen tváří, nebo jimi skutečně jsou. Asi případ od případu, ale výsledek je tentýž.

Posedlost části naší levice východním azimutem už připomíná nějakou chorobu. Něžná náklonnost k brutálně kapitalistickým a autoritářským režimům v Moskvě a Pekingu se vylučuje se stavem zdravého myšlení.

Teď (13. března) se do svého kázání v Právu pustil Jan Keller. Píše: „Tak jaksi náhodou se nám seběhly dvě kauzy, které se sobě podobají jako vejce vejci. V jedné se jedná o spor, zda a za jakých podmínek očkovat ruskou anebo třeba čínskou vakcínou. Ve druhém případě jde o to, kdo postaví nový blok jaderné elektrárny Dukovany. Konkrétně, zda k dostavbě bude připuštěn také uchazeč z Ruska anebo Číny. Oba případy mají společné, že diskuse není vedena v rovině odborné, nýbrž v rovině politické a ideologické, která se jen nedbale kryje obavami o ohrožení naší bezpečnosti a suverenity vzrůstem ruského a čínského vlivu. Pokud bychom tyto řeči brali tak úplně vážně, dospějeme k absurdnímu závěru, že o budoucnosti naší státní suverenity se rozhoduje v kancelářích Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA).“

Proč vykládá takové nesmysly? My si samozřejmě můžeme koupit ruský Sputnik V vyráběný v Indii a nebrat ohled na to, že o něm nemáme žádná nezávislá data. Můžeme velkoryse pominout, že se jím nenechal zatím očkovat ani sám velký V. V. Putin. Zaujme nás, že ho prý nechal otestovat na své dceři, čímž jsme se oficiálně konečně dozvěděli, že má asi dceru, protože o tom se v Rusku vůbec nepíše. Pozoruhodnost hodná KLDR. Jenže proč bychom to měli dělat? Zatím nestíháme ani vyočkovat všechno, co se na Západě, byť s průtahy, vyrobí. Ale Jan Keller se může dostavit na ruskou ambasádu a tam si suverénně nechat suverénní vakcínu píchnout. Sputnik News to bude pak jako reportáž jistě nějakou dobu držet na čestném místě, agentura TASS bude zplnomocněna zprávou o hrdinském (suverénním) činu potěšit ruský lid a Ovčáček to zmíní v nějakém tweetu mezi žehnáním a proklínáním liberální demokracie.

Keller je problémem suverenity posedlý: „Ponechme stranou, že skutečně suverénní bychom byli pouze v případě, že bychom byli schopni vyvinout vlastní vakcínu a postavit si elektrárnu sami. Co všechno se udělalo za posledních třicet let pro to, abychom se mohli ve strategických záležitostech víc spoléhat sami na sebe?“

Ještě mohl dodat, že bychom si sami měli vynášet do kosmu družice. V podstatě mu jde ale asi o tohle: „Zbytečné jsou i otázky ohledně toho, zda u nás dál posilovat jednostranné cizí vlivy, anebo se snažit různé tlaky vyvažovat s využitím diplomatického umu. To bychom museli mít napřed nějaký diplomatický um.“

Ano, zřejmě diplomatický um Miloše Zemana, který obchází vládu a ministerstvo zahraničí a dělá vlastní zahraniční politiku přes Martina Nejedlého, Vratislava Mynáře a Jaroslava Tvrdíka, aniž se předem na něco zeptá a něco koordinuje. Diplomatický um Miloše Zemana, který na setkání s Putinem vzal Nejedlého a velvyslance Remka nechal čekat v předsálí. Diplomatický Zemanův um, který spočívá v tom, že pomlouvá rozvědku vlastní země a jeho blepty hned radostně cituje režimní tisk v Moskvě. Triumfy Zemanovy „ekonomické diplomacie“, které spočívají v tom, že halasně vyhlašoval miliardové čínské investice a nepřišlo nic.

Někdo zřejmě považuje za „diplomatický um“, když si do země pustíme vlivy východních diktatur, a suverenita by nastala, až by to tady řídili pánové z ruské a čínské ambasády. Zeman, Klaus a stádečko všelijakých „neideologických lobbistů“ by nám rádi předvedli skutečně jedinečnou suverenitu. Takovou, které se za dob Leonida Brežněva říkalo „omezená suverenita“.

Žijeme v době, kdy mloci vycítili šanci a lezou z Vltavy úplně bez zábran.